Klívie se správně česky jmenuje řemenatka suříková (Clivia miniata). Má nádherné, velké, bohaté květy v barvách od bílé, přes bílo-žlutou, až po tmavě oranžovou. Tyto květy klivie nesou od února do května na silných, zelených stvolech, a udrží si je i několik týdnů. A právě fakt, jak jsme o klívii pečovaly, nám ukáže skutečný počet květů, který se na rostlině objeví.Klívie pochází z jižní Afriky, kde rostou divoce ve skalách, ze změti silných dužnatých kořenů. Klívie řadíme do čeledi amarylkovitých, tvoří si cibule a mají dlouhé, hladké listy, které se však objevují až po květu. V ČR dokonce roste volně 5 druhů rostlin z čeledi amarylkovitých (sněženka podsněžník, narcis bílý, narcis žlutý, bledule jarní a bledule letní), ovšem s klíviemi to nezkoušejte, uhynuly by. Péče o klíviiKlívie v zimě nesnáší vysoké teploty, stanoviště poblíž ústředního topení a suchý vzduch. Čili klíviím se dařilo v méně vytápěných, vlhčích bytech našich babiček, zatímco v suchém a přetápěném panelákovém bytě úspěch čekat nemůžeme. Ideální zimní pokojovou teplotou je pro klívie +10 až nejvýše +20 oC, jelikož za vysokých teplot sice dobře rostou, ale nevykvetou. Po odkvětu klívií je třeba odříznout stvol, který nesl květy, jelikož tvorba semen by rostliny vysilovala. A jestliže chceme, aby klívie vykvetly i v dalším roce, dopřejeme jim po odkvětu klid, přičemž omezíme zálivku. Přes léto nesmíme klívie vystavovat přímému slunci, vyžadují naopak stín, ovšem letněním neopovrhnou. Pouze nás čeká jejich uklízení za velkých veder a silných dešťů. V době, kdy klívie rostou, vyžadují pravidelné hnojení a zálivku každých 10 dní, v zimě naopak téměř nezaléváme, což spolu s nižšími teplotami podpoří nasazení květů. V zimě je pro klívie ideální přitápěná zimní zahrada či chladnější chodba. V pozdním létě a na podzim pak třeba i poloteplý skleník. Na konci léta a na podzim rostliny postupně pozastaví svůj růst a pomalu si začnou vytvářet základy pozdějších krásných květů. Ovšem klívie jsou pěkné i svými listy, které mají dvouřadě uspořádané, nápadné, řemenovité a temně zelené, široké 3 až 4 cm. Klívie krásně působí jako solitéra a bude se jí výborně dařit i v tmavším interiéru. Nesnáší přenášení po bytě, miluje stálé stanoviště a světlo proudící stále ze stejné strany. A obzvláště v zimě tyto rostliny snesou i tmavá stanoviště, například u severně situovaných oken. Jak přesadit a množit klíviiZdravé, silné rostliny přesazujeme jednou za 3 až 4 roky, jakmile začnou přerůstat původní nádobu. Ovšem nový květináč volíme jen o trochu větší. Při přesazování je třeba odříznout spodní část kořenů, přičemž dáme pozor na ostatní kořeny, jelikož jsou křehké. Přesazování zároveň využijeme k oddělení čerstvých výhonků, které se vyvinuly na bázi listů. Výhonky vysadíme do samostatného květináče. Klívie vždy vysazujeme a přesazujeme do substrátu bohatého na živiny. Choroby a škůdci klíviíNejčastěji se na klíviích objevují bílé vatovité výpotky v paždí listů. Způsobují je červci, ovšem vystačíme si s jednoduchou mechanickou ochranou, případně lze použít i insekticid. Dalším problémem může být korkovatění listů (jasně zelené, později žluté, ostře ohraničené skvrny). Může jít o následek příliš suchého prostředí, přehnojení či nedostatku světla (i klívie nějaké světlo potřebují, ve tmě uhyne většina rostlin). Bude však stačit lepší péče a úprava klima v místnosti, rostlina na korkovatění zpravidla neuhyne. Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com