Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) je vlastně základem všech bylinných zákvasů, čili jích. Kdo che od svých rostlin květy a plody, hnojí právě kopřivovou jíchou. Listy a stonky kopřiv přitom pustí do jíchy nejen draslík, fosfor a dusík, ale především také potřebné živiny, železo, vápník a jiné stopové prvky, vitaminy B2 a C, kyselinu křemičitou a další látky. Při dosti ředěném postřiku na list je navíc účinné i proti mšicím a jiným škůdcům. Na přírodní bylinné zákvasy (jíchy, hnojůvky) spoléhali již staří zahradníci klášterních a zámeckých zahrad a parků. Spolu s kompostem totiž k vyživení rostlin naprosto stačí. Navíc můžeme použít prakticky jakýkoli plevel. Ke kopřivám, které jsou vůbec úžasnou bylinou, všudypřítomnou a přitom natolik léčivou, že se doporučuje k dotoxikacím lidského organismu, můžeme přidat například kostival lékařský (Symphytum officinale), čímž dosáhneme neuvěřitelně účinného trojboje. Za prvé dešťová voda, která je měkká a obsahuje vzdušný dusík v rostlinami nejlépe konzumovatelné formě, za druhé fantastická kopřiva a za třetí kostival obsahující především slizové látky, třísloviny, silice a alkaloidy, draslík, fosfor, vápník, vitaminy A, C, B12, allantoin a cholin. Tato kombinace by doslova vzkřísila mrtvého. Pozor však na koncentraci hnojivé zálivky. Vždy je lepší volit koncentraci nižší a zálivku aplikovat častěji. Přidat můžeme kromě kostivalu jakoukoli bylinu, respektive plevel. Čím déle zákvas necháme a čím je tepleji, tím více se nám rostliny rozpustí. Je zcela běžné, že když necháte jíchu dlouhou dobu, zjistíte, že je v sudu již jen tekutina a tu a tam nějaký ten zbyteček především stonků a kořenů. Vše ostatní je již součástí nakvašené tekutiny. Pravda, kostival se nám bude v přírodě hledat trochu hůře, chráněný však není. A kopřivy? Těch je všude okolo nás tolik, že si z nich vyrobíme jíchu doslova i v pustině. Při sběru však nesmíme zapomenout na pevné rukavice, tedy pokud se zrovna nechcete požaháním rukou kopřivami léčit. A čím mladší kopřivy jsou, tím žahají více a tím jsou účinnější. Ne nadarmo se do velikonoční sekané a jarních čajů dávají ještě fialové mladé výhonky kopřiv. Silně koncentrované zdraví. A muškáty (Pelargonium)? Jde o naše nejoblíbenější balkónové rostliny, které kvetou maximálně krásně právě v době, kdy by již potřebovaly zazimovat, tedy ochránit před chladem a blížícími se mrazíky. Proslulé jsou však právě svým dlouhotrvajícím kvetením a právě podzimní vitalitu i odolnost chladnějšímu počasí jim poskytne hnojivo z kopřiv, případně i s přídavkem dalších bylin. Stačí kopřivy, které musí v nálevu dominovat, případně i další byliny, nasbírat, vložit je do sudu s dešťovou vodou, shora jej zakrýt víkem a čekat. Po cca dvou týdnech (za teplého počasí již po týdnu) můžeme jíchu začít používat. Zpočátku ji ředíme méně a čím více se rostlinná hmota ve vodě rozkládá, tím ředíme před hnojením vodou více. Občas je možné nálev zamíchat, ale nutné to vyloženě není. Lepší je samozřejmě držet sud s nálevem na teplejším stanovišti, abychom rozklad rostlinné hmoty a kvašení urychlili. Je zcela normální, že se během kvašení na povrchu vytvoří nevzhledná a nepříliš příjemně vonící pěna. I ta je však hnojivem. Pouze do postřikovačů je třeba použít nálev přecezený, jinak v něm nějaké ty zbytky rostlinné hmoty vůbec nevadí. V podstatě lze průběžně kvasící jíchu postupně celou spotřebovat, aniž bychom museli cedit. Někdo však radši hmotu po nějaké době zcedí a uloží do jiné nádoby. Je to sice zbytečné, ale proč ne. Živiny, které rostliny získávají z bylinné jíchy, jsou již fermentací rozložené, proto jsou pro rostliny snadno dostupné. A pomalé získávání těchto živin zajišťuje jejich trvalý přísun. Bylinné jíchy také zlepšují strukturu půdy a podporují mikrobiální aktivitu. Vytváří tak zdravější prostředí pro růst rostlin. Pokud své muškáty pohnojíte osvědčeným komplexním hnojivem z kopřiv a případně i dalších bylin, odmění se vám dlouhým a bohatým kvetením třeba na venkovních okenních parapetech až do mrazíků.Zdroj: Petr Pojar, ČESKÉSTAVBY.cz
