Pokud budeme spoj namáhat nebo u spojování částí s malým průřezem je výhodnější měkké pájení. V případě lepení tenké kovové destičky hranou proti hraně podložíme spoj přídavným kovovým páskem. Pro malé opravy jsou vhodná kyanoakrylátová lepidla, ale pokud budeme vyžadovat opravdu pevný spoj, raději sáhneme po epoxidovém dvousložkovém lepidle.Lepení zlomených kovových dílůOčistíme a odmastíme místa spojů denaturovaným lihem nebo acetonem. Namícháme lepidlo a opatrně jej naneseme na lepená místa. Stáhneme obě části kovu pevně k sobě lepicí páskou a odstraníme přebytečné lepidlo hadříkem namočeným v denaturovaném lihu či acetonu. Ponecháme v klidu přes noc kvůli vytvrdnutí lepidla. Pokud bychom lepili kovový předmět rozbitý na více dílů, lepíme vždy pouze dva díly k sobě a po zatvrdnutí lepidla pokračujeme výše uvedeným způsobem dále, než je celý předmět slepen. Opravy měkkým pájenímRůzné druhy kovů se taví při rozdílných teplotách. Teplota, při které se z kovu stává tekutina, se nazývá bod tání. Slitina, která má nižší bod tání než spojované kovy, se nazývá pájka a je vytvořena z cínu a olova. Zateče nám do ohřátých spojů kovů a po ztuhnutí se vytvoří pevný spoj. Nízký bod tání pájky stačí k tomu, abychom ji rozehřáli páječkou a tím se snižuje nebezpečí poškození okolních materiálů (např. dřevo nebo slonovina), pokud nejsou přímo u spoje.U namáhaných spojů se dává přednost pájení před lepením, protože dobře očištěný pájený spoj je pevnější. Před pájením musíme spoj očistit od mastnoty a nečistot a při pájení vznikající kysličníky odstranit pomocí tavidla. Některá aktivní tavidla je nutné umýt ihned po ochlazení, jinak nám způsobí korozi pájeného kovu. Bezpečnější je používat pasivní tavidla, ale pájení s nimi je obtížnější než s aktivními.Pájený spoj musí mít dostatečně velkou plochu a části, které spojujeme, musí být v těsném kontaktu. Opravované kovy musí dobře vést teplo. Proto se nejlépe pájí cín, měď, mosaz a olovo. U posledně jmenovaného kovu však musíme dávat velký pozor, aby nedošlo k jeho roztavení, cín navíc vyžaduje pájení speciální nízkotavitelnou pájkou. Pokud nemáme s pájením těchto kovů zkušenosti, je vhodné svěřit opravu odborníkům. Opravy tvrdým pájenímTvrdé pájky obsahují stříbro a mosaz. Někdy se nazývají stříbrné pájky. Vyrábějí se s různou pevností, bodem tání a barvou. Všechny však mají vyšší bod tání než měkké pájky a k pájení potřebujeme pájecí hořák. Tvrdé pájení má pevnější spoje než měkké, vyšší teplota nám ale zničí patinu na kovu. Je třeba z opravovaných předmětů odstranit všechny hořlavé materiály (např. dřevěné doplňky, vykládání ze slonoviny).Nejdříve ohřejeme kov pájecím hořákem. Pro malé opravy použijeme malou svářecí soupravu s butanovou a kyslíkovou bombou. Pro lepší udržení tepla při pájení můžeme obestavit pracoviště šamotovými cihlami. Po očištění a nanesení tavidla svážeme jednotlivé části drátem (pokud je to nutné). Větší části ohříváme nejdříve širokým plamenem, aby se nedeformovaly. V prostředku spoj ohřejeme až do červené barvy, tyčinku pájky ponoříme do tavidla a položíme na spoj. Postupujeme plamenem po spoji a za ním nanášíme pájku. Při spojování malých spojů umístíme malý kousek pájky na spoj a poté ji ohřejeme. Pokud je ztvrdlé tavidlo v silné vrstvě, odklepneme jej a spoj zabrousíme pilníkem.Opravy cenných kovových předmětů je rozumné svěřit odborné firmě. Mohli bychom poškodit původní pájení nebo jinak předmětu ublížit. Zdroj použitých fotografií: www.shutterstock.com
