Beton je jedním z nejpoužívanějších kompozitních materiálů, je tvořen pojivem, plnivem a vodou (v malém množství, je pouze vlhký), díky které beton hydratuje a postupně vyschne. Beton je velice odolný materiál, který neplesniví, proto je vhodný i do sklepů a jiných vlhkých prostor. Přitom jde o levné řešení podlah, které je vhodné pro novostavby i rekonstrukce, do dílen, hal, průmyslových provozů apod.. V případě požadavku na nižší zatížení stavebních konstrukcí lze aplikovat beton lehčený (má menší objemovou hmotnost, např. polystyrenbeton, liapor apod.). Alternativou tradičního betonu jsou betony lité (samonivelační, řídká cementová kaše konzistence anhydritu).Tradiční beton nebo anhydrit?Oba materiály mají své využití, vlastnosti a specifika. Co se týká mechanických vlastností, beton je stálý materiál, u kterého nedochází k deformacím při styku s vodou. Oproti tomu anhydrit při kontaktu s vodou nabobtná a po čase zplesniví, rozsype se a ztratí svou funkčnost. Anhydrit je vyráběn ze sádrovce (síranu vápenatého), zatímco pojivem betonu je cement. Ovšem existují povrchové úpravy anhydritu, které styku s vodou zamezí, přesto je ale do vlhkých prostor nevhodný. Po tepelné stránce je tepelná vodivost anhydritu o 20% vyšší než betonu. Betonová podlaha má však vyšší akumulaci tepla a tedy i setrvačnost udržení tepla. Anhydritové podlahy jsou samonivelační, rozlijí se a vlivem gravitace a hutnění si vytvoří rovinu, ovšem i u tradičních betonových podlah dosáhneme naprosté roviny a strojním vyhlazením (které se dělá i u anhydritu) hladkosti povrchu.Tradiční betonové podlahy drží rovinnost v normě 2 mm na dvoumetrové lati. Anhydrit je sice samonivelační materiál, ale při tlaku na snížení ceny se zhoršují použité směsi a jeho samonivelace pak není ideální, záleží samozřejmě na dodavateli a jeho poctivosti. Spádování samonivelačního materiálu není možné. U betonové podlahy však nejsou spády žádnou překážkou. U anhydritu může při schnutí nastat problém při nedokonale promíchané směsi, vystavení slunečnímu záření a průvanu. Může dojít k nerovnoměrnému schnutí a vzniku nerovností. Zatímco betonová směs je pouze vlhká, nikoli tekutá, proto nezpůsobuje vysychání podlahy žádné problémy.Největší slabinou betonu je praskání a s ním spojená potřeba dilatace. Během zrání, hlavně první týden po položení betonové podlahy, dochází ke smršťování položeného materiálu, a tím mohou vzniknout vlásečnicové trhliny. V čerstvém betonu je proto třeba vytvořit pracovní spáry. Dělají se ve dveřích, místnostech větších než 36 m2 a mezi topnými okruhy. Oproti tomu anhydrit dilatační spáry (ale ani kari sítě) nevyžaduje až do ploch cca 900 m2 (údaj z konkrétního zdroje). Anhydritové podlahy lze realizovat do ploch až 1500 m2 za jediný den, betonové do cca 200 m2. Ovšem pro zákazníka, který má běžný rodinný domek o podlahových plochách do 100 až 200 m2, je tento rozdíl zcela nepodstatný. Podlahy jsou prostě hotové za jediný den. Před pokládkou anhydritu se navíc musí vytvořit dokonalá igelitová vana, což je časově náročnější, anhydrit nesmí protéci do stavebních konstrukcí. Oproti tomu před pokládkou betonu se pouze položí separační fólie. Betonová podlaha Vás bude stát o 30 až 40% méně než anhydritová. Navíc je na anhydrit nutné použití speciální lepidla k přilepení finální krytiny. Betonové podlahy jsou prostě velmi levným řešením podlah vůči jiným technologickým postupům, a to při zachování srovnatelné kvality. Jsou také velmi vhodné pro použití na podlahového topení, jelikož beton velmi dobře kumuluje teplo, byť není oblití trubek tak dokonalé jako u podlah litých. Betonovou směs je navíc možné doplnit o další přísady, které zlepšují vlastnosti výsledné podlahy. K realizacím betonových podlah také nejsou zapotřebí výztuže, již po 48 hodinách jsou tyto podlahy pochozí a s použitím speciálních chemikálií je možné pokládat svrchní podlahovou krytinu již po sedmi dnech od vybetonování podlahy. Pro dosažení kvalitní betonové podlahy je stěžejní kvalita materiálu. Ze špatného písku se kvalitní a rovná betonová podlaha zhotovit nedá. Písek by měl být praný a frakce 0-4 A. Cement 32,5 R. V případě podlahového topení je třeba přidat plastifikátor. Ideální vrstva betonové podlahy je 5 – 6 cm, pro zachování potřebné kvality by měla být vysoká minimálně 4,5 cm. Je též možné zhotovit rozdílné vrstvy betonové podlahy kvůli různé podlahové krytině, rozdíl jednotlivých vrstev musí být alespoň 3 mm. Průběh betonování podlahyMíchací prostor - vedle budovy je zřízen míchací prostor s přívodem vody a elektřiny.Místo pokládky – je nutné připravit místo pokládky se zapuštěným podlahovým topením či bez něj. Je třeba správně položit tepelnou nebo kročejovou izolaci a separační fólie.Sypání betonu - na připravený základ sypeme právě vytvořený beton. Při použití kvalitní technologie výroby betonové podlahy se strojním hlazením není třeba použít armaturu (vyztužení – kari sítě), ovšem při betonování prostor, kde bude podlaha více zatížena, se výztuha doporučuje. Lze ji však nahradit použitím vláken do betonu.Výška podlahy - určíme potřebnou výšku vrstvy nasypaného betonu.Obvodové pásy - podél místnosti je třeba zhotovit obvodové pásy.Stahování plochy - stahujeme nasypaný beton v požadované výšce, čímž dáme základ betonové podlaze.Rozdělení podlahy - ve větších místnostech je třeba rozdělit betonovou podlahu na menší části.Strojní hlazení - dokonalá rovina betonové podlahy se vytvoří strojním hlazením. Za chladného počasí (cca do 10 °C) není třeba beton kropit, jinak by se však alespoň jednou mírně pokropit měl - a to v době, kdy začne světlat (zhruba dva až tři dny po pokládce).Hotová podlaha - po 48 hodinách je již možné po nové betonové podlaze chodit. Dlažbu je možné pokládat ihned, jak je betonová podlaha pochozí. Načasování položení ostatních krytin si musí určit sám podlahář. Běžná doba vysychání a zrání betonu je cca 28 dní. Použít však lze i chemii, která zkrátí tuto dobu až na 7 dní. Před pokládkou vrchní krytiny není třeba betonovou vrstvu již dále stěrkovat, byla strojně vyhlazena. Zdroj: www.be-po.cz