Co se týká stromů v zahradě, mohou být důvody jejich pokácení různé. Strom je starý, nemocný, již neplodí, je poškozen vichřicí či bleskem, je natolik napaden škůdci, že dokonce hrozí jeho vyvrácení apod.. V lese nám stačí povolení majitele lesa k pokácení a zpracování označených stromů, přičemž těžba se v lese provádí celoročně, ale samozřejmě má svá pravidla i legislativu.Zákonné normy a povinnostiV každém případě má kácení stromů svá pravidla včetně zákonných norem (zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny). Podle § 8 odstavce 1 tohoto zákona potřebujeme ke kácení dřevin nezbytné povolení orgánu ochrany přírody, navíc stanovuje každé město a obec místními vyhláškami, na koho konkrétně se má zájemce o pokácení stromu obrátit. Ve větších městech jde většinou o odbor ochrany životního prostředí na magistrátu. Bez povolení můžeme na svém pozemku kácet pouze malé porosty, které mají ve výšce 130 cm nad zemí obvod kmene menší jak 80 cm. Keře můžeme bez povolení pokácet jen do plochy 40 m2 souvislého porostu. Právnické osoby (podnikatelské subjekty a organizace) musí žádat o povolení k pokácení jakékoli dřeviny, jakékoli velikosti a jakýchkoli křovin. Důležité je také vědět, že bychom měli kácet stromy jen v době vegetačního klidu, což je od prvního října do třicátého března. Mimo dobu vegetačního klidu smíme kácet jen ty stromy, které ohrožují majetek, zdraví a životy lidí. Je ale třeba ohlásit zákrok od jeho provedení do patnácti dnů písemně na místním obecním úřadě.Jak správně kácetPokud je třeba použít vysokozdvižnou plošinu či horolezecké pomůcky a kácet shora a opatrně, abychom nic nepoškodili, nemá smysl provádět tuto práci bez vybavení a zkušeností svépomocí. I když se i do této činnosti mnohý dobrodruh pustí. Pak je třeba dát pozor, abychom nevyhráli „Darwinovu“ cenu.Pokud ale můžeme kácet od paty a padající strom nasměrovat, je to sice také dobrodružství, ale při dodržení základních pravidel poměrně bezpečné. Je třeba, aby strom padl tak, aby nic nepoškodil, nikoho nezranil a jeho zpracování (odvětvení, krácení na metry) bylo co nejsnadnější. Pokud má strom níže položené větve, které by nás mohly při jeho pádu ohrozit, začneme jejich uříznutím u kmene. Uřežeme všechny větve, kam až dosáhneme. U vzrostlých stromů v lese to zpravidla nebývá třeba, jelikož větve začínají mnohem výš, než kam vůbec dosáhneme.Před pokácením stromu pak musíme promyslet směr jeho pádu. Roli zde hraje i zakřivení kmene, ale také třeba vítr. Kácet začneme až když jsme si jisti, že poblíž stromu nikdo není. Ale pozor, nezůstávejte na tuto práci sami, je třeba, aby se někdo díval z povzdálí a hlídal vás. Kdyby se cokoli stalo, může vám pomoci a nebo přivolat pomoc.Směr pádu kmene je vždy třeba plánovat v patřičném odstupu. Všímáme si náklonu kmene, růstu koruny, stavu okolí a směru větru. Prozkoumáme také stav stromu. Pokud zjistíme, že je třeba kácet proti náklonu stromu, máme problém. Většinou se taková situace řeší pomocí navijáku, případně alespoň lana. Mnohdy to však nejde a musíme kácet shora.Při kácení uděláme do kmene zářez ve tvaru V do poloviny průměru kmene, a to ze strany, kam má strom padat. Poté vyrazíme vyříznutý klín a strom podřízneme z druhé strany rovně, tedy rovným řezem kolmým ke kmeni stromu zhruba v polovině výřezu na druhé straně. Strom by poté měl začít padat sám, sotva se řezy spojí. Pokud zůstane stát, musíme rychle použít klínek a sekeru či palici. Klínek zasekneme do úzkého řezu a často již po prvním úderu do něj strom začne padat, případně udeříme vícekrát. Zpracování pokáceného stromuPokud strom padne, kam jste chtěli, ale i když ne, čeká vás odvětvování. Ještě předtím ale zkontrolujeme, zda v korunách okolních stromů neuvízla nějaká zlomená větev. Odvětvujeme pomalu, s rozvahou, nespěcháme. Dáváme pozor, aby nám uřezávaná větev neskřípla pilu. Když se řez uzavírá do sebe, lištu s řetězem z něj rychle vyjmeme a pokračujeme v řezání z opačné strany. Odvětvujeme od paty stromu směrem ke koruně. Hlídáme si pevný, bezpečný postoj, nohy máme mírně od sebe a pilu držíme u těla. Vždy stojíme mimo řez (kmen či větev mohou vyskočit, vymrštit se dozadu apod..). Po odvětvení nařežeme kmen na metry, stejně jako silnější větve. Ty slabší si najdou své místo ve štěpkovači a nebo spálené na hromadě. Na nerovném terénu nikdy nestojíme dole, vždy stojíme nad kmenem, stejně tak nad silnějšími větvemi. Vždy prostě musíme být výš, aby mohlo dřevo spadnout mimo nás, nikoli na nás. Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com