Druhy a rozšíření liliíLilie (Lilium L.) je rodem jednoděložných rostlin z čeledi liliovité (Liliaceae). Ve světě je známo cca 100 až 120 druhů, které jsou rozšířeny v Evropě, Asii a Severní Americe, především v mírném až subtropickém pásu. Najdeme je však i v horách asijských tropů. U nás narazíme ve volné přírodě na 2 druhy. Lilii zlatohlavou (Lilium martagon), vyskytující se poměrně hojně v listnatých lesích, ale i na druhově bohatých loukách. Mimo lesy pak najdeme (od pahorkatin po hory) lilii cibulkonosnou (Lilium bulbiferum), patřící mezi silně ohrožené, a tedy chráněné druhy. Ovšem právě tyto 2 druhy najdeme i v našich zahrádkách, nejen šlechtěné kultivary. Jinak si do zahrad pořizujeme z původních přírodních druhů též lilii tygrovanou (Lilium tigrinum), lilii bělostnou (Lilium candidum) a lilii královskou (Lilium regale), ale i jiné. Lilie dělíme na americké, asijské, trubkovité, orientální, martagon, candidum, longiflorum, aurelianum a rozličné hybridy. Mezi liliemi najdeme malé skalkové druhy, ale i dlouhány s dvoumetrovými stonky. Vzhled liliíLilie jsou vytrvalé pozemní byliny s cibulemi často složenými z jednotlivých zdužnatělých šupin. Jsou to rostliny jednodomé s oboupohlavnými květy, listy střídavými či v přeslenech (3 až 20 četných), jsou přisedlé nebo téměř přisedlé. Čepele listů mají lilie celokrajné, většinou čárkovité, kopinaté, eliptické nebo obvejčité, jejich žilnatina je souběžná. V paždí listů se u některých druhů nacházejí pacibulky, které slouží k vegetativnímu rozmnožování. Květy lilií jsou oboupohlavné, uspořádané zpravidla v hroznech, vzácněji v okolících nebo chocholících, ovšem někdy je květ pouze jednotlivý. Květy lilií jsou nápadné, různých barev, zpravidla bílé, žluté, růžové, oranžové nebo červené, občas se skvrnami. Okvětí lilií se skládá z 6 okvětních lístků uspořádaných ve 2 volných přeslenech. Květ má 6 tyčinek (3+3), synkarpní gyneceum je složeno ze 3 plodolistů, blizna je trojlaločná, semeník svrchní. Plodem lilií je tobolka. Kontrola cibulíPřed výsadbou je třeba zkontrolovat stav cibulí. Nesmí být vyschlé a napadené hnilobou. Povadlým a vyschlým cibulím pomůže výsadba do truhlíku s vlhkou zeminou nebo položení na vlhký písek. Po několika dnech se vzpamatují. Pokud objevíte v podpučí cibule hnilobu, vyřízněte napadenou část a cibuli ošetřete fungicidem, ovšem zakoupené cibule již bývají zpravidla fungicidem ošetřené. Pokud máte nové cibulky z vlastní sklizně, též je ošetřete fungicidem. Obzvláště za příliš vlhkého jara bývají hnilobou hojně napadané. Kvalitní cibule jsou pevné, hladké, nikoli vysušené a zatažené. Výjimkou není mírné pučení cibulí, ovšem výhony nesmí být zaschlé. Při koupi se též ověřte, kterou půdu konkrétní kultivar vyžaduje. Výsadba cibulíCibulky lilií vysazujeme do hloubky 10 až 15 cm (cca trojnásobek velikosti cibule, což je zlaté pravidlo zahradničení, platící pro většinu cibulí, hlíz i semen) na jaře (za mírnější zimy lze vysazovat již v únoru) a nebo na podzim. Pokud chceme, aby nám lilie vykvetly již na Velikonoce, rychlíme je od února v truhlících. Většině lilií vyhovuje neutrální až mírně kyselá půda (některé si však potrpí na půdu vápenitou). Alespoň 14 dní před výsadbou cibulí je třeba půdu zrýt, prokypřit, zbavit plevelů a jejich kořenových zbytků a pohnojit. Jakmile je zemina dostatečně odleželá a není promrzlá, vysazujeme. Aby cibule netrpěly houbovými onemocněními, nesmíme je vysazovat těsně vedle sebe. Hlubší výsadbu (cca 20 cm) vyžadují lilie kořenící na stonku nad cibulí, ale třeba cibulky L. Candidum vysazujeme pouhé 2 až 3 cm pod povrch. Malé lodyžní cibulky dokonce vysazujeme pouze do hloubky cca 5 cm. Pokud jsou cibulky již narašené, vysazujeme je opatrně, abychom nepolámali křehké kořínky. Půda a stanovištěLilie preferují lehké, vlhké půdy, stanoviště chráněné před větrem, například podél plotu, případně lilie vysadíme mezi jiné rostliny, keře a stromky, které jim zajistí ochranu. Nejlépe se jim daří na plném slunci (kromě plného slunce poledního) a v polostínu. Za mrazíků je třeba chránit cibulky a výhony, jak jen to lze (spadané listí, chvojí, netkané textilie, …). Vysazené lilie můžeme přemístit jinam až po čtyřech až pěti letech. Z nové půdy pak získají novou energii a další léta pak nádherně pokvetou. Jestliže lilie často řežete do vázy, neberte květe vždy ze stejné skupiny rostlin, aby se příliš nevyčerpaly. Stonek vždy uřízneme od půlky dolů.Další možností je pěstovat lilie v květináči. Množení liliíLilie lze množit mnoha způsoby: semeny, pacibulkami, šupinami a vedlejšími cibulemi. Lilie můžeme rozdělit i podle způsobu klíčení. To je buďto hypogeické (nejprve roste cibulka a pak nadzemní orgány), nebo epigeické (nejprve rostou listy a pak cibulky).Škůdci liliíNejnebezpečnějším škůdcem lilií je oranžový chřestovníček liliový. A nejúčinnější boj s ním je prosté ruční vysbírání a likvidace. Prodávají se i různé postřiky, ovšem tento škůdce si na ně rychle zvykne a stává se vůči nim imunní. Zdroj: dumazahrada.cz, abecedazahrady.cz, wikipedia.org, ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com
