Granátové jablko si často přivezeme jako suvenýr z dovolené, ovšem běžně se u nás již prodává v obchodech a chuť dužniny granátových jablek je opravdu neopakovatelná. Ve své domovině je však zužitkovávána celá rostlina - od kořenů až po listy.Přitom každý plod obsahuje spoustu semen o vysoké klíčivosti. Za teploty 22 oC tato semena vyklíčí za několik dní. A pokud dáme semena předtím na několik dní do lednice (stratifikace), klíčivost ještě zvýšíme. Dokonce se stratifikace zásadně doporučuje. Je však třeba semena nejprve důkladně očistit od dužiny, aby v substrátu nezahnívala. Granátovník obecný nebo také marhaník granátový (Punica granatum) je jediným rodem čeledi Punicaceae. Pochází z Íránu a Přední Asie, kde je znám již více jak 5000 let (podle dochovaných záznamů, zřejmě zde rostl déle). V Palestině a Egyptě dávali plody granátovníku před tisíci lety zesnulým do hrobu na cestu do záhrobí. Granátovník se stal inspirací pro řadu bájí a pověstí. Byl zasvěcen bohyním Afroditě a Héře jako symbol plodnosti a lásky, nakonec barvou a chutí k tomu byl předurčen. Paris prý dal Venuši právě granátové jablko. A právě české polodrahokamy – granáty – se též jmenují podle granátových jablek, stejně jako nádherný kousek jižního Španělska – Granada. Granátovník je opadavý keř či strom dorůstající do výšky až 5 metrů, má pevné, štíhlé, hranaté větve, některé odrůdy mají na větvích trny. Květy granátovníku jsou zářivě červené či žluté, samosprašné, ovšem nejčastěji opylované hmyzem. Plody jsou až 12 cm velké a mohou vážit až 1 kg. Plodem je bobule s uzavřeným či polootevřeným kalichem a ohromným množstvím semen (v jedné bobuli je jich až okolo tisíce). Semena granátových jablek jsou obklopena šťavnatým arilem a seskupena do hnízd se šťavnatou dužinou, která jsou obalena blankou (placentou). Pokud si rostlinu koupíme, nebo vypěstujeme ze semene, umístíme ji po cca 15. květnu na zahradu či terasu, miluje letnění na slunném stanovišti. Granátovník hojně zaléváme a hnojíme. Do interiéru jej umístíme cca v půlce října, ovšem do místnosti o teplotách cca 5 až 10 oC, přičemž rostlině opadají listy. Nelekejte se toho a nevyhazujte ji. Umístění v nezámrzném, temném sklepě zcela postačí. Přes zimu zaléváme jen minimálně a nehnojíme. Z granátovníku též můžeme úspěšně vypěstovat bonsaj, konkrétně z druhu Punica granatum nana, který má úzké opadavé lístky a drobné čtyřcentimetrové plody. Tento druh přirůstá ročně jen o 5 až 10 cm a výborně se tvaruje jeho koruna. Pokud jste se rozhodli vypěstovat granátovník ze semene, bude plodit po šesti až sedmi letech. Rozmnožovat však můžeme granátovník i řízkováním, kdy se plodů dočkáme dříve. Jako řízky je třeba odebrat větvičky z předchozího roku o délce 20 – 30 cm, nikdy ne nové výhony. Granátovník si našel široké uplatnění v potravinářství (včetně výroby vína), lékařství, léčitelství, kosmetice, ale i ve výrobě barviv a v koželužství. Pokud chcete granátové jablko poprvé v životě ochutnat, dejte si dobrý pozor na oblečení. Šťáva je prakticky nevypratelná, to už se raději polijte červeným vínem. Obsah látek granátových jablek je opravdu unikátní. Obsahují cca 77% vody, jejich olejnatost je 16 až 25%, dále obsahují vápník, fosfor, železo, hořčík, velké množství sodíku, draslíku, cukrů, organické kyseliny (zejména kyselinu citrónovou), vitamíny B (B1, B2 a B3) a C, v menší míře i vitamín A ve formě provitamínu (karotenoidů), 6 esenciálních a 9 neesenciálních aminokyselin. Slupka granátového jablka a vnitřní přepážky obsahují mnoho hořkých a trpkých (svíravých) látek, které mají stavěcí účinek, ovšem jedlé části působí naopak projímavě. Obsahem hořčíku, draslíku a sodíku je šťáva granátových jablek vhodná pro sportovce, těžce pracující, při horečkách a práci v horku, kdy ztrácíme pocením a vyšším příjmem tekutin minerály. Zdroj: wikipedia.org, dumazahrada.cz, ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com
