Při vybavování skleníku musíme brát ohled především na jeho prostor. A právě ten je vždy omezen. A právě na druhu a způsobu pěstovaných rostlin je pak závislé vhodné vybavení skleníku. Důležitá je výška rostlin i jejich prostorové nároky. Skleník však lze využívat od jara do podzimu jako univerzální prostor, kde můžeme i předpěstovávat, míchat mezi sebou rostliny, které se navzájem snesou, prostě se dá se skleníkem doslova čarovat, pokud se to umí. A vůbec nemusí být velký. Vnitřní vybavení skleníku je závislé na našich potřebách a tedy především na tom, co zde chceme pěstovat. Pokud vůbec nechceme a nepotřebujeme záhony, jelikož jsme třeba vášniví pěstitelé kaktusů, je možné skleník podbetonovat, ovšem ani v tomto případě se to příliš nedoporučuje. Pokud by se totiž změnily naše preference a nebo dokonce majitel skleníku, nebude odstranění betonu vůbec snadné. A pro umístění systému regálů nám stačí i podlaha třeba ze štěrku a nebo vyskládaných dlaždic. Takové řešení v budoucnu snadno zrušíme a záhony můžeme budovat zvesela. Ano, i na vybetonované podlaze je možné založit takzvané vyvýšené záhony, to však má také svá pravidla. Například vyvýšený záhon se zakládá stejně jako kompost přímo na terénu. Jde o to, aby se nám do půdy dostaly žížaly a jiné půdní organismy. Navíc je též zásadní, jak je skleník konstruován. Pokud nemá dostatečně vysoký, vyzděný sokl, vyvýšený záhon zde postavit nemůžeme. Naopak je vynikajícím řešením skleník co nejhlouběji vykopat, vytvořit bednění, jehož objem založíme jako vyvýšený záhon a nebo jen navezeme zeminu s kompostem, načež dovnitř vstupujeme po schodech. Získáme tak ve skleníku na pěstební výšku mnoho prostoru navíc a my sami se nemusíme při péči o záhony ohýbat. U užších skleníků vstoupíme dovnitř a máme vše po obou stranách doslova po ruce a bez ohýbání, u širšího skleníku pak může být další záhon uprostřed. Na bednění doporučujeme použít odolnější materiál než obyčejná prkna z měkkého dřeva, jelikož rychle shnijí, i když je impregnujeme. Vůbec není od věci použít zdivo a nebo beton, případně betonem spojované kameny, což vypadá obzvláště dobře. Pokud pak dřevo, nejlépe tvrdé, které nasátím vody zlepšuje své vlastnosti (např. dub) a hlavně pořádně silné fošny, žádná prkénka. Zásadním vybavením skleníku je dostatek oken, kterými budeme větrat a také způsob stínění. V tomto případě však jde obvykle o součást konstrukčního systému skleníku. Tedy alespoň u skleníků nových, které se prodávají jako stavebnice. Ty se však prodávají (obzvláště v nízkých cenových relacích) nedostatečně větratelné. Dvě až tři okénka v jedné šikmině a vstupní dveře skleník za velkého horka prostě nevyvětrají. Obecně platí, že čím více oken, tím lépe. Za horka se navíc nemusíme bát průvanu ani u náchylnějších rostlin a proto jsou praktické dveře na obou čelech skleníku. To větrání zlepšuje o řád.Větrat, ale i zavlažovat, dokonce dovedou automatické systémy, pak ale musíme mít do skleníku zavedenu elektřinu i vodu. Zapomeňte však na vodovodní řád, budete potřebovat alespoň ponorné čerpadélko v sudu s dešťovou vodou, která je měkká a navíc dostatečně ohřátá. Co se týká stínění, můžeme skleník doplnit rohožemi, pomalovat nějakými symboly či opravdu pěknými obrázky bílou barvou, pokud však zvolíme speciální sklo, které je průsvitné, ale ne průhledné a navíc má svou strukturou schopnost lámat a rozptylovat světlo, mělo by to stačit. I polykarbonátové dutinkové desky pro skleníky se prodávají jako průsvitné, ale nikoli dostatečně průhledné. Nejhorší je pak sklo zcela čiré, zde opravdu hrozí popálení rostlin. U mladých sazeniček pak může být doslova fatální. V takovém případě je dodatečné stínění nezbytné. Součástí skleníku může být i vytápění, to je však již vyšší dívčí, do tohoto tématu bych se nechtěl pouštět a hlavně většina zahrádkářů takový luxus není nejen schopna dostatečně využít, ale ani zaplatit provoz. Vytápěné skleníky již vyžadují produkci, která si na sebe vydělá, což je logické. Obchodník prodává z vytápěného skleníku nakoupenou či vypěstovanou produkci, ale i v botanických zahradách se platí vstupné a obvykle jsou i dotované. A pokud uvažujete tak, že by mohlo stačit umístit do skleníku například kanadská kamna, pamatujte, že v jejich blízkosti toho příliš pěstovat nelze a navíc je třeba přikládat ve dne, v noci. Budete doslova bydlet ve skleníku po celou zimu, vlastně již od začátku podzimu do pozdního jara? Kromě výše zmíněného řešení záhonů může být skleník také vybaven systémem regálů či stolů, závěsnými systémy, řešení je prostě spousta. Některá jsou přímo v nabídkách dodavatelů skleníků, jiná musíme řešit dodatečně. Mnoho lidí prostě potřebuje ve skleníku nějaké ty regály a nějaké nádoby zavěšovat, i když zde dominují záhony. Jiní zde záhony vůbec nepotřebují. Kromě toho bude ve skleníku určitě praktický teploměr s vlhkoměrem, které nám naznačí zcela přesně, že je třeba větrat. Lze si samozřejmě pořídit i automatický systém větrání (resp. otevírání oken a případně i spouštění clon), který je řízen čidly teploty a vlhkosti vzduchu. To je však již opět vyšší dívčí. Obvyklé je skleník ráno, během dne i večer navštěvovat a pečovat o něj, respektive o výpěstky uvnitř. Skleník si prostě nepořizujeme jako nějaký automatický systém, který nás nepotřebuje a vyplivne nám nějaké ty plody. Nakonec je dobré i počítat, kolik jsme do skleníku a jeho vybavení zainvestovali, jak dlouho to vydrží a co nám skleník za tu dobu vyprodukuje. U drahých řešení se pak dostaneme k naprosto úžasným částkám za každý výpěstek. A pokud navíc nepostupujeme při pěstování přírodní, šetrnou cestou, nezískáme ani kvalitnější zeleninu bez obsahu chemie. To je již lepší si zaplatit v obchodech za dražší potraviny s nálepkou bio.
