V úvodu uvedené argumenty sice působí pádně, ale milovníka dokonalého trávníku neodradí i přes mnoho peněz za zálivku, hnojiva a případně dokonce pesticidy, i přes pravidelnou práci. Vlastně tím hlavním důvodem, proč se někteří lidé vrací k přirozeným lučním plochám alespoň v menší části své zahrady, je ekologie, ekologické cítění a myšlení. Druhým pak nedostatek volného času. Nejčastěji na vsích potom přibývá ještě jeden důvod – chov domácích zvířat, která potřebují čerstvou píci a na zimu seno. To se pak po okolí dokonce shání kdejaká plocha a ploška k posekání, kdy bude majitel pozemku vděčný, že se o něj nemusí starat. Ale vraťme se k ekologii. Takzvané přírodní zahrady poskytují lidem i rostlinám mnohem více volnosti a poskytují životní prostor široké paletě živočichů z řad hmyzu, ale i obratlovců. A dlužno říci, že nahrazování intenzivně udržovaných okrasných trávníků lučním porostem, který je nenáročný, není vůbec žádnou novinkou. Květinový (květnatý) trávník pak plní více důležitých funkcí, jež jej řadí mezi ekologicky stabilní společenstva. Pro vyšší podíl dvouděložných rostlin (traviny jsou výhradně jednoděložné) poroste na našem pozemku spousta medonosných druhů rostlin, které pak lákají mnoho druhů hmyzu. Květnatý trávník přitom vypadá pěkně i vedle moderních novostaveb, nehodí se pouze k rustikálním chalupám a do venkovských zahrad. Dokonce se naopak výborně uplatní ve městech, kde se přírodě blízká společenstva rostlin obvykle nevyskytují. Právě postupná přeměna dokonalého okrasného trávníku na luční porost je velice zajímavým a vlastně geniálním řešením. Nakonec se zamysleme, odstraňovat původní trávník, urovnávat povrch a provádět nové výsevy by přece bylo velice neekonomické. A vlastně i nešetrné, zbytečné a dokonce lze říci, že i hloupé.Základním principem postupné přeměny dokonalého trávníku na luční porost je přirozenost, travní plocha se prostě nechá na pospas přírodním procesům. A stačí k tomu málo, totiž zásadně snížit intenzitu sekání trávníku. Úplně bude stačit posekat travní plochu jednou za měsíc. Při sečení častějším, tedy dvakrát do měsíce, bude trvat přeměna trávníku na květnatou louku déle. Omezením sečení dojde postupně k řídnutí travního porostu, tedy porostu jednoděložných rostlin, načež se plocha začne postupně zaplňovat dvouděložnými. A často se nestačíte divit, co všechno se ve vašem původním trávníku objeví. Totiž právě dvouděložné plevele jsou těmi žádoucími lučními květinami. Čili jde o ty rostliny, které zahrádkáři a zahradníci jinak nemilosrdně stále hubí. Zároveň je třeba přestat trávník hnojit a s výjimkou období největšího sucha dokonce i zalévat. Příroda si na ploše, kterou jí necháme (nebo nám ji vyrve z našeho spáru – jak to kdo chápe) vytvoří vlastní rovnováhu. Druhové složení se bude postupně během let zásadně měnit a i když zde zůstanou i původně vyseté traviny, časem přestanou ploše dominovat. A pokud chcete předem vědět alespoň v hrubém obrysu, jaké jednou bude druhové složení vaší květnaté louky, podívejte se na luční porosty ve svém okolí. Právě tyto rostliny se totiž budou na váš trávník vysemeňovat a pomůže jim k tomu vítr, trus ptáků apod. To byl první rok. Již ve druhém roce je pak třeba přejít na systém dvou až tří senosečí vždy po odkvetení bylin. Víckrát již plochu nesekáme. Velice důležitý je však právě termín seče, jelikož je třeba, aby byliny vysemenily. Pokud byste louku posekali v době plného květu, semena by nemohla dozrát a rostliny by se nemohly tak rychle šířit po ploše. Čili to, co se k nám dostane z okolí, musíme podpořit v dalším šíření. V tuto dobu též můžeme vždy po seči provádět postupný dosev bylin do trávníku. Opět tím ještě více urychlíme tvorbu květnaté louky. Čili opět omezení seče, žádné hnojení. A jakmile začne jednoděložný trávník již mírně řídnout, můžeme dosévat směs dvouděložných bylin, ale i jiných jednoděložných travin, než byly v trávníku původně. Cílem je co největší druhová pestrost. Pokud tedy chceme dosévat pravidelně, je dobré měnit osevní směsi a nebo si zakoupit osivo s konkrétními bylinkami, obsahy pytlíčků smíchat, smísit s pískem a po ploše poházet. V případě dosévání je po seči ještě před dosevem též vhodné narušit půdu vertikutačními hráběmi, ale jen lehce. Výrazná vertikutace trávníku je v tomto případě nežádoucí. Dosevy mají tu výhodu, že lépe naplánujeme druhové složení lučního porostu. Přesto se však z okolí dostane na plochu spousta rostlin, které v plánu nebyly. Buďte však rádi. Určitou nevýhodou je menší klíčivost prodávaného osiva oproti schopnosti vysemeňování rostlin rostoucích volně v přírodě. Ale nedá se nic dělat, prostě musíme dosít častěji. V každém případě si i tímto postupem počkáme na krásnou květinovou louku řadu let. Ale bude to stát za to. A ještě jedna důležitá poznámka. Zapomeňte na klasické sekačky, luční plochu je třeba sekat šetrně, rostliny proto pouze podřezáváme. Kromě tradiční kosy lze použít pouze sekačku vřetenovou. Ale kosa je prostě kosa a práce s ní prospěje i našemu zdraví.
