Plodové zelenině škodí především na venkovních záhonech proměnlivé počasí, kdy jsou teplé dny střídány vydatnými dešti a ochlazením, stejně jako chladná a deštivá druhá polovina léta a začátek podzimu. Následkem takového počasí je především masivní výskyt různých plísní, plody zeleniny navíc nechtějí dozrávat a nezralé mohou být dokonce i jedovaté. Typickým příkladem jsou třeba rajčata. Pokud nechcete používat proti plísním chemii, tedy fungicidy, je nejlepší ochranou zastřešení shora. Říká se tomu okurkoviště a při jeho budování můžeme využít i stará okna, která ponese jednoduchá, například dřevěná konstrukce. Na zeleninu pak neprší a bez náporu plísní se lépe vypořádá i s chladnějším počasím. Okurkoviště je přitom z čel (štítových stran) a boků větrané. V okurkovišti můžeme kromě okurek pěstovat třeba i rajčata a lilky. Jenže pokud jsou teploty příliš nízké, růst okurek a plození se prostě zastaví. Sezóna končí a neuděláme s tím vůbec nic. To rajčata ještě mohou dozrát, ale je třeba zastavit jejich další kvetení a plození, růst nových plodů by zpomaloval dozrávání těch stávajících a nové plody by již dozrály jen těžko. Prodloužení vegetace plodové zeleniny můžeme dosáhnout více triky. Prvním z nich je příliš nezahušťovat výsadbu, nechat rostlinám okolo sebe dost místa. V příliš zahuštěné výsadbě se plísně vyskytují nejdříve a rychle se šíří. Listy plodin osychají po dešti pomaleji a právě vlhké prostředí prospívá plísním nejlépe. Co se týká plísní, jsou nejproblematičtější právě výše zmíněné okurky, obzvláště okurky pěstované na volných záhonech. Výskyt plísně okurkové dovede zdecimovat celé porosty během pouhých dvou týdnů. Nezbývá pak nic jiného, než otrhat zbylé plody, rostliny vytrhat a spálit. Určitě je nesmíme přidávat do kompostu, stejně jako plesnivé listy cuket, dýní, rajčat a lilků. Spory plísní by se nám šířily po zahradě. Jediným lékem je v tomto případě oheň. Rajčata jsou pro změnu napadána plísní bramborovou. Prvním pravidlem je pěstování rajčat a brambor co nejdál od sebe. Bramborám je vůbec nejlepší vyčlenit prostor mimo zahradu. Dříve měli hospodáři za tímto účelem takzvané záhumenky. Pozemky za zahradou, často vedle sadu, kde si obvykle pěstovali právě brambory. Skvělé řešení i dnes, které má k dispozici bohužel málokdo. Na malých zahrádkách je třeba zvážit, jestli je pěstování brambor v malém vůbec nutné a jestli by nebylo lepší se raději soustředit na skvělý zdravotní stav rajčat. Navíc je třeba, jakmile se na listech rajčat začnou tvořit povlaky a skvrny, tyto listy postupně otrhávat a vždy spálit. A aby všechny plody rajčat dozrály, je třeba vyštipovat výhony a seříznout terminální vrchol, aby už rajčata dál nekvetla a neplodila. Zbytečně by to rostliny vyčerpávalo a nové plody by už stejně nedozrály. Pokud pěstujete rajčata, okurky a jinou plodovou zeleninu ve skleníku, je důležité především pořádně větrat a zalévat jen střídmě, sotvaže se ochladí. Důležité je také pletí a lehké okopávání rostlin, respektive přihrnování zeminy. Plevele odčerpávají živiny a vláhu a půda mezi rostlinami se bez vypletí nedá dostatečně prokypřit. Zaléváme navíc pouze k rostlinám, neproléváme zbytečně celý skleník, aby se nestal tropickou základnou s vysokou vlhkostí vzduchu, kde se plísně rozmnoží tak rychle, jak rychlé je lousknutí prstu.Zalévání po celou sezónu zásadně ke kořenům je vůbec důležitým pravidlem, nikdy ne na list. A platí to pro veškerou plodovou zeleninu. Ať již pěstovanou na venkovních záhonech, ve skleníku či okurkovišti. Jestliže se již blíží opravdu chladné dny, respektive již přišly, okurky a cukety končí, jejich plody však můžeme sklidit v jakékoli fázi růstu, jakkoli velké a dokonce platí, že menší plody jsou minimálně rizikové co se týká možného obsahu jedů. Dýně ještě necháváme dozrát, ale otrháváme postupně plesnivějící listy a zaštipujeme kvetoucí výhony. Rajčata můžeme vytrhat, zbavit listů a pověsit v suchu a průvanu kořeny vzhůru. Plody by tak ještě měly dozrát. Triků na dozrávání zelených rajčat je však více. Můžeme suché nezralé plody třeba vložit do bedýnky s jablky, která uvolňují etylén (ethen, ethylen). Tento plyn způsobuje rychlejší dozrávání mnoha různých druhů plodů, ovoce i zeleniny. Jde o nejjednoduššího zástupce uhlovodíků ze skupiny alkenů, vazbu dvou uhlíků a čtyř vodíků, kdy se na každý atom uhlíku vážou dva atomy vodíku. Plyn je bezbarvý, hořlavý a nasládlé vůně. Vůně zralých jablek je vlastně z velké části vůni etylénu. Poslední rada se týká hnojení. Ke konci vegetačního období již omezíme dusík, jde nám o dozrávání plodů, nikoli bujný růst zelené rostlinné hmoty. A jelikož je plodová zelenina u nás pěstována jen jako sezónní, určitě rostliny nepotřebují ke konci sezóny draslík, který pomáhá přezimujícím rostlinám zpevnit rostlinná pletiva a ochránit je tak před mrazy. Zato hořčík je v době zrání klíčový. Čili určitě hnojit, ale málo, ne vším a v žádném případě nepřehnojovat. Například ve vodě rozpustné hnojivo jménem Kristalon pochopí i naprostý laik. Nejprve hnojíme hnojivem s dovětkem Start a poté Plod a květ, případně používáme po celé vegetační období univerzální Kristalon Gold. Navíc platí, že ve vodě rozpustná hnojiva se vždy vyrábí pro různé fáze růstu rostlin. Týká se to tedy všech značek na trhu. S rizikem výskytu plísní na plodové zelenině nám také pomůže takzvaná chytrá houba. Ta žije v symbióze s kořenovým systémem ošetřovaných rostlin pomocí nízkomolekulárního proteinu oligandrinu. Tento protein navíc v rostlinách indukuje přirozené ochranné schopnosti (rezistenci) vůči houbovým chorobám. Vlastně spouští jakýsi rostlinný imunitní systém. Rostliny pak omezují klíčení spor fytopatogenních hub a potlačují růst jejich mycelia. Zároveň ztloustnou buněčné stěny ošetřovaných rostlin. Jde o organismus Pythium oligandrum, přímého mykoparazita, který napadá fytopatogenní houby a plísně. Parazituje na nich. Za silné koncentrace by dokonce zlikvidoval třeba i známé hříbky. Pomocí enzymu rozkládá těla (mycelia) hub a také rozmnožovací orgány (sklerocia). Tím si Pythium oligandrum usnadní pronikání svých vláken do hub, čímž získává živiny. Fytopatogenní houby přitom vysává tak dlouho, dokud je zcela nezničí. Poté se zapouzdří a vyčkává na další potravu. Rostliny chráníme chytrou houbou ve formě smáčitelného prášku, jehož hlavní účinnou složkou je právě mikroskopický organismus (oomyceta) Pythium oligandrum. Mikroorganismus nenapadá rostliny, ale pouze plísně na nich. Navíc jím nelze rostliny jakkoli předávkovat. Jde tedy o živý organismus prodávaný v podobě biologického přípravku. Postup je velice jednoduchý, prášek rozmícháme v několika litrech vody, necháme přibližně 30 minut aktivovat, poté do vědra či kropáče dolijeme vodu a můžeme začít. První aplikaci organismu Pythium oligandrum provádíme při přesazování sazenic, kdy použijeme koncentraci 0,05% suspenze. Sazenice zeleniny postupně opatrně vyjímáme z kelímků, každou vždy namočíme i se substrátem do roztoku a přesadíme. Zbylým roztokem pak přesazené rostliny zalijeme. Stačí přidat každé trochu a roztok můžeme i rozředit. Preventivně pak můžeme rostliny tímto organismem i zalévat, zálivku provádíme suspenzí koncentrace 0,05 %. Do vědra s 10 litry vody nasypeme 5 g prášku a každé sazenici pak stačí přibližně 5 ml suspenze. Pokud ale použijeme vyšší dávku, nic se neděje, pouze zbytečně utrácíme peníze. Zakoupený přípravek je dlouhodobě skladovatelný, oospory přežijí i 2 roky. A pokud přepočítáme cenu přípravku při doporučené dávce na 1 m2, jde dokonce o jedno z nejlevnějších řešení ochrany rostlin před houbovými chorobami na našem trhu a to bez jakéhokoli negativního dopadu na životní prostředí a naše zdraví.Zdroj: zahradkarskaporadna.cz, Receptář prima nápadů, ČESKÉSTAVBY.cz, www.chytra-houba.eu, www.vet-pythium.eu