Lékaři jsou prostě vůči kotvičníku dosti skeptičtí oproti různým léčitelům, homeopatům a vůbec lidem, kteří holdují přírodní medicíně. Je si však třeba uvědomit, že například homeopatie je vyloženě postavena na placebu, respektive užívání minimálního množství účinných látek po delší dobu. Na druhou stranu jsou u mnoha rostlin prokázány jejich jednoznačné léčivé účinky a to často i tak silné, že je třeba přistupovat k těmto drogám opravdu rozumně. A lékařská věda a farmacie skutečně rostlinný svět hojně využívá. Mnohé látky, které najdeme v rostlinách, jsou pak vyráběny i synteticky. Ostatně i kotvičník je v lékařství znám a pro lékařské účely ve světě pěstován. Jde ale o mnohem složitější komplex účinných látek, než pouze těch, které by měly účinkovat na mužské pohlavní hormony.Seznamte se s bylinkou, která působí příznivě naopak na ženské hormony. Jmenuje se drmek obecný.Seznamte se s dalšími léčivými bylinkami. Kotvičník zemní (Tribulus terrestris) obsahuje například saponiny, glykosidy, sacharidy, steroidy, třísloviny, pryskyřice, alkaloidy, flavonoidy, tanin, olej a jiné účinné látky. Ty jsou obsažené v celé rostlině a nebo jen v jejích částech (např. kořenech a plodech). Kotvičník je též poměrně bohatý na vitamín C. Seznamte se s podrobnějším obsahem účinných látek v kotvičníku. Kotvičník zemní je jednoletou poléhavou (půdokryvnou) bylinkou z čeledi kacibovitých (Zygophyllaceae). Kromě léčitelství a lékařství je také přidáván do doplňků výživy určených pro sportovce. A zde narážíme na mýtus číslo 2, nebyly totiž experimentálně prokázány ani významnější účinky kotvičníku na zvýšení svalové síly a tělesného složení (poměru svalstva a tuku). Jisté menší účinky zaznamenány sice jsou, ale nejsou nijak významné. V každém případě jde však o bylinu, jejíž užívání v rozumném množství nemůže ublížit!Jistá "ale" zde však najdeme. Laboratorní testy neprokázaly toxicitu ani žádné negativní účinky kotvičníku na lidský organismus, ovšem kvůli vysokému obsahu různých alkaloidů není kotvičník doporučován dětem a těhotným a kojícím ženám. Traduje se též, že když je kotvičník užíván ve velmi vysokých dávkách jako doping, mohou v něm obsažené steroidy vyvolat takzvaný „Arnoldův syndrom“. Ženám prý zhrubnou rysy a zvýší se růst ochlupení, mužům se prý může zvýšit nárůst svalové hmoty. Výše jsme však uvedli, že nebyly takové účinky experimentálně prokázány. Před mnohými tvrzením je třeba býti obezřetní. V každém případě ale platí, že se mají veškeré rostlinné drogy (tedy bylinky) užívat jen v rozumných dávkách. Ono to nakonec není slavné ani se srovnáním kotvičníku a viagry. Jde totiž o silně zavádějící označení, vpravdě komerční. Skutečná viagra vyloženě cílí na lidské hormony, rostlinné drogy však nikoli. A to je přístup v mnohém zdravější a pro lidský organismus nenásilný a přirozenější. Užívání kotvičníku ve skutečnosti slibuje především vzrůst sexuálního libida, zlepšení nálady a udržení tělesné i psychické svěžesti. To zní o mnoho rozumněji, že? V zdravém těle zdravý duch! Obsahy látek v rostlině ale ponechme odborníkům a víru v léčebné schopnosti bylinkářům (mimochodem, jako rostlinnou viagru popisují také rozchodnici). Posviťme si na kotvičník jako rostlinu. Kotvičník zemní má lodyhu dlouhou 10 až 60 cm a dosti málo větvenou. Listy jsou krátce řapíkaté, vstřícné a palistnaté, eliptické a nebo podlouhle kopinaté. Květy jsou pětičetné a žlutě zbarvené, plod je poltivý, složený z pěti rozložených, bradavičnatých a tvrdých plůdků se dvěma špičatými ostny po stranách. Semena kotvičníku mají vejcovitý tvar a barvu světle hnědou. Kotvičník zemní najdeme v přírodě Evropy, Asie, Afriky i Austrálie. Zřejmě však pochází z písečných mořských pobřeží Číny a Japonska. Velmi oblíben je v Indii, Číně a na Srí Lance a hojně je pěstován pro farmaceutické účely v mnoha zemích světa. Typickými stanovišti jsou pro tuto rostlinu suché lokality stepí, polopouští a písčin včetně písků přímořských. Najdeme jej též na pastvinách, okolo cest, na rumištích a nakonec i v zahradách. Ostatně právě kotvičník můžeme úspěšně pěstovat a množit i v našich klimatických podmínkách. Ve volné půdě bez potíží dozrávají semena. V půdě přezimují a na jaře ochotně vyklíčí. Můžeme proto nechat kotvičník zplanět a pěstovat ve volné půdě ze samovýsevů. Obzvláště výhodný je jako půdokryvná rostlina svažitých částí pozemků. Semena je třeba máčet několik dní ve vodě, čímž zvýšíme jejich klíčivost. Takto získané mladé rostlinky jsou dosti náchylné na houbové choroby, výsevní substrát je proto vhodné propařit (sterilizovat) a semena před výsevem namořit. Poté, co vysadíme sazeničky na trvalé stanoviště, rostou dost rychle a již při délce výhonů cca 5 cm začínají nakvétat. Sklidit celé rostliny pro účely sušení je vhodné nejpozději před příchodem prvních mrazíků, ovšem nať s listy můžeme například k přípravě čajů sklízet průběžně po celou sezónu, stejně tak dozrávající plody lze sklízet průběžně. A nebo se můžeme pouze kochat při zemi rostoucími a žlutě kvetoucími rostlinkami. Semena kotvičníku zemního jsou běžně k dostání, prodávají se však i sazeničky. Pěstovat jej přitom lze v truhlících jako převislý a na záhonech či svažitých plochách. Chutnat mu bude běžný zahradní substrát, nejlépe dosti vylehčený pískem, čili propustnější půda. Preferuje sušší stanoviště a vyloženě nesnáší přemokření. Semena se vysévají od konce března do truhlíků a nebo na podzim či na jaře přímo na záhony, kdy výsev zakryjeme tenkou vrstvou země a zalijeme. V interiéru je vhodné semena nechat klíčit při teplotě okolo dvaceti stupňů Celsia, přičemž substrát udržujeme stále vlhký (ideální je mlžení). Důležité je též dobré větrání, sazeničky jsou náchylné na plísně. Mladé rostlinky přepichujeme, když jsou již dostatečně silné, můžete je přesadit na záhony a nebo do květináčů a truhlíků. Při padání klíčních rostlinek (uhnívání) je třeba použít vhodný postřik proti houbám. Kotvičníku se zavděčíte také pěstováním ve středně teplém skleníku, ale proč bychom to dělali, skleníky se u nás obvykle využívají jinak.Zdroj použitých fotografií: Shutterstock
