Málokdo ví o tom, že netopýři a jejich ohrožené populace jsou dnes monitorováni, podobně jako třeba jako ptáci. A to včetně kroužkování. Díky tomu taky víme, kolik jich je a s jakými potížemi se potýkají (a že těch potíží není málo). Netopýři, a jim blízce příbuzní vrápenci (obyvatelé jeskyní, ještě o drobet ošklivější, než netopýři), se například potýkají s kritickým nedostatkem potravy. Coby hmyzožravci těžce snáší odhmyzení krajiny, onu hmyzí apokalypsu, za kterou stojí chemizace zemědělství. Nadužívání insekticidů a herbicidů je připravuje o prostřený stůl. Drtivou ránu jim také zasadil i tzv. Syndrom bílého nosu, plísňové onemocnění, decimující jejich kolonie. A jako by to nestačilo, v posledních dekádách je hromadně připravujeme o úkryty a prostory k zimování. Jak? Tím, že krajinu, zvláště tu v okolí lidských sídel a parků, cíleně zbavujeme starých stromů. Takových, které nabízely netopýrům příhodný úkryt přes léto. V našem okolí také vůčihledně ubylo starých stodol a dalších staveb, které jim mohly zajistit potenciální útočiště. A taky si dáváme záležet na zabezpečení všech jeskyní, opuštěných důlních šachet a ventilací bunkrů. Čímž jim dost často znemožňuje vlet dovnitř. Netopýři se přitom sami snažili hledat nejrůznější alternativy, pokouší přizpůsobit se. Například pro zimování vzali zavděk skulinami, spárami a dutinami ve zdech a v „kaňonech měst“, tvořenými paneláky. Jenže my jim to zase pokazili necitlivě prováděným zateplováním a rekonstrukcemi staveb. Vyloupnout zimující netopýry na mráz znamená zabít je, stejně jako je rušit při hibernaci. Přitom to jde i jinak, lépe. Proč se ale namáhat? Tedy, kromě prosté pomoci potřebným… Třeba proto, že moci se před sousedem pochlubit tím, že k vám zalétávají, odpočívají u vás anebo dokonce tráví zimu netopýři, to už je přeci pořádná rarita živé zahrady. To trumfne všechny návštěvníky ptačího krmítka, motýly a ježky. Navíc tenhle dobrý skutek neděláte zadarmo: aktivní netopýr sundá z oblohy za hodinu nočního letu až tisícovku komárů. Je lepší než repelent. Nechat někde na staré půdě stodoly nebo v nevyužívaném sklepě přespávat netopýry znamená, že se v létě vyspíte i bez sítěk na oknech. A jejich trus? Netopýří guáno je tím nejdokonalejším přírodním zdrojem NPK, jaké je vůbec na světě k sehnání. Vzájemně si tedy můžete být užiteční, k čemuž vy většinou přispíváte jen tím, že něco neděláte, nebo děláte trochu jinak (než abyste dělali věci navíc).S netopýry může být potíž, když vám vlétnou do bytu, kde je opravdu mít nechcete. Přečtěte si, jak šetrně vyhnat netopýra z bytu. Pokud chcete na svou zahradu netopýry nalákat, začněte nejprve malým průzkumem terénu v okolí. Romantická podvečerní procházka k tomu výtečně poslouží: získáte přehled, kde nejblíže se netopýři nachází, a taky se doberete indicie toho, co tam vlastně hledají. Obecně se asi bude jednat o hmyzí potravu nebo úkryt. Ale třeba také o vodu. Protože netopýři svým velmi aktivním metabolismem denně spálí 50 % svých zásob, a od alespoň minimálního zdroje vody se jen neradi vzdalují na vzdálenost větší, než 400-500 metrů. Příhodné zahradní jezírko, částečně zastíněné, tedy může na netopýry z okolí fungovat jako dokonalý magnet. Chce to trochu zapracovat na kompozici takového vodního zdroje do profilu zahrady, ale není to nikterak náročné. Důležité je, aby bylo „průletné“. Pokud si ale nejste jistí nebo nedisponujete potřebným prostorem, postačí i obyčejné ptačí napajedlo. Voda je prostě život, a žízeň je stejná stejně palčivá ve dne, jako v noci. Ani v noci vaše zahrada nespí a lovecký revír netopýrů je tam, kde je hmyz. Tyto dvě informace lze hravě propojit a zužitkovat. Pokud na své zahradě vysadíte rostliny, které lákají noční hmyz, přilákáte tím i netopýry. Například pupalka, nocenka, měsíček, jiřina, pavoučí květ kleome, komule Davidova, leknín. Z keřů pak třeba maliník, jasmín nebo zimolez (a ze stromů třeba jabloň). Chybu ale neuděláte ani s rostlinami, jejichž květy jsou nápadně bledé. Anebo aromatické. Třeba jako tabák, yzop nebo tymián. Kolem nich je totiž pořád živo, což netopýři uvítají. A ještě maličkost: aby na vaši zahradu dorazil hmyz a za ním netopýři, je třeba co nejvíc omezit používání insekticidních přípravků. Nemá smysl lákat a hubit současně. Máme tedy připravenou vodu a krmení? Výtečně. Jen prosím opatrně, když přijde na světlo/osvětlení. Hmyz je sice v noci světlem přitahován, ale netopýři se světlu intuitivně vyhýbají. Byli by na něm zranitelní. Pokud tedy vaše noční zahrada září jako osvětlený bulvár, noční lovce nikdy lákat nebude. Posledním a možná nejvýraznějším krokem k úspěchu pak je pořízení netopýrovníku. Obydlí pro netopýry, které jim v letních měsících může nabídnout úkryt, a teoreticky třeba i zimoviště. Můžete ho nabídnout i jako kompenzaci, třeba za narušené úkryty během zateplení domu/střechy, anebo vytvořit jen tak, pro radost a užitek. Nabídka dostupných modelů k zakoupení je skutečně široká, ale často lepší je sáhnout k vlastním zdrojům. Cílem je totiž napodobit ideální „dutinový“ či štěrbinový systém pro daný druh, a to se na bez elementární znalosti toho, co u vás v noci létá, zjišťuje těžko. Na stránkách Soused Netopýr existuje spousta srozumitelných nákresů a návodů. Budka netopýrovníku může nabývat nejrůznějších podob, obvykle má ale podobu ploché krabice s otevřeným dnem, uchycenou na stěnu (pod štítem) střechy. Materiálem by tu preferenčně mělo být dřevo nebo dřevocement (polystyren sice hřeje, ale není to dobrý nápad). Důležitá je výška umístění (5-6 metrů, tedy v obvyklé letové výšce netopýrů) a nezakrytý vletový/výletový prostor. Osazení je preferováno na sluncem prohřívané ale nepřehřívané jihovýchodní/jihozápadní stěně. Zavěsit netopýrovník je možné i na strom, nebo stožár. Jinak si určitě nezoufejte, pokud se v něm nájemníci nezabydlí hned. Obvykle jej objeví do dvou let od instalace, a pak, pokud se osvědčí, mu zůstávají věrní. Údržba je přitom minimální, a radost z toho, že jste pomohli k ochraně tak mimořádného (a trochu nezaslouženě nepopulárního) druhu maximální. Díky nim opravdová živá zahrada žije ve dne, i v noci.