Obzvláště pak fíkovník pryžodárný (Ficus elastica) roste natolik bujně, že se po čase bez řezu neobejde, ovšem to ani další dva u nás nejznámější druhy fíkovník plazivý (Ficus pumila) a fíkovník drobnolistý (Ficus benjamini). Všem zmíněným druhům zmlazení po čase prospěje, pokud dodržíme správný postup. A navíc získáme základ pro nové rostliny, jelikož řízkování je ideálním způsobem množení fíkovníků (fíkusů). V podobě pokojových rostlin je též pěstován fíkovník lyrovitý (Ficus lyrata), fíkovník dlouholistý (Ficus binnendijkii), fíkovník maloplodý (Ficus microcarpa) a Ficus retusa, který je znám pod pojmem 'Ginseng'. Pokud pěstujeme fíkus vedený na jeden výhon, doroste obřích rozměrů a hodí se pak jako dekorace větších prostor. V malé místnosti by nás opticky i fyzicky svými rozměry utlačoval. Často je proto preferováno řešení menšími a více rozvětvenými druhy, které lze dobře tvarovat. Navíc získáme po každém tvarovacím řezu dostatek řízků. Řez přitom v žádném případě neublíží žádnému z druhů fíkovníků, nejlépe jej ale snášejí druhy drobnolisté. Pokud jsou rostliny v dobrém stavu a jsou pěstovány ve vhodných podmínkách, po řezu rychle obrazí a to i v případě, že řezem ztratí většinu listů. Dvoumetrovou rostlinu proto můžeme s klidem snížit i na výšku jednoho metru. K řezu si vystačíme s obyčejnými zahradnickými nůžkami a nebo nožem, stimulátorem pro množení pokojovek řízky, sklenicí s s vodou, substrátem a malými květináčky. Pokud si chceme rostlinu namnožit z vrcholového řízku, ponoříme jej na cca 2 hodiny do sklenice s vlažnou vodou, ze které již vyprchal chlór, poté ponoříme místa řezu do stimulátoru růstu, otřepeme a vysadíme do květináče se substrátem a nebo vlhkým pískem. Řez provádíme tak, že si odpočítáme shora 2 až 3 listy a mezi kolínky na kmínku rostlinu „hladce“ řízneme. Jelikož fíkusy roní v místech řezu lepkavé mléko (latex), je třeba pracovat v gumových rukavicích. Je též třeba si dát pozor na možné potřísnění oděvu. U citlivých lidí může tento latex vyvolat i alergické reakce. Stonky a větvičky do průměru cca 1 cm můžeme sestřihnout rovně, ovšem větve a kmínky většího průměru je ideální seříznout šikmo. Rána se potom lépe zacelí a zakončení kmínku vypadá přirozeněji. Za několik let již nemusí být řez vůbec patrný. Při rovném řezu může část seříznuté větvičky dokonce seschnout.U velkolistých druhů (např. fíkovník pryžodárný) ochráníme rostlinu před vadnutím zmenšením listové plochy. Listy stočíme do ruličky a zajistíme gumičkou. Zamezíme tak nadměrnému vypařování vody a řízky se snáze uchytí (ujmou). Zakořeňující řízky musí mít dostatek vláhy, což zajistíme zálivkou, je však dobré umístit pod květináč misku s oblázky, čímž zabráníme uhnívání kořínků. Voda se nám z misky navíc vypařuje, čímž se vytváří pro rostlinu příjemné klima (fíkusy milují vyšší vzdušnou vlhkost a oceňují i rosení listů). Fíkovník (Ficus) je rod vyšších dvouděložných rostlin z čeledi morušovníkovité (Moraceae). Tento rod zahrnuje na cca 1000 druhů a je rozšířen v tropech a subtropech celého světa. Fíkovníky jsou ve volné přírodě vždy dřeviny s jednoduchými listy a drobnými květy, tvořícími se ve specializovaném dužnatém květenství. A právě z tohoto květenství (sykonia) se později vyvíjí charakteristický plod známý pod jménem fík. Obzvláště pak fíkovník smokvoň (Ficus carica), jinak též „vlašský stromek“, který je kvůli fíkům pěstován. Některé z druhů fíkovníků pak patří mezi oblíbené pokojové rostliny, které u nás pěstujeme pod názvem fíkus. Fíkovníky jsou opadavé a nebo stálezelené keře, stromy či liány. Některé druhy dokonce rostou jako takzvané škrtiče. Ovinou totiž kmen hostitelského stromu spletí dřevnatých stonků a postupně jej zadusí. Zřídkakdy fíkovníky rostou jako epifyty, pokud však ano, tvoří adventivní vzdušné kořeny. Stromy mají často u paty kmene opěrné pilíře. Fíkovníky obsahují mléčný latex a mohou být jednodomé i dvoudomé. Listy mají fíkovníky jednoduché a střídavé, řidčeji vstřícné či přeslenité. Čepel listů je celistvá nebo laločnatá, se zpeřenou a nebo dlanitou žilnatinou, lysá a nebo chlupatá, celokrajná a nebo zubatá. Palisty má většina fíkovníků kápovitě srostlé a uzavírající vrcholový pupen, přičemž mohou být opadavé a nebo vytrvalé. Na bázi střední žilky a nebo v úžlabí hlavních žilek najdeme na spodních stranách listů voskové žlázky. V každém případě jsou listy právě tím, proč fíkovníky pěstujeme jako pokojové rostliny. Květenství a z nich se tvořící plody vyrůstají v úžlabí listů a nebo přímo z větévek či kmenů. Výjimečně dokonce i pod úrovní terénu. Květy jsou drobounké, bez koruny a jsou umístěné na vnitřní straně duté češule (receptákula). Češule je s vnějškem spojena pouze drobným apikálním pórem. Ten může být navíc uzavřen šupinovitými listeny. Na bázi fíku najdeme nejčastěji 3 zákrovní listeny. Ve fíku přitom najdeme až 3 druhy květů, které jsou obvykle podepřené kalichem s až šesti laloky. Samčí květy mají nejčastěji 1 až 3 tyčinky, samičí jediný semeník s 1 nebo 2 odlišnými čnělkami. Sterilní květy jsou podobné samičím, netvoří však semena a jsou většinou obydlené fíkovými vosičkami. Plodem fíkovníků jsou nažky, které jsou obvykle uzavřené v dutém a zdužnatělém fíku. U fíkovníků je zcela unikátní systém jejich opylování. Květy jsou totiž opylovány fíkovými vosičkami z čeledi fíkovnicovití (Agaonidae). A právě jejich životní cyklus je úzce spjatý s cykly vývoje fíků. Každý druh fíkovníku přitom většinou opyluje pouze jeden druh vosičky. Okřídlené jsou samičky těchto vosiček, které po vylíhnutí opustí sykonium a přenášejí pyl do jiného fíku. Zajímavé je, že právě při snaze se dostat dovnitř tyto samičky většinou ztrácejí křídla. Uvnitř sykonia samičky nakladou vajíčka do krátkočnělečných samičích a nebo do sterilních květů (do květů s dlouhou čnělkou svými kladélky nedosáhnou). V dlouhočnělečných květech proto mohou dozrávat semena, z ostatních květů se po čase líhne nová generace vosiček. Bezkřídlí samci těchto vosiček jsou slepí, mají však mohutné kousací ústrojí. Kopulují se samičkami a prokousávají otvory ve stěně. A právě těmito otvory samičky později opouštějí fík. Poté, co vylétnou, samičky často mění svou barvu, čímž se stávají atraktivní pro různá plodožravá zvířata a ptáky. Zajímavé je též, že samičky fíkových vosiček jsou velice výkonné v roznášení pylu na značné vzdálenosti. Jedna samička se dovede pohybovat po ploše až stovek čtverečních kilometrů. Na tropických fíkovnících fíky dozrávají po celý rok. Jsou tak ve své lokalitě důležitým zdrojem potravy. Některé druhy fíkovníků dokonce klíčí ze semen v ptačím trusu jako epifyty v korunách stromů. Teprve později se spojují se zemí. Mnohé druhy fíkovníků rostou velmi rychle a jejich kořeny mohou nadzdvihnout chodníky a poškodit podzemní potrubí. Některé druhy jsou též silně invazivní (např. Ficus microcarpa a Ficus aurea).