Plánování kuchyňské linkySamozřejmě jsou na prvním místě naše finance, byť je zaplacení kuchyňské linky často až tím posledním. Na finance je třeba ohlížet se již při plánování nové kuchyňské linky. Prostě kvalitní plán a rozumný rozpočet, který se pohybuje v mezích našich možností, jsou základem. Promýšlíme materiál skříněk, systémů, pracovní desky a uspořádání kuchyňské linky, osvětlení, kování, úchytky, výběr dřezu a vodovodní baterie, ale i výběr spotřebičů a rozvody médií. Základní představu si nejlépe vytvoříme, pokud získáme 3D návrh nové kuchyně, minimálně pak kvalitní kresbu.Uspořádání kuchyňské linkyKuchyňské linky se členění do takzvaných zón, které odpovídají logické posloupnosti prací v kuchyni. Čili vycházíme z toho, že potraviny nejprve třídíme, ukládáme, čistíme a jinak upravujeme, zpracováváme tepelně, servírujeme a nakonec uklízíme. Důležité je také, zda bude v kuchyni pracovat hlavně pravák či levák. Pro praváky se zóny rozmisťují zleva doprava (skladování – mytí – příprava –vaření), pro leváky zprava doleva. Jestliže máme v kuchyni dostatek místa, je ideální nechat mezi jednotlivými zónami pracovní plochu 30 cm z obou stran. Budeme díky ní snáze odkládat potraviny a nádobí. Klíčovým bodem je též umístění kuchyňského dřezu, který může být výš než ostatní pracovní plochy. Výška dřezu by měla splňovat pravidlo, že se dlaně dotýkají dna dřezu při vzpřímeném postoji a při vyjmutí nádobí z dřezu by se neměly dostat nad úroveň loktů. Oproti tomu varná deska může být o 10 cm níž, abychom lépe viděli do hrnců. Ideální výšku ostatních pracovních ploch určíme tak, že se k lince postavíme, ohneme ruce v loktech o 90o a podržíme vodorovně. Pokud jsou dlaně 15 cm nad pracovní plochou, je vše v pořádku. Nejčastější (průměrná) výška pracovní plochy bývá 85 až 105 cm nad zemí. Důležitá je také minimální šířka pracovních ploch, která by měla činit 90 cm. Důležité je také umístění digestoře nad varnou desku, obvykle to bývá 60 až 70 cm. A pokud nekupujete sporák jako komplet, ale varná deska a trouba jsou oddělené, je nejlepší troubu umístit nad pracovní desku, abychom se nemuseli ohýbat. Tradiční sporáky však toto neumožňují.Kuchyňské spotřebičePři plánování linky myslete předem také na spotřebiče. Některé, jako rychlovarná konvice nebo kávovar, budou asi na ploše neustále, protože jejich neustálé uklízení nedává při vytíženosti těchto zařízení smysl. Jiné spotřebiče typu robot eta, sendvičovač nebo toaster budete mít pravděpodobně uskladněné pro nárazové využití. Samostatnou kapitolou jsou pak objemné spotřebiče, u nichž existuje vestavná varianta: myčka nádobí, chladnička, trouba, ale třeba také mikrovlnná trouba. Vybíráme skříňky kuchyňské linkyZákladem kuchyňské linky je vždy korpus, který je doplněn materiálem dvířek. Korpusy se vyrábí nejčastěji z vysokotlakých dřevotřískových desek, které jsou na povrchu opatřené krycím materiálem. Ovšem právě konečná povrchová úprava skříněk a jejich dvířek vytváří finální vzhled. Finančně nejdostupnější jsou dvířka a čílka z lamina (dřevotřískové desky se potahují dekoračním papírem a ošetřují na povrchu), poté laminátu (vícesložkový materiál odolný vůči mechanickému poškození). Časté jsou přitom například imitace dřeva, při nichž je dosahováno autentičnosti pohledové i dotekové.Dalším materiálem jsou desky dřevovláknité (MDF), které lze tvarovat a dosahovat tak zajímavých plastických dekorů. MDF desky bývají lakovány do matu, lesku a vysokého lesku, mohou však být také opatřeny PVC fólií. Navíc lze lak a PVC fólie aplikovat i na lamino. K finančně nejnáročnějším patří masivní dřevo, sklo a dýha. Zajímavé povrchové úpravy též představují odolné akryláty. Nezapomínáme též na technologii výroby a opracování hran. Volíme velikost kuchyňské linkyVelikosti linky odpovídá i její kapacita a výbava. Linka bývá tradičně rozdělena na spodní šuplíky a skříňky umístěné pod úrovní pracovní desky a horní, zavěšené nad pracovní deskou na stěně. Opět je však třeba přizpůsobit výšku horních skříněk naší postavě. Skříňky pod pracovními deskami bývají hluboké nejčastěji 56 cm, ty zavěšené 32 cm. Mohou však být hlubší. Podle prostoru, který máme k dispozici, pak můžeme naplánovat linku jen na jednu stěnu, do tvaru L, U (resp. podkovy), případně ještě se samostatným ostrůvkem a třeba i barem (u největších kuchyní).Otevírání skříněkOtevírání skříněk přímo souvisí s výběrem kování a madel. Kování dnes bývá často doplněno tlumicím dorazem, který eliminuje hluk. Oblíbený je též plnovýsuv, díky kterému získáme maximální přehled o obsahu spodních skříněk, dvířka však lze též vyklápět, posouvat, otevírat kolmo k nábytku a podobně. Šuplíky mohou být pro změnu vybavené různými důmyslnostmi, stejně tak skříňky často obsahují různé drátěné programy. Neobvyklé nejsou místo klasických dvířek také žaluzie a roletky. Materiál pracovní deskyPracovní deska je nejnamáhanější část kuchyňské linky a proto je výběr materiálu klíčový. Nejdostupnější jsou lamináty, které však vyžadují používání prkénka na řezání potravin a podložek pod horké hrnce. Problematická je prostě možnost mechanického poškození. Používá se též takzvaný kompaktní laminát, jehož malá tloušťka (jen 12 mm) nabízí odolnost běžného laminátu silného 40 mm.Zajímavým materiálem jsou akryláty, které se vyrábí z pružného a přesto tvrdého termoplastu, jenž je nanášen na podkladovou desku. Umožní vytvářet různé tvary bez viditelných spár, ovšem náchylnost na mechanické poškození a teplo je ještě vyšší než u laminátu. Na rozdíl od něj však lze akrylátový povrch opravit. I v tomto případě nesmíme při údržbě používat abrazi. Přírodní kámen je naopak nejdražším řešením, používá se například žula, mramor a travertin. Ovšem vysokou cenu vyvažuje obrovská odolnost. Ta se ještě zvyšuje impregnací, kterou ošetříme kamennou desku 2 až 4 krát ročně. Na kamenné desce můžeme krájet, pokládat na ni horké předměty, prostě vše vydrží. Umělý kámen je o něco levnější alternativou kamene přírodního. Jde o materiál tvrdý, nabízený v mnoha dezénech a barvách. Svou odolností se téměř vyrovná kameni přírodnímu.Sklo a keramika patří k zajímavé alternativě. Sklo však musí být podloženo deskou, jelikož pruží. Ovšem skleněná deska nabízí maximální hygienu a snadnou údržbu, jelikož není pórovitá. Sklo je při výrobě kaleno za vysokých teplot, což zaručuje odolnost vůči chemickému a mechanickému poškození. Keramika je oproti sklu takzvaným high-tech řešením. Keramické desky jsou lehké, velice tvrdé a odolné chemickým sloučeninám i teplotě. Stejně jako sklo nabízí nulovou nasákavost a snadnou údržbu.Dřevo má v podobě pracovní desky velký problém, vyžaduje náročnou údržbu. Jednou za půl roku osmirkování a ošetření speciálním voskem, přičemž některé stopy používání již neodstraníme. Jinak musíme dřevěnou desku též stále vytírat do sucha. Jakékoli mokro jí vadí, a že ho v kuchyni je. Nerez se dostává do našich kuchyní ze světa profesionálů, je vnímán jako nezničitelný, můžeme na něm krájet, pokládat horké nádobí apod.. Ovšem stinnou stránkou je údržba povrchu, každá kapka vody je totiž na nerezu vidět, zanechá na něm stopy. Proto budeme nerezovou desku neustále otírat. Další nevýhodou je vysoká cena nerezu. Výběr dřezu a vodovodní baterieTradičním materiálem dřezu je odolný nerez, sáhnout však můžeme i po keramice, smaltu, kompozitních materiálech (třeba na bázi směsi drcené žuly a akrylátové pryskyřice). Zajímavostí je například materiál jménem Corian, který nabízí odlití pracovní desky i dřezu v jednom kusu. Co se týká baterií, je výběr neskutečně široký. Může být dokonce i bezdotyková, může umožňovat úsporu vody, nabídnout spršku, sklopné tělo a praktické jsou též baterie termostatické, díky kterým se neopaříme. Baterie se vyrábí v povrchových úpravách chrom, nikl, jako celonerezové apod.. Osvětlení kuchyňské linkyOsvětlení kuchyňské linky dnes nabízí tak široké možnosti a úspory elektřiny, že je nejlepší vždy se poradit v kuchyňském studiu, přehled osvětlení by vydal na rozsáhlý článek. Kromě hlavního osvětlení pracovních ploch se běžně používají různé LED pásky, podsvícení, osvětlení skříněk apod.. To samé platí i o výběru kuchyňských spotřebičů. Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com