Různé praskliny jsou obvykle vlastně žádoucí součástí struktury dřeva, jsou pro dřevo typické. Ne vždy se však hodí právě nám, drží se v nich vlhkost a dřevo pak od prasklin začíná hnít, drží se v nich však také prach a špína. A na hladkých plochách nábytku či podlahy jsou praskliny vyloženě nežádoucí. V takovém případě je třeba praskliny vyspravit tmelem. Navíc může být dřevo poškozeno i mechanicky různými vrypy, hmotností tvrdých a těžkých předmětů, které na dřevo dopadly, chceme vyrovnat dřevěné plochy a prvky před nátěrem apod. Tmel, který použijeme, musí dobře přilnout ke dřevu, musí jej však být také možné snadno vybrousit po vytvrzení, abychom dosáhli dokonalého vyrovnání plochy a následné povrchové úpravy. Zároveň musí mít takovou konzistenci, aby prasklinu, spáru či otvor dokonale vyplnil, aby se prostě dostal všude. Obecně platí, že při tmelení dřeva a dřevitých materiálů s dostatečnou stabilitou (masivní parkety a prkna, překližky a lamino, dřevotřískové a dřevovláknité desky) můžeme použít prakticky jakýkoli tmel na dřevo, musíme obvykle pouze vybrat takový, který lze přetírat barvou. A takové vlastnosti mají vlastně všechny tmely s výjimkou silikonových. Problémem však může být pružnost, i když vše ostatní zvolený tmel splňuje. Dřevo totiž dál pracuje a proto se mohou v místech přetmelení časem objevit další praskliny. Pro velké praskliny v masivním dřevu (prkna, fošny, hranoly, trámky a trámy) se tedy doporučují dvousložkové tmely polyesterové. Ty nám dobře vytvrdnou i v silnější vrstvě (praskliny mohou být hlubší a nebo můžeme tmelit díry po sucích). Ovšem právě tyto tmely nejsou vůbec pružné. Pokud tedy požadujeme pružný tmel, je třeba trochu experimentovat. Pružné tmely totiž nelze brousit, tvrdé tmely, které se dobře brousí, se pro změnu nedovedou přizpůsobit dilataci dřeva. V takovém případě můžeme rezignovat na brousitelnost tmelu a můžeme použít materiál akrylátový, který se běžně používá např. k opravě prasklin ve zdivu, případně tmel polyuretanový. Sice takový tmel nezbrousíme, ale balením ve výtlačných kartuších můžeme důkladně vyplnit i hlubší praskliny. Tmely se též běžně prodávají v kelímcích, kdy tmel zapravujeme špachtlí a nebo spárovačkou. Povrch pak zahladíme špachtlí, plastovou pružnou stěrkou, ale i prstem. Cílem je dosáhnout dokonalého vyhlazení ještě před vytvrzením a po vytvrzení lze již přímo provést nátěr. Vybrat lze přitom tmel v různých odstínech dřeva. Konkrétně polyuretanové tmely nám pak postupně vytvrzují pomocí vzdušné vlhkosti, ovšem zůstávají stále pružné a přizpůsobí se tedy dilataci dřeva. V případě dvousložkového tmelu musíme nejprve smíchat obě složky, jednosložkový tmel můžeme aplikovat přímo. Tmel musí mít (a obvykle též má) snadno zpracovatelnou pastovitou konzistenci, většinu tmelů lze navíc ředit i umývat vodou, pokud je to třeba. Nátěr je samozřejmě nutné provést až po vytvrzení a případném přebroušení. Akrylové či polyuretanové tmely pak zůstávají stále pružné. Spáry, praskliny a jiné nerovnosti vždy vyplňujeme tak, aby nevznikaly vzduchové bubliny. V případě brousitelných tmelů musíme hmotu nanášet vždy s alespoň nepatrným přesahem, pružné tmely nanášíme tak, aby bylo možné povrch vyhladit a srovnat do výšky s okolním dřevem ještě před zaschnutím tmelu.
