Životnost dřevostavebStejně jako u jakékoli jiné stavby, je třeba při realizaci dřevostaveb zamezit chybám a poruchám, stejně tak ale musíme pravidelně minimalizovat jejich výskyt při užívání stavby. U dřevostaveb hovoříme o minimálně generační životnosti. A u tohoto faktu bychom se měli na chvíli zastavit. Jaksi si u nás totiž neuvědomujeme, že v USA a Kanadě, odkud k nám přišel koncept rámových konstrukcí dřevostaveb, jsou tyto domy konstruovány s nároky na životnost řádově v desetiletích. Lidé se často stěhují za prací a proto běžná dřevostavba pro běžnou rodinu rychle splní svůj účel a doslouží. Zatímco naše místní tradice dřevostaveb je zcela opačná. Typické roubenky dokazují životnost v řádech stovek let. Stačí si zajet například do skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm. Čili je zásadní rozdíl mezi rámovou konstrukcí dřevostaveb v americkém stylu, montovanými dřevostavbami, v jejichž konstrukci je podíl dřeva menší a stavbami srubovými či roubenkami. Je třeba dodržovat technické normy a používat osvědčená řešeníJestliže vyžaduje fasáda zděného domu nový nátěr jednou za 10 až 15 let, ale i déle, musíme přiznané dřevěné prvky dřevostaveb ošetřovat mnohem častěji. Jsou tedy náročné na pravidelnou údržbu nátěrovými prostředky, což se projeví na nákladech za bydlení. Pouze touto cestou je však možné zamezit degradaci dřeva a následným náročnějším opravám či rekonstrukci. Důraz je samozřejmě kladen také na kvalitní projekt a právě precizní provedení stavby včetně dílčích technických detailů. Při realizaci dřevostaveb neexperimentujeme, ale používáme osvědčená a kvalitní stavebně technická řešení a přísně dodržujeme požadavky technických norem. Proč dochází k poruchám dřevěných stavebOdpověď je jednoduchá: PROTOŽE DŘEVO! Nejen základní konstrukční prvky, ale i značná část přiznaných povrchů je ze dřeva. Podíl dřeva zde prostě oproti jiným stavebním materiálům zásadně převažuje. A dřevo je organický materiál náchylný na znehodnocení. Záleží proto na druhu dřeva, zátěži, které je vystaveno a úrovni jeho ochrany. Dřevo je náchylné k znehodnocení houbami, hmyzem, vlhkostí a slunečním zářením. Stejně tak je náchylné na vznik požáru. Co naplat, že při včasném zásahu pouze ohoří povrchy masivních dřevěných prvků a jádro zůstane nepoškozené. Dům je prostě zničen. Na druhou stranu však dřevo hoří předvídavě, což je značná výhoda požárů dřevostaveb. Jsme vystaveni statisticky nižšímu riziku a máme větší šanci uniknout.Naším cílem je tedy omezení biotických a abiotických vlivů působících na dřevo. Dřevo proto impregnujeme a ošetřujeme jeho povrch. A při realizaci stavby musíme co nejvíce zamezit chybám, jak již bylo zmíněno výše. Čím více vznikne vstupních chyb (včetně nevhodně zvoleného materiálu, nejen ve smyslu precizního provedení konstrukce a detailů), tím větší je riziko snížení životnosti stavby. Poruchy dřevostaveb navíc očekáváme – předpokládáme zatížení klimatem, předpokládáme napadení dřeva hmyzem a konkrétním rizikům předejdeme. Poruchy se projevují různými způsoby – od trhlin a zkroucení dřeva, změny barvy a struktury povrchu, až po jeho naprostou degradaci, kdy se dřevo postupně rozpadá působením více vlivů zároveň. Na začátku takového stavu je však vždy nedostatečná ochrana dřeva a nežádoucí vlhkost v konstrukci. Vodou vše začínáVlhkost, čili voda, je nejčastější příčinou poruch dřevěných konstrukcí – voda vzlínající, vodní srážky a vzdušná vlhkost. Příliš vysoká vlhkost snižuje až na výjimky pevnost dřeva a jeho tepelně izolační schopnosti. Navíc vytvoří vhodné podmínky pro šíření plísní, dřevokazných hub a hmyzu.Čili je nutné, aby měly základy dřevostaveb precizně provedenou hydroizolaci a aby voda nemohla pronikat do konstrukce střešním pláštěm. Navíc jsou žádoucí přesahy střechy a obsyp základů štěrkem. Ani to však nestačí. Exteriérové povrchy dřevěných prvků je třeba ochránit před klimatickými vlivy, musíme se však též vhodně chovat uvnitř stavby. Do konstrukce stavby totiž může voda pronikat například z koupelny, poškozením vodovodního či odpadního potrubí, nadměrným vznikáním vodních kondenzátů (nesprávné větrání) a podobně. Aktivní ochrana dřevostavbyNátěry, které použijeme k ochraně dřeva, musí být paropropustné a vodoodpudivé, navíc dřevo nejprve impregnujeme fungicidním a insekticidním přípravkem. Jako nejvhodnější se jeví nátěry oleji či vosky. Syntetické laky a barvy se nedoporučují, jelikož dřevo uzavřou. V místnostech musíme při užívání domu účinně větrat, aby se vlhkost vzduchu pohybovala od 30 do nejvýše 60%. Buďto pravidelně větráme okny, nebo vsadíme na vzduchotechniku, případně řízenou výměnu vzduchu s rekuperací tepla. Realizace dřevostavbyZásadní je pro realizaci dřevostaveb postupovat podle kvalitně provedené vykonávací projektové dokumentace. Teprve vykonávací dokumentace odstraní chyby a nedostatky projektové dokumentace, která se vypracovává pro získání stavebního povolení. Vykonávací (prováděcí) stavební dokumentace upřesní použití materiálů a skladbu dílčích konstrukcí. Jasně stanoví požadavky na statiku, tepelnou izolaci, odolnost vůči požárům, akustické vlastnosti, hygienické podmínky a další. Realizace stavby pouze podle dokumentace vypracované k získání stavebního povolení může způsobit poruchy.Důraz je při realizaci kladen na druh, kvalitu stavebního řeziva a jeho vlhkost. Dřevo musí být suché a zdravé. Naopak neplatí, že je třeba za každou cenu chemicky ošetřit každý dřevěný prvek. Naopak, chemická ochrana se používá pouze tam, kde je to nezbytné. Důraz je kladen především na ochranu konstrukční. Při volbě dřeva bychom měli uvažovat o jeho trvanlivosti. Stavíme-li srub, určitě je třeba koupit kvalitní severské či sibiřské řezivo. Vyrůstá v extrémních klimatických podmínkách, což se odráží na jeho kvalitě a především trvanlivosti. Je též nutné dodržet minimální výšku dřevěných prvků nad terénem 30 cm. Nezbytná je také důsledná kontrola jednotlivých kroků výstavby nezávislým stavebním dozorem.Zdroj použitých fotografií: www.shutterstock.com