Nejhorší situace nastává, pokud je poškozena hydroizolace pod dlažbou, která je k podkladu pevně přilepena. Nezbývá pak nic jiného, než dlažbu strhnout (zničit), opravit podkladní beton a přistoupit k sanaci – položíme znova izolační vrstvu a novou dlažbu. A situace je opravdu vážná – voda totiž snadno zasáhne do dalších stavebních konstrukcí a zde bude také škodit, nejenže poškodí balkón. Je to obdobné, jako bychom odkryli neizolovaný kousek stropu a umožnili srážkové vodě a dalším klimatickým vlivům, aby na něj působily. Postupná destrukce stropu a zdiva, které strop nese, bude logickým důsledkem.Pokládka nové hydroizolace a dlažbyNejčastěji se na balkónech a lodžiích setkáme s dlažbou keramickou, která je mrazuvzdorná a její povrch je upraven proti uklouznutí (je protiskluzný). Na terasách se často používá i přírodní kámen a další materiály. Terasy bývají i jen vybetonované. Zásadním pravidlem jsou klimatické podmínky, za kterých na těchto venkovních plochách pracujeme. Venkovní teplota nesmí být nižší jak +5 oC, nesmí však být ani příliš horké počasí, deštivo a větrno. Připravujeme podkladDůkladně provedený podklad je základem této stavební konstrukce (ostatně jako všech). A zde je nutné obrátit se na služby kvalitní stavební chemie. Při jejím výběru záleží na druhu podkladu a zatížení nosné konstrukce. Konstrukce balkónu, lodžie a terasy musí být dostatečně pevná a soudržná. Při rekonstrukci podkladu musí být jeho povrch zbaven všech starých nátěrů, nečistot, mastnoty a jiných nežádoucích složek. Poté musíme myslet na rovinnost podkladu, ochylka od jeho rovinnosti nesmí přesáhnout 2 mm. Tmelem určeným k lepení dlažby rovinnost nenahradíme a naopak bude nová dlažba položena nekvalitně a její životnost tak snížena. Proto se používá vyrovnávací malta či cementový potěr, které povrch srovnají a zároveň vyspádují (voda musí stékat vždy od stěn pryč). Pouhé lokální nerovnosti o malé ploše pak vyrovnají cementové tmely. Případné trhliny v podkladu však musíme ještě před jeho povrchovou úpravou odstranit dvousložkovým epoxidovým lepidlem či polyesterovou pryskyřicí. Zároveň trhliny vysponkujeme, aby se nerozšiřovaly. A pozor, nové vrstvy lze dokonce nanést i na původní dlažbu, musí však dostatečně držet na podkladu a musíme ji řádně očistit. Na ni pak můžeme aplikovat přímo vrstvu hydroizolační, na kterou po jejím vyschnutí lepíme dlaždice.Veškeré odhalené ocelové konstrukce (platí především pro balkóny) musíme zároveň ošetřit antikorozními nátěry. Aplikace hydroizolační vrstvyV tomto případě se nepoužívají jinak tradiční asfaltové pásy, ale speciální hydroizolační hmota. Musíme počítat s tím, že všechny ostatní části konstrukce (s výjimkou kovů, na které působí koroze) jsou alespoň částečně nasákavé. A to má v konečném důsledku vliv právě na životnost položené dlažby. Podklad pod hydroizolační vrstvou musí být před její aplikací savý a proto jej navlhčíme (obdobné je to u mnoha jiných stavebních konstrukcí realizovaných mokrou cestou). Použitá hydroizolační stěrka musí být odolná, samozřejmě vodotěsná, zároveň však také pružná (dokonce je uváděn i požadavek její nehořlavosti). Její vrstva bude nakonec silná 2 mm – nejprve nanášíme takzvanou nulovou mikrovrstvu a poté 5 mm silnou vrstvu, ovšem „zubovou stěrkou,“ do které vložíme a vtlačíme síťovinu ze skelných vláken (zvyšuje odolnost stěrky). A tu nakonec zastěrkujeme až do podoby hladké vrstvy o celkové tloušťce 2 mm. Silnější vrstva pomalu tvrdne a může při tvrdnutí praskat, čímž ztrácí svou funkčnost. Hydroizolační stěrku proto také aplikujeme za příznivého počasí – nesmí být horko ani deštivo, ideálně by mělo být zataženo. Síťovina ze skelných vláken je nezbytná, pokud aplikujeme hydroizolaci na stávající dlažbu, či podkladní vrstva obsahuje mikrotrhliny.Důležité je také zpracování funkčních detailů - vnitřních a vnější rohů plochy balkónu a přechodů materiálů – především styk podlahy balkónu se stěnou. Zde se používá pogumovaná páska, která se zapracuje právě do vrstvy hydroizolační stěrky. Stejně řešíme i prostupy balkónem, například ukotvené zábradlí. A nezapomeňte, že hydroizolační vrstva se „vytahuje“ až na svislou stěnu, pod její sokl. Lepíme novou dlažbuHydroizolační stěrku musíme nejprve nechat zcela vytvrdnout. Dále platí pravidlo, že použijeme tmel pro lepení dlažby stejné značky, jako je použitá hydroizolace, nejlépe lepidla tříd S1 či lépe S2 – rychletvrdnoucí a deformovatelná. Lepidlo však použijeme i podle formátu (velikosti) dlažby. Ideální lepidla na dlažbu dovedou přenášet délkové změny, ale i pohyby v konstrukci způsobené kolísáním teplot. Pokud sáhneme po lepidlech rychletvrdnoucích, můžeme počítat s rychlým postupem prací – vytvrdnou po 3 až 4 hodinách (běžná do 24 hodin). Lepicí tmel nanášíme na podklad i rubovou stranu pokládané dlažby a používáme zásadně zubovou stěrku.Dlažbu používáme zásadně exteriérovou – nenasákavou, mrazuvzdornou a s protiskluznou úpravou povrchu. Jakmile máme dlažbu položenu a lepidlo vytvrdlé, můžeme spárovat. Spáry nejprve dokonale očistíme a zbavíme prachu a zbytků lepidla – lze použít i vysavač. A opět použijeme (jako v případě dlažby) spárovací hmotu s nízkou nasákavostí, ideálně epoxidovou. Některé spárovací hmoty jsou dokonce odolné i vůči plísním a výkvětům. Ke spárování se používá gumová spárovací stěrka. Pokud vyžadujeme pružné spáry, je třeba použít silikonový či polyuretanový tmel. Na dno spár však musíme položit pružný provozec, aby se tmel nespojil s podkladem.Zdroj použitých fotografií: www.shutterstock.com
