Sladit zdánlivě protichůdné požadavky na diferenciaci ne příliš rozlehlého otevřeného bytu je možné naplnit. Chce to jen trochu invence, a možná oprášit pár zkušeností předešlých generací. Ty totiž zápas o obytný prostor s úspěchem sváděly. Platí přitom pár jednoduchých pravidel. Konkrétně? Vždy se vyvarujte tmavých barev, protože ty pohlcují světlo. Malý byt by pak vizuálně působil ještě menší. Pokuste se prosím netvořit plné předěly, jimi zabitá vzdušnost a přirozené denní světlo jsou nenahraditelné. Snažte se promýšlet takové formy dělení místnosti, které mají multifunkční charakter (prostě nejsou úplně samoúčelné), a pokud možno, jsou do jisté míry mobilní. Abyste je mohli posunout, složit, rozebrat, skrýt. Díky tomu můžete na plánu jedné otevřené místnosti vykouzlit klidně i několik menších, a v závislosti na vlastních potřebách jejich dispozice měnit. Pak už jde jen o detaily, to, jestli preferujete spíše estetiku přírodních materiálů, eleganci old-school designu. Členění prostoru je možné dosáhnout bez vytváření jakýchkoliv fyzických bariér, čistě vizuálním efektem. Trvalejší podobu má zabarvení stěn, kdy různě barevnými rohy místnosti vytváříte „kouty“. Prostor pro práci, na odpočinek, kuchyni. V jednom otevřeném pokoji tak vytvoříte čtyři nebo pět fragmentů pokojů, z nichž každý je stylizován jiným barevným provedením. Chce to cit pro barvy a jejich tóny, ale funguje to. Druhou nenásilnou variantou je členění místnosti na základě povrchu. Jednotlivé kouty od sebe odlišujete tím, co pokrývá podlahu: rákosová rohož střídá geometrii koberce, který naráží na hranu dlaždic v kuchyni. Tři různé materiály pod vašima nohama separují jednotlivé funkční programy, každá činnost má svůj vlastní prostor. Uvnitř jednoho bytu vlastně vznikají třeba tři pokoje. Někdy ale chceme víc. Ubírat si místo na podlaze by nám v malém bytě příliš nepomohlo, ale můžeme sáhnout k úpravám, které vychází z výšky. Zvlášť, pokud máte vyšší strop. Co třeba deska, zafixovaná ke stropu a vizuálně rozdělující pokoj na dvě části? Může mít nejrůznější podobu, od ornamentálně zdobných prvků po čistě štíhlý geometrický řez. Preferujete industriální styl? Traverza zavěřená na řetězech může sloužit jako police pro květiny, stejně jako rustikální dřevěný trám. Variací na dané téma může být třeba zavěšený okenní rám bez skleněné výplně. Předěly mohou mít přesah do celého příčného profilu, a přitom být prodyšné. Co třeba síť, oddělující řekněme soukromý prostor ložnice od pracovny? I v jednom malém pokoji tak vzniknou dvě místa, aniž by došlo k nějakému tragickému záboru místa. Nefandíte pravidelnosti? Z lan a provázků můžete vytvořit vzdušnou mozaikou. Dají se na ni zavěsit obrazy, fotky, a přitom nevytváří pevnou hráz. Jen se vznáší. Co třeba předěl vytvořený ze zavěšených vinylových desek? Stylovým řešením může být policový systém nebo knihovna, kterou rozdělíte místnost na patřičné proporce. Tady ovšem platí, že police ani stěna by neměla mít „záda“. Nechceme stínit, prodyšnost zůstává zachována. V závislosti na tom, jak změnu pojímáte, pak můžete zvolit variace na policové systémy upínající se od podlahy ke stropu, i menší formáty, vybíhající ze stěn do pro prostoru. Ponechávat ale volnou podlahu a strop se vyplatí.Kouzlo jako z první republiky? Paravány. Ano, přesně. Jednoduchý a skladný prvek, díky němuž můžete bez problémů oddělit kout s vlastní šatnou/převlékárnou od zbytku pokoje. Intimní zóna tak vzniká prakticky z ničeho. Navíc je to dost silný estetický prvek, který může dodat celému bytu dočista jiné vyznění. Třeba orientální, secesní? To už je na vás. Hipsterstvím a překotnou jednoduchostí poněkud zavání předěly vytvářené z palet, ale cení se jejich textura. Podobně mohou fungovat nejrůznější roštové systémy, ideálně pak s otočným mechanismem. Řekněme čtyři širší desky, zachycené na stropě i v podlaze otočným kloubem. Přes den jsou to jen linky rámující prostor, večer je zaklopíte do šířky. Nikdo přitom neříká, že jejich výplň musí být netransparentní. Klidně může být z matného skla. Když chybí stěny a místa není nazbyt, je prostě třeba vizuálních triků. Jednoduchostí se osvědčují nejrůznější záclony a závěsy, uchycené do garnýže. Ne každý jim fandí, ale na členění prostoru jsou více než užitečné. Zapomínat bychom neměli ani na nejrůznější korálkové závěsy. I ty dokáží rozdělit prostor, a přitom neubírat místo. Podstatné je, že i s málem se tu dá dosáhnout výrazného výsledku.
