Všechno začíná výběrem stromkuPři výběru vánočního stromku v mobilní nádobě musíme dát pozor, abychom si nevybrali druh, který se nehodí k dalšímu pěstování. V tomto případě bychom si museli stromek kupovat každý rok a to už je levnější ten řezaný. Stejně bychom jej po Vánocích také vyhodili. Některé stromky totiž mají radikálně zkrácené kořeny a sázejí se narychlo. Jde totiž o to, aby byla pouze prodloužena jejich životnost. A připočteme-li, že vám prodejce nemusí říct pravdu, máme zaděláno na problém. A to jsme u druhého bodu – kde takový stromek koupit. Vybíráme pouze ověřeného prodejce, který nám bude garantovat, že stromky byly vysazené již na konci léta či na podzim, načež stihly prokořenit a při dobré péči budou pokračovat v dalším růstu. Dobře zakořeněný stromek je prostě základ. Nebojte se pořádně podívat na kořeny, musí být rozvětvené, jemnější a vcelku. V takovém případě jde o kvalitní stromek. Pokud uvidíte jen méně silnějších kořenů s opadávající zeminou, stromek nevydrží dlouho. Zdravé stromky též poznáme podle elasticity větviček a ohebnosti jehlic, které při zatřesení neopadávají, jehličí musí být svěží zelené, nezažloutlé, nezapařené. Problémy s vytápěním a zálivkouJehličnany v mobilních nádobách nesnesou vytápěné interiéry delší dobu. Proto je na přechod nejprve několik dní připravujeme v chladné místnosti a v teple je pak nenecháváme déle jak 2 týdny. Jelikož pak se probudí a začnou rašit, jako by již přišlo jaro. Co však se stromkem, který si myslí, že je jaro? Po nejvýše dvoutýdenním pobytu v teple stromek opět umístíme do chladné, nevytápěné, ale světlé místnosti (nejlépe do nevytápěné zimní zahrady) a až skončí mrazy, přesuneme jej ven, kde se mu bude po celý rok dařit nejlépe. Též zálivka je u kontejnerovaných stromků problematická, musí být častá, ale slabší. Stromky nesmíme přelévat. Druhy kontejnerovaných vánočních stromkůNa vánočních trzích se v kontejnerech nejčastěji vyskytuje jedle bělokorá (Abies alba), jedle normandská – kavkazská (Abies nordmanniana), jedle obrovská (Abies grandis), jedle korejská (Abies koreana), borovice černá (Pinus nigra), smrk ztepilý (Picea abies) a smrk pichlavý (Picea pungens). Jedle bělokorá (Abies alba) má v mládí korunu kuželovitou, později pyramidální až válcovitou, na vrcholu zploštělou. Pro jedle jsou typické ploché jehlice dlouhé až 3 cm a dvouřadě uspořádané. Vrchní strana jehlic je tmavě zelená a leskne se, na rubu jehlic jsou 2 lesklé proužky – průduchy. Šišky má 10 až 20 cm dlouhé, vzpřímené, válcovité, nahoře zaoblené. Nejprve jsou nazelenalé až namodralé, postupně však dozrají, zhnědnou a na stromě se rozpadnou. Jedle bělokorá je velice dekorativní a vydrží dlouho. Patří mezi nejdražší druhy. Jedle normandská – kavkazská (Abies nordmanniana) má pravidelný kuželovitý tvar, s věkem až sloupovitý, na vrcholu je zašpičatělá. Větve má husté, ve středu koruny vodorovně odstávající. Šišky dorůstají až 15 cm a mladé jsou bledě zelené. Jehlice jsou dlouhé 2 až 3 cm, jsou husté, na vrcholu vykrojené, čárkovité, viditelně rýhované, dvouřadé a směřující dopředu. Svrchu jsou jehlice tmavě zelené, lesklé, na rubu mají 2 řady bílých průduchů. Zajímavostí této jedle je, že pokud jehlice rozemneme, ucítíme výraznou ovocnou vůni. Jde o jeden z nejprodávanějších vánočních kontejnerovaných stromků, který působí velmi dekorativně, neopadává a lze jej vzhledem k zájmu pořídit za velice rozumnou cenu.Jedle obrovská (Abies grandis) má stejnoměrnou, kuželovitou, ve stáří širší korunu. Jehlice má uspořádané plošně, 2 až 6 cm dlouhé, rostoucí ve dvou až třech řadách, dvouřadě rozčísnuté. Jsou svěže zelené, lesklé, na spodní straně s bílými pruhy průduchů. Jde o jednu z nejaromatičtějších jedlí, po rozemnutí voní jehličí velice příjemně, až opojně. Jedle obrovská roste velmi rychle, proto ji budete každý rok přesazovat. Šišky má zelené, později nahnědlé až hnědé, dlouhé 6 až 8 cm, válcovité a vyskytující se pouze na vrcholech stromků. Patří mezi dražší druhy.Jedle korejská (Abies koreana) má široce kuželovitou a hustě větvenou korunu, ve stáří s tupým vrcholem. Jehlice jsou 1 až 2 cm dlouhé, na vrchní straně lesklé, tmavě zelené a s rýhou. Na rubu jehlic jsou nápadné, křídově bílé až stříbrné pruhy, které mohou splývat až do celistvé plochy stejné barvy. Roste velice pomalu a proto se hodí do malých zahrad, musíme však pravidelně zaštipovat větve. Tato jedle nesnáší přemokření, je však zcela mrazuvzdorná a nevadí jí ani vystavení ledovým větrům. Na koncích větviček má modrofialové, tmavě nachové až fialově purpurové, vzpřímené šišky válcovitého tvaru, dlouhé 4 až 7 cm. Patří k dražším druhům. Smrk ztepilý (Picea abies) je pocelém světě pěstován v mnoha kultivarech, lišících se od sebe tvarem koruny a větví. Korunu může mít kuželovitou, štíhlou, větve převislé, husté, ohnuté zpět, plazící se po zemi. Barva jehlic může být světle zelená, žlutavá, ale i až sytě zelená, v mládí však bělavá. Ve vytápěných místnostech tyto smrčky brzy opadávají. Patří k nejlevnějším.Smrk pichlavý (Picea pungens), lidově též smrk stříbrný, má kuželovitou, pyramidální korunu, větve velice krátké a husté. Mladé stromky mají 5 až 10 cm dlouhé šišky zbarvené slámově, do pískově béžové až světle hnědé barvy. Šišky zůstávají na stromech až do dalšího roku. Jehličí nabízí barevnou škálu od sytě zelené přes stříbrnou až namodralou. Mladé jehlice jsou měkké, modrozelené, dospělé tuhé, pichlavé, čtyřhranné, zakřivené, odstávající do všech stran, cca 3 cm dlouhé, směřující dopředu. Jehlice hustě obrůstají větévky a velmi píchají. Smrk pichlavý zůstává dlouho svěží, málo opadává a má příjemnou vůni podobnou pomerančům. I smrk pichlavý patří k levným stromkům. Borovice černá (Pinus nigra) je svou odolností a vzhledem kompromisem mezi smrky a jedlemi. Má pěkný tvar koruny, sytě tmavozelené, tuhé a pichlavé jehlice rostoucí po dvou ve svazcích. Některé jsou na spodní straně ojíněné. Šišky této borovice jsou lesklé, vejcovité, dlouhé 5 až 8 cm. Borovice černá je velmi dekorativní a v teple vydrží poměrně dlouho. Cenově odpovídá smrčkům.