Kde začít? U výsevu ze semínek, která jsou skutečně drobná. A proto nás to svádí jich do startovního květináče nasypat co nejvíc. Ale ono i 10 kousků, v rozumném odstupu, bohatě stačí. Další přehlíženou drobností je to, že i když je většinou výrobcem naznačen „výsev na povrch“, lepšího výsledku dosáhneme při překrytí semínek tenoučkou, milimetrovou vrstvou zeminy. Pokud jim dáte víc, sazeničky nebudou mít sílu prorazit. Méně znamená, že se jim nemusí podařit vyklíčit. A dalším špásem je jejich zalévání. Substrát by měl na povrchu být vlastně pořád vlhký, ale určitě ne přemokřený. Je to prostě tenká hranice mezi vznikem plísní a ještě ne zcela proschlým povrchem. Těžko ji trefit hned napoprvé. Jak toho dosáhnout? Pomůžete si tím, že substrát bude přiměřeně navlhčený už před výsevem, a vy si pojistíte, že si vlhkost udrží. Třeba tím, že květináč pak na okraji překryjete vrstvou průhledné (potravinářské) fólie. Vlastně si vyrobíte takové mini-pařeniště. I tak budete muset vláhu občas dodat uměle, a to se nevyplatí dělat konví. Vyplavili byste totiž semínka, a proto raději sáhněte po rozprašovači. Květináč musí být umístěn na světlém a teplém místě, ale horké slunce není šťastným řešením. Uvařily by se. Aby semena nasadila klíčky, je asi nejsnazší jim uměle přisvěcovat lampičkou. Ani dál to není snadné: v závislosti na konkrétním druhu (komerčně se zpracovává kolem 7 druhů bazalek, s rozmanitými nároky) se pak až 21 dní neděje vůbec nic. Což je tak dlouhá doba, až to podněcuje rezignaci k celým hrátkám s bazalkou. Pak už se to naštěstí většinou rozjede, a sazeničky bazalky je třeba přesadit. Kdy? Ideálně tehdy, kdy rostlinky mají už 6 lístků. Mohou do truhlíku, na metr se vejdou čtyři. Zábava tím ale nekončí. Potřebují totiž slunko a teplo, ale „tak akorát“. Přímý polední žár jim vadí, ale v polostínu chřadnou. Zavadající a kožovité listy značí nedostatek vody, černé skvrny zase přelití a plíseň. Správné řešení je někde uprostřed. Takže na balkoně, ale spíš než v truhlíku na zábradlí schovanou za ním. A protože přirozeně láká svilušky a mšice, tak raději možná jen doma za oknem. Zalévat? Raději méně než často, a spíš prolít suchou větším množstvím vody, než zavlhčovat postupně. A samozřejmě, zalévat „spodem“, aby se nerozvinuly plísně. Vypěstovat ji k dokonalé kráse hned napoprvé je ve skutečnosti znamená buď velké štěstí, anebo to, že máte opravdu cit pro věc. Dokázali jste totiž vyladit řadu protichůdných požadavků. Teď ještě, jak se dobrat k optimální úrodě. Je třeba včas zaštipovat lístky. Zhruba poté, co keřík nasadí čtvrté patro listů, se vyplatí jej zaštípnout (zhruba centimetr nad očkem), aby se začal větvit a nasazoval lístečků víc. Bazalka se nerozmnožuje vegetativně, ale oddělení části trsu a přesazení zvládne. Nepřekrmujte ji hnojivy, protože by pak ztratila svou vůni. Ta se mimochodem stupňuje až do okamžiku, než nasadí květy. Předtím je třeba sklidit to, co jste z ní zatím nezužitkovali. Tím nastává další série drobných zmatků a nedorozumění. Protože bazalka si o zakonzervování přímo říká, a když dodržíte několik drobných zásad, můžete si ji dopřát prakticky celoročně. Jde ale o to, aby si uchovala své vynikající aromatické vlastnosti a nestala se jen chuťově bezvýrazným salátem. Jak na to? Pro opravdu krátkodobé skladování je vhodné ji nejprve ve svazečku (se stonky obaleným vlhkým ubrouskem) umístit do ledničky v sáčku. Vůně z ní tak rychle nevyvane. A pro mražení?Můžete to udělat buď „na vysoko“, kdy ponecháte celé olistěné stonky (s odříznutými dřevnatými okraji), a umístíte ji do krabičky odpovídající výšky. Dost dobře na to funguje tetrapaková krabice od mléka. Podstatné přitom je, aby ke zmrznutí došlo opravdu rychle, a listy se přitom nepolámaly. Můžete to ale vyzkoušet i s jednotlivými lístky, které nejprve promyjete a osušíte, a necháte je v rámci intenzivního mražení ztvrdnout. A takové pak vložíte do vzduchotěsné krabičky. Nepřevrstvujte ji, ať se nelámou. Kdykoliv to pak bude u stolu nebo v salátu zapotřebí, můžete je vytáhnout. Svou sílu si takhle uchovají po celý rok. Že si s úrodou bazalkových listů pro uskladnění chcete hrát, ale ne zase tak moc? Jedním z možných řešení je naložení důkladně prosolených lístků do olivového oleje. Sůl konzervuje a zpomaluje procesy stárnutí, olej zase vytvoří patřičně sterilní prostředí. Zásoba volně ložených listů v olejové lázni přečká několik měsíců bez úhony, ale úplně až do jara to nebude. Nebo si můžete práci ještě o něco usnadnit, a vyrobit si jednorázově s mixérem bazalkové pesto. Případně můžete nechat přebrané listy bazalky projít mixérem, a pak je v ledovači zamrazit do jednotlivých zelených kostek.Bazalku můžete také snadno sušit. Její krátce zastřižené svazečky (odstřihnuté předtím, než rostlinka nasadila květy) můžete nechat vyvěšené na vzdušném a neprosluněném místě, kam nemůže hmyz. Po dvou týdnech už ji můžete nadrtit jako sypké koření k další spotřebě.