Většina z nás si zajisté myslí, že záchod používá správně. Jenom spláchnout po vykonání potřeby ale nestačí. Záchod musí být především čistý, proto se má používat štětka, tedy v případě, že po velké potřebě na vnitřní části mísy zůstanou nespláchnuté nějaké nečistoty. Po použití štětky pak musíme spláchnout podruhé, pořádně. A přitom propláchnout i štětku. A co pak s ní? Vložit ji zpět do nádoby k tomu určené, která však nesmí být suchá, tedy prázdná, bez tekutiny. A tato tekutina musí dokonce obsahovat antibakteriální roztok. Například známé SAVO s vodou. Navíc zde tekutina nesmí být dlouho, alespoň jednou za několik dní ji musíme vyměnit, respektive nádobku vymýt, vydezinfikovat. Výše uvedený postup má však jedno ale. Tím ale je samotné splachování. Splachovat bychom totiž měli záchod zaklopený. Proč? Aby stříkající voda s bakteriemi neopouštěla mísu do okolního prostoru. To ale štětku nepropláchneme. Jak to tedy udělat? Propláchnout ji prudšími pohyby v míse před druhým spláchnutím, vložit do násobky s dezinfekcí a obsah této nádobky měnit častěji. Může to znít nesmyslně a zbytečně složitě. Když si ale při splachování stoupnete před záchodovou mísu bez kalhot, ucítíte nějakou tu kapku tekutiny, která vám ulpí na nohou. Upřímně – nic moc pocit. Protože ta tekutina obsahuje jak miniaturní zbytky moči a výkalů, tak nebezpečné fekální bakterie. Ze záchodu pak musíte rovnou do sprchy. A když máte kalhoty? Neucítíte sice nic, ale věřte, že ždibeček toho, co se spláchlo, máte i na nohavicích. A teď si představte, že takto zneuctěni usednete k rodinné večeři, lehnete si na pohovku, nebo se vrátíte ke stolu v luxusní restauraci. Před spláchnutím je prostě třeba mísu vždy nekompromisně zaklopit. Záchod se spláchne i bez vašeho pohledu na to, jak ten zázrak, co jste vytvořili, postupně mizí a sifon záchodové mísy se plní stále čistější vodou. Když přece na záchodě sedíte, také se nedíváte, co opouští vaše tělo. Ne, rozhodně ne, tohle není pohřeb v krematoriu, kdy se díváme za zajíždějící rakví. Rozhodně je samozřejmě třeba používat dezinfekční tablety. Jednoduše se vkládají do zásobníku na splachovací vodu, působí antibakteriálně a ještě osvěží vzduch. Upřímně, ono to, co z nás putuje do kanalizace, zrovna moc nevoní. Proto se po použití záchodu také používají osvěžovače vzduchu a ze stejného důvodu se pravidelně dezinfikuje i okolí záchodu. Ať děláte, co děláte, vždy se najde někdo, kdo pravidla nedodrží, zapomene, nebo nedodržuje systematicky. A proto přece jsou záchody do určité výšky vykachlíkované, abychom mohli stěny a podlahu snadno čistit. Byl by nesmyl mnohokrát do roka stěny záchodu bílit dezinfekčním vápnem, či jinou malířskou barvou. Nemluvě o tom, že by rychle vznikla silná vrstva nátěru, kterou bychom museli, klidně už do dvou let, tří, oškrábat. Ano dříve se na záchodech používaly i barvy, ale omyvatelné. Věčný spor o záchodové prkénko a jeho zvedání při mužském vykonávání malé potřeby pak lze rozlousknout jednoduše. Dáma donutí pána, aby si na prkénko poté usedl. Že mu to mokré na zadku bude vadit? To rozhodně. Metoda výuky je to rychlá a poučná. Bohužel s malými dětmi, mladými hochy, to bude trvat o dost déle. Nedávno jsem vezl nejmladšího syna na letní tábor a onu táborovou místnost jsem po jeho předání musel použít. Neuvěřitelné. Snad jen pouhou hodinu po zahájení nájezdu rodičů s dětmi bylo prkénko úplně osprchované žlutavým mokem. Vyjdu ven, kouknu na nápis na dveřích a zjistil jsem, že je právě tato kóje určena pro hochy táborníky. Naprosto chápu, že vedoucí mají záchody vlastní a ty si zamykají. Poslechněte si podcast věnovaný úsporám vody v koupelně a na záchodě: Nemá smysl se příliš zabývat bizarními absurdnostmi jiných národů, například zvykem házet použitý toaletní papír do koše (neuvěřitelně nehygienické), k vykonání malé potřeby použít umyvadlo (nápodobně), případně si doma nainstalovat záchod turecký. Kdo jej kdy navštívil (já na jihu Španělska a v Maroku), určitě chápe, že zrovna tohle prostě doma nechce. Ostatně, zkuste se v podřepu přesně trefit do malého otvoru v podlaze, ono je to dost těžké i ve stoje s tekutinou. A připočtete-li, že jste na dovolené, na nohou máte sandály, je vedro, všude mouchy… Režiséři filmů pro otrlejší určitě dobře vědí, kde hledat inspiraci. Vybavuji si jeden záchodový automobil, tedy záchod, který byl dodatečně po dlouhé době opět použit jako automobil. Je pověstný. Legenda. Kdo však chce opravdový “bizár“, ať si zajde do lesa a místo toaletního papíru použije kopřivy. Ale jedna mnohem bližší absurdnost by se našla. Totiž zvyk z řad milovníků esoteriky a feng šuej. Tento zvyk nás učí mísu neustále zaklapovat víkem a nechávat tedy zavřenou. Proč? Aby právě záchodem skrze tekutinu v záchodovém sifonu neunikala naše životní energie. Úplně stačí, že už tak toho z nás uniká dost a dost… Ale účel to splnilo, životní energii (živiny a vodu) nám to dodalo. Říká se, že záchod máme nechávat stále zavřený, aby se nám skrz jeho sifon nedostal do bytu potkan. Teorie je to sice hezká, ale když záchod odklopíte a vyskočí rovnou přímo na vás, je to snad lepší? V exotických krajích je prý dobré poklop i zatížit, prý na nás může vylézt i něco jiného. Třeba anakonda? Upřímně, odklopit mísu a hned potkat anakondu, asi mě trefí. A z potkana kdejakou ženu, která piští i nad malinkou myšičkou. Raději nepřivolávat… A poslední rada. Po použití záchodu si vždy, ale opravdu vždy, umyjte ruce. Mnoha generacemi lidstva je prokázáno, že lepší řešení neexistuje.Autorský článek: Petr Pojar, ČESKÉSTAVBY.cz
