Kdekdo se bude divit, ale na prvním místě vůbec není vhodný způsob ošetření dřeva před používáním podlahy a výběr vhodných čistících prostředků. Nejdůležitější jsou optimální vlhkost a teplota vzduchu. A právě zajištění těchto podmínek dřevěným podlahám bývá vůbec nejtěžší. Dřevo je prostě náročný materiál. Pravda jde o rozmezí hodnot a poměrně široké, ale i tak není snadné jeho dosažení, obzvláště ve starších budovách bez chytrého ovládání domácnosti a bez rekuperace. Optimální vlhkost vzduchu pro dřevěné prvky v místnostech, tedy nejen pro podlahy, je 40 až 60 % a teplota 15 až 25 oC. Temperování na nižší teploty tedy nevadí, ale přetápění místností vyloženě ano. Při nižší vlhkosti vzduchu pak bude dřevo rychle sesychat, při vyšší naopak bobtnat. Obzvláštní opatrnost je přitom potřebná v zimě, kdy do interiéru pouštíme při větrání vzduch svěží a studený, čímž snižujeme vlhkost vzduchu, ale bohužel bývá tento vzduch za mrazů extrémně suchý. A právě prudké klesání vlhkosti spolu s jejím postupným stoupáním, způsobuje značnou degradaci dřeva.Ideálním řešením je samozřejmě rekuperace a rekuperační jednotky lze pořídit i decentrální do konkrétních místností, aniž bychom museli řešit rozvody vzduchu po domě. Pokud ale tuto možnost nemáte a nechcete do rekuperace investovat, lze si vypomoci pokojovými květinami, které vodu vypařují a navíc je v zimě v sušších interiérech rosíme, čímž opět zvyšujeme vlhkost vzduchu. Použít lze také elektrický zvlhčovač vzduchu, případně alespoň výparníky zavěšené na radiátory. Jako ideální se pro dřevěné podlahy jeví z dlouhodobého hlediska oleje. Sice jsou vlhkost a teplota vzduchu nejdůležitější, ale bez povrchové úpravy to prostě nejde. Právě přírodní přípravky na bázi oleje dodají podlaze potřebnou vlhkost a zároveň ji ochrání před tvorbou prasklin. Impregnace olejem dodá dřevu potřebnou pružnost. Ovšem podlahu ošetřenou právě olejem, budou více ohrožovat chemické přípravky i náš pohyb po podlaze. Ovšem olejový nátěr lze snadno nahradit i jen lokálně. Olejem je ideální natřít celou podlahu alespoň jednou ročně, nejlépe na konci topné sezóny. Vhodnou alternativou jsou i vosky, ovšem voskované povrchy jsou ještě náchylnější obzvláště vůči vlhkosti. Častěji je proto musíme opravovat a do míst, kde hrozí časté potřísnění podlahy vodou vosk vůbec nepatří. Laky (byť již dnes dominují vodou ředitelné) nejsou pro dřevěné podlahy tolik vhodné, jelikož ošetřený povrch dřeva uzavřou a to nedýchá. Navíc též nepropustí případnou vlhkost působící zdola. Nejlepší je čištění dřevěných podlah na sucho, obzvláště těch ošetřených voskem. Při použití laku či oleje však není problémem ani čištění mokré. V každém případě ale vždy platí, že příliš vody škodí každé dřevěné podlaze. Ideální je proto kombinace mytí podlahy a vysavače na mokré vysávání, použít však lze i parní čistič. Ideální je, pokud je podlaha po mytí co nejdříve suchá. Suché čištění se provádí vysavačem a nebo jednokotoučovým strojem s připevněnou sací jednotkou a zařízením pro sprejování. Ovšem všechny tyto složitosti samozřejmě snadno nahradí kvalitní ždímací mop, který si pořídíme do tisícikoruny. Vytíráme jím takzvanými „osmičkami“, kterými stahujeme nečistoty blíž k sobě. Je dobré si stanovit den, který budete pravidelně věnovat čištění dřevěných podlah. Alespoň jednou za 3 měsíce je to vyloženě nezbytné, ovšem záleží na způsobu užívání místnosti a rozsahu pravidelného znečišťování. Například podlahu v pracovní zóně v kuchyně budeme čistit i častěji než jednou týdně. Proto se právě sem dřevěné a třeba i korkové podlahy příliš nehodí.Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com, pixabay.com
