Břečťan popínavý je rozšířen po celé Evropě, ale skutečně „in“ byl vždy jen na britských ostrovech a pobřeží Normandie. Tady mu totiž Keltové a jejich druidi přisoudili nimbus magické rostliny kouzelníků, a lidé si tu k němu vybudovali podobný vztah, jako třeba Slované k medodárným a voňavým lípám. Proto se všechna pěstitelská nej většinou pojí s tímto západoevropským regionem, a zahrnují stoleté rostliny i porostlé plochy o desítkách metrů čtverečních. Móda pěstění a šlechtění břečťanů k nám odtud doputovala s o dost větším odstupem, podstatně větší živelností a mnohem menším praktickým know-how. Ke kterému patří třeba i znalost toho, že v našem kontinentálním klimatu střední Evropy umí tenhle popínavý zázrak růst jako zběsilý, a svými až patnáctimetrovými „větvemi“ zahlušit cokoliv pod sebou. Že umí škrtit stromy, strhávat svou masou dráty elektrického vedení a příčepivými kořínky rozrušovat fasádu pod sebou až k erozi stavby. Což je nemilé. Na co je třeba tedy nezapomenout, když se jej rozhodnete vysadit v koutku své zahrady? Že s příchodem břečťanu na vaši zahradu nebo fasádu dáváte vzniknout vztahu, v němž obvykle máte možná první, ale nikoliv však poslední slovo. Pozvat si jej k sobě je mnohem snazší, než ho vyhostit. Schopnost podmanit si a opanovat terén je totiž u břečťanu opravdu extrémní, a nezacloumá s ním ani mráz nebo sucho. Přirůstá rychle a přitom nenápadně, takže už po pár sezónách vám z něj může vzniknout něco, co vám ani trochu nepřijde roztomilé, estetické nebo hodnotné. Jak tomu předejít? Jedině pravidelným a vytrvalým prostřiháváním a seřezáváním, kterým budete snižovat objem biomasy a likvidovat pátravé úponky, které tenhle ušlechtilý trifid vysílá do všech stran. Při likvidaci si přitom rozhodně „nepočínáte jako v rukavičkách“, ale bez rukavic to určitě nepůjde. Rostlinné šťávy tohoto druhu totiž patří k dost dráždivým, a mohou se dost nehezky projevit vyrážkou na vaší pokožce. Určitou výhodou je, že břečťan se dá dobře tvarovat, a pokud mu nabídnete (a trochu mu s tím, přeložením větví, pomůžete) prostor k vinutí, můžete z něj vytvářet úchvatné zahradní kompozice. Po napnutých drátech jej můžete přemísťovat a sunout, kam jen potřebujete. Klidně i na vzdálenost 30 metrů od „mateřských kořenů“. Ale nesmíte jej prostě nechat úplně bez dozoru. Jinak se vydá tam, kam sám chce. A chce opravdu všude, a dostane se tam, například po zemi. Svými kořínky se totiž nenápadně sune pod povrchem a proráží si cestu trávníkem. Když k tomu svolíte, brzy už nemáte trávník, ale souvislý stálezelený břečťanový koberec. V měkké půdě (ideálně po dešti) není nic snadnějšího, než tyto pionýrské zvědavce vytrhat. Ano, pořádně si tím proryjete a znehodnotíte trávník. Ale pořád je to snazší udělat teď, než kompletně proroste a stane se neodstranitelným. Břečťan nestačí jen zlikvidovat na povrchu, ale je třeba mu rovněž sebrat šance na novou expanzi. A to obvykle tím, že povrch, do kterého se tlačil a vy jste jej odtud vyrvali, musíte zatlumit něčím jiným. Buď pořádnou vrstvou mulče, anebo jiným nesmlouvavým houštím. Například maliníkem (které ho se, v odstupu pár sezón, zbavíte pořád snadněji, než břečťanu). Silnou stránkou břečťanu je jeho vertikální růst. Vzdušné kořínky slouží tomuhle rostlinnému lezci jako mačky, jimiž se přidržuje každého povrchu. A skutečně pevně. Takže prostá snaha o odstranění stržením obvykle skončí odstraněním omítky nebo dokonce poškozením zateplení. Samozřejmě, že to jde i jinak. Třeba tím, že břečťanu nabídnete žebřík, pro kterém se může svépomocně šplhat snáze, než po vaší zdi. Řešení to není stoprocentní, ale laťkové mřížoví, trellis, po němž se může pnout v odstupu od stěny, vám pomáhá divoký růst částečně usměrňovat a regulovat. Bude se i dál natahovat ke stěně, ale ne tak intenzivně, když bude mít svou vlastní oporu. Určitě ale není dobrý nápad sadit tuhle nádheru vedle „holé“ cihlové stěny. Jinak se uchytí tak dobře, že si budete muset při jeho odstraňování pomoci kladivem. Pořád ale platí, že nejlepším přítelem zahradníka, který se rozhodne přizvat si na svůj pozemek břečťan, zůstává pilka a ostré nůžky. Určitě ne kbelík s herbicidem, protože ten je vzhledem k rozložitosti břečťanu velmi neúčinnou zbraní a žádá si pro patřičný efekt opravdu masivní aplikace. Vertikální zelená stěna domu má své kouzlo, ale hodí se vzít v potaz, že břečťan láká svými květy včely, je náhradním domovem pro hmyz a rádi jej k pohybu využívají i menší hlodavci (myši), kteří se tak často propracují otevřeným oknem až k vám do patra. Takže tahle jihoanglická klasika není pro každého. Břečťan popínavý je užitečným pomocníkem: dokáže stavby příjemně izolovat, ochrání zdivo před nasákavostí. Ale pokud se mu ponechá prostor pro nekontrolovaný růst, dokáže být velmi neodbytným společníkem.
