Namydlíte, opláchnete a … pocit, že mýdlo pořád máte na pokožce, přetrvává. On to tedy není jen pocit. Trochu mýdla, jeho drobná rezidua, pořád máte ještě na rukou. Takže zase pustíte vodu a scénář se opakuje. Klidně i napotřetí. To už začínáte mýdlo proklínat a pídíte se po tom, co že to je za šprýmařskou značku neomyvatelného mýdla.Na vině ovšem není mýdlo, ale právě ta tvrdá voda. Mýdlo totiž chemicky reaguje s vápníkem, a vytváří kluzký mýdlový povrchový film. Pokud by naopak byla voda měkká, mýdlo by o poznání víc pěnilo a dělalo spoustu bublin. Které by ale šly o dost snáze omýt a opláchnout, než ruce čištěné mýdlem pod tvrdou vodou. Od mytí rukou se dostaneme k mytí nádobí. I tady s tvrdou vodou brzy pocítíte nespravedlnost. Všechno totiž děláte správně, jak se má. Jenže co to? Skleničky, ať je myjete sebelépe, pozbydou lesku a zůstávají jakoby matné.Na talířích se objevují podivné skvrny, skoro jako kdyby vůbec myté nebyly. Solné mapy se taky umí objevovat na vašich hrncích a pánvích. Nože a příbory mají tendenci začít rezivět, pokud je důsledně neotíráte. Všechno nádobí brzy působí zašle, použitě.Tím prvním podezřelým obvykle bývají chemické čističe a přípravky na mytí nádobí. Přijde nám, že nefungují tak, jak reklama slibovala. Měníme je a zkoušíme nové produkty. Většinou ale se stejně chabým výsledkem. To proto, že chyba není na vašem přijímači – ale ve vašem vodovodním kohoutku. Že jste nikdy na ekzémy netrpěli? Nu, a najednou u sebe řešíte podezřele vysušenou pokožku, která ztrácí svou vláčnost. Suchá kůže, její třepení, příznaky blízké vyrážkám či slabé lupénce na sebe nenechají dlouho čekat.Prvním podezřelým – ono to většinou jde opravdu takhle za sebou – jsou ty nové čisticí prostředky. Říkáme o nich, že jsou agresivnější a škodí nám. Zavrhneme je, vrátíme se k těm starým a osvědčeným. Které sice tolik nečistí, ale zato nám neškodí. Jenže teď už škodí i ony. Jak to?Podezření na tvrdou vodu zpravidla nepadne, protože vodu chápeme jako něco obyčejného, všudypřítomného a všedního. Nedochází nám, že taková voda narušuje citlivou kožní bariéru, vysušuje pokožku, ucpává póry, vyvolává svědění, vyrážky a odlupování kůže.To, že po mytí nádobí začnete používat krém na ruce, vás ještě trknout nemusí. Ale – především dámy – rychle zaznamenají, že po mytí vlasů vypadá jejich hlava, no, naprosto příšerně. Vlasy bez života, nelesklé, zkroucené a vysušené, s třepícími se konečky a lámající se. Vidět tohle jejich kadeřník, půjde se oběsit. Z koupelny a ze sprchy přitom nemusíme, protože tady se začne tvrdá voda podepisovat tak, že to nepřehlédnou ani poloslepí gentlemani. Protože vodní kámen, to je prevít. Vysrážené kapičky za sebou zanechávají bílé skvrny, které nejde setřít ani omýt. Na umyvadle i na dlaždicích.Dvířka do sprchy se postupně z průsvitných stávají neprůhlednými, vodní kámen se taky sráží kolem výlevky a umí dělat i opravdu nehezké zrezlé fleky (patrné to bývá i při splachování na toaletě). Sprchování je taky o dost menší zábava, než bývala. Neteče to.Přesněji řečeno, střičky a otvory sprchovací hlavice se totiž postupně zanáší, ucpávají. Snižuje se tlak vody, protože vysrážený vodní kámen omezuje průtok. I když s tím tlakem – pokud kouknete na kotel, uvidíte, že tlak je podle všeho dost vysoký. Jen to na konci sprchy vůbec nejde poznat. Ruku v ruce s tím jde ucpávání filtrační mřížky ve vodovodní baterii, která sice teče i na plné obrátky méně, ale taky začíná kapat i na plné utažení. Je to známka toho, že začínají zlobit těsnění. A je to první těsnění, u kterého si té závady všimnete. V ohrožení jsou ale všechny vodovodní instalace v celé domácnosti.Prádlo, které vytáhnete z pračky, je jako naškrobené. To proto, že se na jeho tkanině usadil ten minerální depozit, který neumožňuje vláknům dosáhnout té kýžené nadýchanosti a jemnosti. Mimochodem, oblečení dlouhodobě prané ve tvrdé vodě se snáze trhá a párá. Když se někde solidně usadí vodní kámen, začnou pořádné problémy. Účty za energie vystřelí do nebes, protože se takhle tvrdá voda přelije do výkonu vašeho kotle nebo ohřívače vody. To proto, že bojler s vnitřní vápenatou krustou musí vodu ohřívat o dost déle, a bude spotřebovávat více energie.Ta nepříjemně tvrdá voda bude dál přetěžovat tohle těžce zkoušené zařízení. Vodní kámen taky velmi pravděpodobně povede ke korozi, která ve svých důsledcích může odepsat řadu spotřebičů. Například pračku nebo myčku. Kvůli „krápníkům“ mohou odejít na věčnost i rychlovarné konvice. Tvrdá voda je zkrátka problém, který vyžaduje řešení – anebo se budete potýkat s nákladnými následky. Otázkou samozřejmě zůstává, kdy si povšimnete, že ve světě potrubí za vodovodním kohoutkem máte problém.Někomu to dojde po nekonečném mytí rukou, varují je fleky na umyvadle… a jiným to nedojde ani poté, co se rozsype zánovní pračka. Hlavně, že byla v záruce. Klidně se nad tím zamyslete: možná nemáte ekzém; možná není váš nový prostředek na mytí nádobí méně kvalitní; možná ta nová rozbitá myčka nebyla šmejd; možná vám účty za energie rostou oprávněně. Protože doma máte tvrdou vodu.Zdroj: RealSimple.com, HomeWater.com, water-right.com, ČeskéStavby.cz
