Ideálem pro ně jsou hlinitopísčité půdy s vyšším zastoupením humusu a živin. Jinými slovy, vyhledávají půdu, která dobře přijímá vodu, ale nezadržuje ji. Jahodníky totiž mají rády vláhu, ale ne vyloženě vlhkost. Pokud je písčitého povrchu příliš, voda jen zasyčí a je pryč. Když je půda těžká, hlinitá, vodu zadržuje a kořeny uhnívají. Musí to tedy být něco mezi. Vytvořit příhodný substrát (zeminu) pro pěstění jahod, které chceme sklízet již za rok, je vyloženě úkolem již pro konec léta a podzim. V horším případě však lze připravit půdu i na jaře. Půdu je třeba důsledně připravit. Vhodné je hluboké rytí (minimálně 30 centimetrů), přídavek kompostu hnoje a nebo zelené hnojení. Jahody jsou rovněž dobrými následovníky předplodin, jako například brambor, česneku, rajčat a hrášku, kterém jim půdu už trochu nachystaly.Do úvahy je třeba vzít i pH půdy. Preferují mírně kyselé nebo alespoň neutrální půdy, rozsahu od 5,5 do 6,5 pH. Že takovou zatím na zahradě nikde nemáte? Chleba bez kvásku taky neupečete. Musíte se tedy o správný rozsah pH zasadit. Je to práce navíc, která se vám vyplatí.Jahodníky nedoceňují polovičatost, nestojí o experimenty. Jen tam, kde mají příhodné podmínky, plodí na výbornou. Při růstu si žádají teplo a světlo, takže záhonek by měl být orientován na jih. Vynikající službu ale jahodám prokážete, když zapomenete na klasický záhonek a vytvoříte jim vyvýšenou ohrádku. Nad úroveň terénu připravený záhon. Proč? Usnadníte si překrývání rostlinek na časném jaře, zlepšíte prohřátí půdy v průběhu sezóny a podpoříte drenážní vlastnosti substrátu, který si do vyvýšených pozic nachystáte. Když navíc vytvoříte k jihu orientovanou terasu/kaskádu/pyramidu s jahodovými trsy, budete šetřit vodou. Vláha totiž bude sestupovat jednotlivými úrovněmi, a každý rostlinka si vezme přesně tolik, kolik potřebuje. Na jednotku vyvýšené plochy tak budete zalévat méně, než na celý záhonek. S tím, že jahody umí být pořádně žíznivé. Ideální čas pro výsadbu může být buď na jaře, anebo na přelomu srpna a teplého září. Dejte na dlouhodobou předpověď počasí, protože jestli jahody vysadíte později na podzim, nemusí se už ujmout. Vyplatí se přitom vysázet vícero odrůd, které pak budou plodit průběžně. Nemusí to být zrovna plantáž, ale stav, při kterém pozvolna pořád něco dozrává a pořád je co mlsat. Přitom platí, že čím později jahody zasadíte v rozpětí od konce léta do podzimu, tím později přijde dalším rokem úroda. Proto řada zahradníků začíná s množením a přesazováním jahod už v červenci. Pokud jahody vysadíte na jaře, první smysluplné úrody se dočkáte až v další sezóně, tedy za rok a čtvrt a déle. Kde ale vzít potřebný materiál na sadbu? Můžete si nakoupit sazeničky, ale ty na podmínky vaší zahrady nejlépe adaptované jsou jahodníky, které vám už na zahradě rostou. Stačí, když citlivě recyklujete jejich odnože. Jahodníky většinou začnou odnože vyrážející v podobě pátravých šlahounů produkovat až tehdy, co skončí jejich plodná sezóna. Jsou tak naprogramovány, aby svou zbývající energii vrazily do šíření na ploše. Tyto na šlahounu usazené odnože pak můžete s klidem odebírat. Navíc tím ušetříte matečným rostlinám sílu. Jak na to? Vyberte si jeden nebo dva k mateřské rostlině nejbližší (a tedy i nejsilnější). Z těch se mohou stát další jahodové keře. Nejprve půdu kolem nich dostatečně navlhčete, dejte tomu klidně den nebo dva přípravy. To aby mohly pustit vydatnější kořínky. A pak? Netrhat, ale odstřihávat, ponechejte přibližně 5 centimetrů šlahounu na každou stranu. Poté odnož citlivě vyrýpněte, a můžete ji přesadit, jako počínající jahodový keř pro budoucnost. Berte skutečně ty nejbližší odnože, ty jsou zárukou původní kvality mateřské rostliny. Pokud však vysazujete až na jaře a minulou sezónu jste si sadbu ani nepřipravili do květináčů, je třeba sazenice zakoupit. Aby se sadba odnoží dobře ujala, začněte s ní časně zrána anebo navečer. Jahody sice slunce milují, ale jejich kořínky jsou velmi citlivé na prosychání. Někteří zahradníci ještě doporučují kořínky promýt ve vodě, jiní jím dopřávají čas na vzpamatování v květináčích. Chybu neuděláte ani s jedním přístupem. Kvalitní sadbu poznáte podle toho, že disponuje alespoň čtyřmi vyvinutými listy a má dobře rozvinuté kořínky (dlouhé aspoň 7 centimetrů, tj. odpovídající délkou nadzemní části). Odnože, které některé odrůdy jahod pouští ještě během plození, nemilosrdně likvidujte. Vyčerpávaly by rostlinu, která potřebuje energii pro tvorbu plodů. Je to mimochodem jistý signál, že se jí u vás nelíbí. Snaží se proto „utéci“ jinam, na lepší plochu.Pro kvalitu sadby je podstatná část jahodníku, kterou nazýváme krčkem, nebo také srdíčkem. Je to místo přechodu nadzemní části rostliny v podzemní. Krček musí být zasazen „tak akorát“. Jahodu tedy nesmíte pohřbít příliš hluboko, ale krček by neměl ani sedět na hlíně. Zima nebo sesedající půda by jej neměla odhalit, vytlačit. Po zasazení pak ještě zkraťte šlahouny, aby jahodník nedostal chuť k další expanzi. Nad odběr odnoží nezapomínejte každý rok. Sadbu je totiž třeba co dva-tři roky oživit novými exempláři. S vysazováním v srpnu/září se pojí ještě jedna povinnost – mírné zastínění sadby, aby nedošlo k jejímu vypálení horkým letním sluncem. Jahodníky jsou prostě na startu trochu citlivější. Je třeba také udržovat přiměřenou zálivku. Kolik je málo? Teoreticky vám může poradit i přítomnost mravenců. Pokud běhají mezi jahodami, bylo závlahy méně, než je zapotřebí. Vlhčete ale půdu, nikoliv listy. Nezapomeňte, že voda se nelije do jamek před sázením, ale až po, když už rostlinka sedí a je pevně uchycená v půdě. Při sázení je třeba dodržet dostatečný spon, rozestup. Počítejte kolem 30 centimetrů místa kolem každého keříku (liší se v závislosti na plodivosti odrůd). A myslete i na hloubku substrátu. Ten by měl být připravený nejméně do hloubky 30 centimetrů. 30 a 30, to se dobře pamatuje, ne? Na metr čtvereční tak vměstnáte kolem 4-5 keříků, byť teď ještě působí titěrně. Větší nahuštění je pak pozvánkou pro plísně a choroby, nejrůznější květopasy a skrvnité listové plísně.Sázet do fólie anebo do textilie? Věčné téma, na které má každý zahradník svůj názor. Výhody jsou jasné: ochrana povrchu zabrání růstu plevelů, urychlí pozdější dozrávání a plody jsou také čistější, bez hlíny. Na druhé straně může dojít k přehřívání půdy, v zapařeném klimatu pod fólií se bude líbit plísním a na jaře může snadno dojít k promrznutí květů, které už chytily teplou vlnu. Pokud nefandíte plastu a textilii, můžete se stejného efektu dobrat s pomocí slámy anebo mulčové podestýlky. Individuální zkušenost se může lišit, ale někteří zahradníci si stěžují, že jahodníky pod fólií se „příliš rychle vyčerpají, a vydrží při dobré plodnosti jen jednu sezónu“.Zakrývání jahodníků na zimu? Určitě ano. Je to ochrana, která se vyplatí. Zvlášť tam, kde je to se sněhem na rozdíl od mrazu nejisté. I v teplejších oblastech Čech a Moravy se je vyplatí překrýt bílou textilií, aby nedošlo k jejich hlubšímu promrznutí. Na jaře pak vystartují k růstu dříve, a o to spíš se dočkáte úrody. Stejně tak je dobré zakrytí textilií při časnější jarní výsadbě. Půda pro jahodníky se připravuje každý rok znovu, protože jen nelibě nesou, pokud se mají na tom samém úseku pěstovat více sezón. Protože sadbu průběžně obnovujete a doplňujete, neměly by na tom samém místě sedět déle než dvě sezóny, nejvýše pak tři. Kvůli vyčerpání živin i parazitům. Tam, kde rostly jahody, byste je dalších 5 let sázet neměli.A co s mateřskými rostlinkami, které za sebou mají první sklizeň? Ještě alespoň rok je ještě můžete ponechat na jejich místě, ale seřízněte/sestříhejte jejich listovou růžici na cca 5 centimetrový pahýl (někdo seřezává až po krček). Však ony na jaře zase zčerstva obrazí. Více jak 3 roky se je ale nevyplácí udržovat. Jejich kořen postupně dřevnatí, není už tak dobře schopen přijímat vodu a živiny a ani úroda z těchto veteránů není valná. Pěstování jahod je skoro stejně příjemné a uspokojivé, jako jejich ochutnávání. Přesto se ne každý zahradník vždy dočká očekávané, vydatné sklizně. Přitom právě postupy pro pěstění jahod patří k těm nejlépe probádaným a asi nejvíc připomínají kuchařský recept. Když dodržíte potřebné ingredience, postupy a dopřejete rostlinkám čas, chybu neuděláte. Začít pracovat na budoucím úspěchu musíte ideálně už na jaře (pokud začínáte) a pak hned již v létě, po ukončení plodnosti, nejdéle ke konci září.Zdroj použitých fotografií: Shutterstock
