Pochopitelně záleží, jak moc historický kousek před sebou máme, a naše ostražitost by měla exponenciálně růst s každým desetiletím minulosti. Obvykle je zapotřebí šetrně odejmout stuhu z medaile (určitě nestříhejte stuhu, maximálně prošívání, které lze odpárat), a pak se zaměřte na vlastní kov. Jeho největší zhoubou jsou lidské ruce, které povrch zamašťují. Odmastit jej můžete s pomocí zředěného ředidla, který na povrch medaile budete nanášet třeba s pomocí vatového válečku. Je třeba vyladit koncentraci a intenzitu nanášení, nechcete přeci poškodit případný lak, který někdy bývá přítomen. Čištění, či spíše leštění, pak provádíte s pomocí bavlněného hadříku. Opravdu velmi jemně, abyste se vyhnuli poškrábání povrchu. K leštění používejte speciální prostředky na zlato a stříbro, nešetřete na jejich pořízení. Rozhodně vybírejte takové, které neobsahují silikon. Po dalším přeleštění hadříkem můžete odstranit zbylé stopy leštění decentní lihovou lázní. Nikoliv koncentrovanou. Znovu dokonale osušte, aby nedocházelo ke korozi. Pro jistotu můžete medaili dopřát ještě krátkou lázeň v laku na kov, a nechte ji pak čtyřiadvacet hodin odpočívat. Teď už vypadá, jako by vyrazila z mincovny. A je jen na vás, kam ji umístíte. Možná by to chtělo nějakou pěknou vitrínu. A nezapomeňte, že znovu s prozářeným povrchem medaile bude potřebovat sucho, teplotu mezi 18-24°C, a ne úplně přímé světlo. Mosaz, slitina mědi a zinku, má už hezkých pár let to nejlepší za sebou. Přesto dříve patřila mezi velmi delikátní a současně oblíbené materiály, na které můžeme narazit ve formě nejrůznějších mís, táců, dekorativních součástí, rámů zrcadel. Probrat ji znovu k životu a kráse se hodí, protože spolu s ní vnesete do svého domu trošku stylového historického ladění. A po vyčištění vypadá stejně dobře, jako když se z ní těšily předchozí generace. Nejprve ale malý test: je to opravdu mosaz? S odpovědí vám pomůže obyčejný magnet. A pokud se přichytí k povrchu (nezapomeňte, měď a zinek), pak to, co držíte v ruce, mosazné určitě nebude. Budete muset pátrat trochu víc. Řekněme, že to tentokrát ale mosaz opravdu byla. Co dál? Vymačkat pár citronů do hrnečku a přisypat k nim kuchyňskou (jedlou) sodu a zamíchat. Snažíte se o vytvoření polo-tekuté pasty, kterou budete na mosazný předmět vzápětí nanášet. V tenké vrstvě, s důrazem na nejrůznější tmavá (a špinavá) zahloubení. Pak necháte zhruba minutu v klidu odstát a působit, než se vrhnete do čištění hadříkem. Jen taková drobná rada: při čištění mechanicky udržujte jeden směr pohybu, aby výsledek vypadal jako z profesionální dílny. Detaily můžete dotáhnout pomocí štětečku nebo vaty. Předmět pak znovu dokonale osušte a nechte odpočinout. Zhruba po hodině jej můžete vyleštit. To už bude mosaz hřejivě zářivá. Podobně pak můžete postupovat u dekorativních mosazných prvků, které na sobě nesou usazeniny vodního kamene. Vypomoci si můžete kombinací citronů a soli, a samozřejmě, spoustou leštění. Jen prosím citlivě. Nedá se říct, že by jejich sláva pominula, protože populární jsou pořád. A nejoblíbenější samozřejmě zůstávají ty, které na sobě nesou stopy používání předchozích generací. Možná v něm kávu nebo cikorku mlela už vaše prababička. Není krásné si v něm upražená kávová zrnka nachystat i dnes? Pravda, před použitím je údržba na místě. S čím se pravděpodobně budete muset vypořádat? Prvním problémem by mohl být nastřádaný prach, roztoči a vůbec nepříjemné věci „uvnitř“ mlecího mechanismu. Jeho slitina nebo kov je většinou bez poškození, ale nastřádaní mikroskopičtí podnájemníci by mohli být trochu na závadu.Je to prosté: vysajte je! Vysavač s optimálně úzkou hubicí možná v arzenálu nemáte, ale patřičné zúžení si můžete vyrobit třeba z papírového kornoutu. Podstatné je dostat se opravdu dovnitř. A ne, do vody jej opravdu nenamáčejte. Ani lakované bukové dřevo si s ní nerozumí. Druhou věcí je „aroma“, jehož stopy zůstaly usazené na vnitřních stěnách násypky. Pravda, většinou jsou to zbytky prapůvodních esenciálních olejů, ale po těch letech? Každá káva by pak poněkud zhořkla. Vyčistění dosáhnete „mechanickou údržbou“. Mlýnek prožeňte rýží, zápach stařiny zmizíTím, že násypku naplníte rýžovými zrnky (jasně, nevařenou rýží), a promelete ji na prach. Klidně i několikrát. Tím se mlecí ústrojí pročistí. Vyzkoušet můžete i malé kousky sušeného chleba, ale není to úplně ono. Nějaké to zrnko kmínu by totiž mohlo shodit výsledek. A když máte hotovo? Většina násypníků je vyvedena v mosazi, a vy už víte, jak správně na ni. V poměrně zřídkavých případech může být svrchní kryt i z mědi. Poznáte to jednak podle četných promáčklin, a bohužel také nejspíš podle zelenavé barvy na povrchu. Což je problém. Vysrážená měděnka je totiž toxická. Mlýnek sice můžete přečistit, ale úplnou důvěru bychom mu už dávat neměli. Maryša je lepší jako divadelní drama, než program na doma. Stříbrné nádobí bylo nepochybně odznakem vyššího společenského postavení, a mít doma aspoň jednu čajovou lžičku ve stříbře patřilo k dobré tradici. Možná o tom ani nevíte a někde v zapadlých koutech své půdy pár takových archivních kousků máte. Poznat je na první pohled není snadné, protože zrovna nezáří. Naopak je prozrazuje jejich „nezvyklá rez“, respektive nevábně černá barva. Vypadají, jako by je někdo vykoupal v asfaltu. Co s tím? Receptů je k dostání spousta.Můžete vyrobit lázeň z pracího prášku a horké vody, a rodinné stříbro do něj namočit. Minutka postačí. A pak je třeba už jen vytrvale leštit. Vyzkoušet můžete „extrémně slabou“ kyselinu, která nečistoty odstraní. Obyčejný kečup! Po čtvrthodince ve sladkém kečupu jsou k nepoznání. Doporučována bývá zubní pasta, ale tady pozor: pokud obsahuje aktivní mikro-granule, hrozí poškrábání povrchu. Jako jemnější abrazivum (formu čistícího písku) můžete raději použít šetrnější kukuřičný škrob. Lesk samozřejmě můžete dodat i s pomocí šťávy citrusových plodů. Ta citrónová je ale o chlup agresivnější, než by se teď hodilo. A tak se vyplatí koupit pár limetek. Pořád vám ještě zbude na mojito. Silnější nános můžete odstranit s pomocí pasty z octa a kuchyňské sody (opravdu se hodí ji mít doma, je prostě univerzální). Anebo můžete zazářit přímo kouzelnickým trikem z hodin chemie. Jak na to? Vezměte patřičně velkou nádobu, jejíž dno a stěny dobře vyložíte alobalem. Přidejte horkou vodu a na dno vložte stříbrné příbory. Dobře je osolte. A? Jednoduchá elektrochemická reakce je jako mávnutím kouzelného proutku zbavila znečištění.Abyste předcházeli podobným kratochvílím, vyplatí se tam, kde příbory skladujete, uchovávat i pár kousků křídy. Lapá totiž vzdušnou vlhkost. Ani příbory nezapomeňte občas přesušit. A ještě malilčkost: pro případ, že doma chováte třeba postříbřenou mísu: leštěte ji s citem. Zvláště její okraje můžete častým otíráním doslova vydřít. A co třeba hrnec plný zlata, nebo aspoň zlatý prstýnek? I ty si zaslouží péči. I když se jedná o inertní kov, mastnota se na něm usazuje, a ta zase přitahuje prach. Někdy je kvůli „popelavosti“ vůbec problém poznat, že v ruce držíme zlatý šperk. Napovědět nám samozřejmě může vyražený punc. A hodí se vědět, že čím víc karátů zlato má, tím je i křehčí. Čtyřiadvacítka si křehkostí nezadá se suchým listím, takže opatrně. Do začátku chybu určitě neuděláte, když zlatý šperk namočíte do vlažné vody s rozmíchaným jarem. To kvůli té mastnotě na povrchu. S teplotou vody buďte rozvážní, zvlášť když jsou do šperku zasazené i nějaké ty kamínky. Zrovna opály nesou změny teplot velmi nelibě a mohly by popraskat. Nechejte jej v téhle lázni chvilku poležet, a pak jej opláchněte proudem vody. Následuje čištění, ke kterému se výtečně hodí dětský zubní kartáček. A na opravdu malé kousky třeba stará řasenka. Jen znovu připomínáme – osmnáctikarátové zlato čištění snese, u čtyřiadvacetikarátového musíte skutečně jemně. To nejhorší máte za sebou! Teď už je třeba jen povrch patřičně vyleštit.Možná si teď připadáte jako na večírku zbohatlíků, ale co drahé kameny? Třeba zrovna ty zasazené do šperků. V zásadě jim stačí to samé, co zlatu. Jen je třeba pojistit si dvě věci. Neriskujte ztrátu, takže veškeré omývání provádějte v nádobě, nikoliv na výlevkou dřezu. A před vlastním čištěním prosím zjistěte, jestli náhodou není ta usedlá špína do poslední, co je ještě drží uvnitř. S leštěním kamenů problém není, ale do extrému opatrní musíte být při práci s perlami, slonovinou, jantarem nebo želvovinou. Tyhle přírodní materiály jsou opravdu citlivé na poškrábání.ČESKÉSTAVBY.czpixabay.com