Starý dobrý knot Receptář rad a nápadů našich babiček je nevyčerpatelnou studnicí praktických postřehů. I když se nynější stařenky ze svých domovů nevzdalovaly na dlouhé dovolené, uměly se o květináče přeplněné záplavou pestrobarevných květin v době své nepřítomnosti vždycky dobře postarat. Často jim pomohl obyčejný lněný knot. Ano, přesně takový, který bývá ve staré petrolejové lampě. Lněné knoty totiž výtečně sají nejen olej, ale také vodu. Díky němu můžete vytvořit jednoduché přemostění mezi nádobkou, ve které máte připravenou vodu, a květináčem. Žíznivá rostlina si přes knot potřebnou zálivku sama natáhne. Tento trochu zastaralejší systém zavlažování můžete ale různě vylepšovat. Knot nemusí ústit jen na povrch substrátu, ale v případě vícevrstvého květináče také dospod, aby se vláha dostala přímo ke kořenům. Ještě maličkost z fyziky. Nezapomeňte, že nádobka s vodou musí být položena výše, než samotný květináč.Cena: deset metrů 7 mm širokého knotu pořídíte za 60 – 80 Kč. Kouzlo zvané hydroponieKaždý organický substrát, hlína či rašelina, žije svým vlastním mikrobiologickým životem. Nešlo by to prostě jen tak, bez substrátu? Pokud si položíte tuto otázku, možná právě pro vás tu je hydroponie, pěstování rostlin bez půdy, jen v živném roztoku. Hydroponicky je možné pěstovat téměř všechny pokojové rostliny. Voda vytvoří přirozené živné prostředí, které jen tu a tam obohatíte přídavkem hnojiv, a květina září spokojeností. Hydroponie redukuje potřebu zálivky až na jednou za čtrnáct dní. Tento způsob pěstění má však určitá specifika. Rostliny investují do rozsáhlého a jemného kořenového vlášení, aby umocnili příjem živin, ale trochu zapomínají na budování strukturální opory. Jejich stonky jsou poměrně křehké. Proto je zapotřebí rostliny zafixovat pomocí substrátu, který ale neovlivní vlastnosti vodního prostředí. Sáhněte po minerálních substrátech na bázi keramzitu, zeolitech nebo hydrotonu. Květinám, pěstovaným bez zemního substrátu obecně škodí studený vzduch a průvan, proto je nutné větrat jen opatrně. Potřebují světlo, ale pozor na přímé sluneční paprsky.Cena: 5 l pytel keramzitu (průmyslově zpracované hladké kuličky jílu o velikosti 8-16 mm) pořídíte za 30 – 50 Kč Bez zeminy lépe a luxusnějiDesignově provedené hydroponické nádoby představují vyšší úroveň uživatelské kvality, pokud jste sáhli po hydroponickém pěstování. Využívá se tu dvou nádob, pěstební a vnitřní. Všechny ty elegantní tvary dekorativních vnějších obalů, zajímavé materiálové vyhotovení, barevné odstíny ale ve své podstatě nepředstavují nic jiného, než co byste si dokázali vyrobit nebo pohlídat sami. Jak tedy může hydroponická nádoba vypadat? Jejich součástí je obvykle ukazatel stavu vody (například posuvná kulička v měřáku), zanořená boční šachtička na zalévání, dělící dno, kde se usazuje „zásobní“ voda, drenážní vrstva hrubozrnného substrátu, nebo vyjímatelná vložka u sloupových květináčů. Někdy je součástí pořizovaného setu kromě obalu i vnitřní vložka, napojená na samozavlažovací systém (vložený do odnímatelné vložky) a také daný typizovaný substrát. Trh dnes nabízí bezpočet variací hydroponických nádob, ale šíři nabídky odpovídá i rozsah pořizovacích nákladů.Cena: Nejlevnější hydroponické pětilitrové květináče pořídíte za ceny od 1200 Kč. Práce, která se dělá samaSamozavlažovací květináče, vybavené dvojitým dnem, stojí jakoby na pomezí aplikované hydroponie, domáckého zahradničení, okořeněné navíc pořádnou dávkou lenosti. Do rezervoáru můžete nalít i několik desítek litrů vody. Hlavní rozdíl mezi hydroponickými a samozavlažovacími květináči je v užitém substrátu. Pro samozavlažovací si totiž nemusíte pořizovat nějaký speciální typ. Závlahová voda je díky kapilárním jevům nasávána dutinami ve vnitřním dně až ke kořenům. Vše má ale svá pro a proti. V horkých dnech může být z rezervoáru nasáto i velké množství vody, která nakonec může zasolit samotné kořínky. A je těžko odhadnout množství vody, které bude průběžně odsáváno. Opět jsou k dispozici nejrůznější tvarová a funkční řešení. Součástí těch lepších samozavlažovacích truhlíků jsou hladinoměry, nalévací dutiny, přepadové dutiny (zajišťující vzdušný prostor mezi vložkami), vzlínací otvory. I zde můžeme narazit na řešení v podobě vnitřních nasávacích knotů, nebo alternativu v podobě kapilárně vzlínavých textilií. Mimochodem, právě tyto hydrofolie, které fungují podobně jako houby, dokáží vodu zadržet i poslat dál, případně plynule uvolňovat vlhkost v závislosti na okolní teplotě.Cena: samozavlažovací truhlík pořídíte za 200 Kč, samozavlažovací květináč s 10 l rezervoárem za 1200 Kč, hydrofolii za 250 Kč Zavlažovací koule? Proč ne!Nejprve jednoduchý tip z dílničky „Udělej si sám“. Na skutečně jednoduchý „automatický“ zavlažovací systém vám dobře poslouží i obyčejná PET láhev. Pokud jí zbavíte dna, a do víčka uděláte tavicí pistolí několik drobných otvorů, může naplněna vodou zásobovat po dlouhý čas rostliny v květináči vláhou stejně dobře, jako následující tip. Tím jsou populární koule na zavlažování. Na rozdíl od rozpáraných PET lahví působí o poznání estetičtěji, ale svou funkcí se od nich neliší. Skleněné zavlažovací koule prostě jen vyřeší vaše problémy se zaléváním květin po dobu vaší nepřítomnosti doma nebo v kanceláři. V závislosti na průměru dávkovací hubice (kterou jsou zanořeny do substrátu), mohou zásobovat květinu dva až tři týdny. Nabízené varianty zahrnují skleněné či z tvrzeného plastu vyhotovené koule a baňky, které mohou být různě barevné, tónované či matné, a dokáží skvěle doplnit vzhled celého „zahradnického“ interiéru.Cena: od 50 Kč za kus, dekorativnější verze okolo 200 Kč. Zavlažovací systémy pro malé i velké odborníkyPořízení zavlažovacího systému už představuje investici tisíců korun. Vyplatí se proto zvážit, jestli vychytávku tohoto typu skutečně užijete. Na druhé straně, jedná se o systémy dotažené k dokonalosti. Umožňují nastavení intenzity dávkování vody, dobu a přesný čas, po jakou má zálivka proudit. Za poměrně standardní můžeme považovat snímač vyhodnocující vlhkost půdy, transformátor s integrovaným časovým spínačem, volbu automatických úrovní zavlažování a kontrolní signálku, upozorňující na nutnost doplnění vlastního rezervoáru. Ta je důležitá, protože čerpadýlko se může snadno zadřít, pokud se ocitne na suchu. Špičkové výrobky zvládnou díky důmyslnému napojení rozdělovačů zajistit zálivku pro šestatřicet kytek zaráz. Na stejné úrovni stojí i systémy kapkové závlahy, které v interiéru využijete nejspíš v případě vertikálních zelených stěn. Zavlažování probíhá pomocí potrubí, které má v sobě v přesně dané vzdálenosti (sponu) instalované kapkovače. Součástí systému je redukční ventil (kvůli stálému tlaku vody). Výtok z jednoho kapkovače pro účely závlahy se pohybuje od 2 do 3 litrů/hod. Cena: jednoduché s rozdělovačem pro tři květináče od 1500 Kč, propracovanější kapkovače za 5000 Kč Zdroj: www.ČESKÉSTAVBY.cz, www.shutterstock.com