Myčka – úspora, za kterou si připlatíteŘíkejte si tomu třeba cesta do pravěku, k šetrnosti vede už ten prostý fakt, že špinavé nádobí neumýváme v myčce nádobí. Jistě, z rozměrných hlučných krabic, které ke svému provozu byly schopné vypotřebovat polovinu objemu vodní nádrže (a tu zbývající spotřebovaly na výrobu energie k provozu) se už posunuly hodně kupředu. Průměr spotřeby kvalitní moderní myčky se dnes pohybuje mezi velmi sympatickými 6-15 litry vody, jenže právě taková dokonalá myčka se neřadí mezi nejlevnější. A i když zdaleka nespotřebuje tolik elektřiny jako její dávné předchůdkyně, stále se užívaná hygienizační chemie myček počítá mezi k přírodě velmi nešetrné a agresivní. Co ušetříte na vodě a provozu tak zaplatíte na speciálních přípravcích, čisticích kapslích, změkčovačích vody. Je tedy mytí ve dřezu lepší? Záleží, jak se k němu postavíte. Buďte líní. Ušetříte!Zatímco myčku máme tendence lehce provozně přetěžovat (protože ji většinou stačí jen naplnit), u mytí ve dřezu je objem nádobí obecně menší. To proto, že přemýšlíme, co skutečně chceme mýt. A to je moc dobře. Lenost je prostě jednou ze zaručených cest k šetrnosti a pokroku. Předně je totiž dobré si rozvrhnout, co vlastně mýt ani nepotřebuje. Keramické prkénko, na kterém jsme krájeli zeleninu, určitě nikoliv. Stačí je jen otřít a vrátit na místo. Nůž, se kterým jsme krájeli chleba? Také ne. A umývat misku, ve které jsme měli naskládané ovoce nebo hrnek, ve kterém jsme vážili mouku? Zbytečnost. V zásadě tak zjistíte, že přibližně čtvrtina nádobí a kuchyňského náčiní, které bychom jinak s chutí pěchovali do myčky, vlastně mýt ani nepotřebuje. A první úspora je tu. Prakticky to, co se nedotklo syrového masa, vajec nebo oleje, mytí nepotřebuje. Stačí jen utřít a na sucho vyleštit. Utáhněte kohoutDruhý krok strategie je jednoduchý. Všechny, kterým se tedy zrovna nechce na toaletu, uklidňuje zvuk tekoucí vody. Ale rozhodně bude lepší, když nebudete nádobí omývat pod průtokem vody. Abyste maximálně omezili spotřebu (a dostali se zhruba na 25 litrů), zkuste si umývání prostorově rozvrhnout. Předně: neumyjte nádobí přímo ve dřezu, ale napusťte vodu se saponátem do toho největšího hrnce (mísy, pekáče). Šetříte jak saponát, vodu, tak i čas. Protože zatímco v této větší nádobě vše špinavé čistíte, tato nádoba se vám sama dopředu odmáčí. V dobrém si na to vzpomenete zhruba v ten moment, kdy už nebudete půl hodiny zápasit s připáleninami v pekáči, zatímco vám bude drátěnka trhat ruce na kusy. Navíc intenzivní kusy špíny, zbytků jídla a nečistot zůstávají odděleny od dřezu. Ten není zbytečný: je v něm také napuštěná voda. Ale čistá, bez saponátů. Čištění do čistaA právě do ní kladete již vydrhnuté, vyčištěné a vycíděné nádobí a kuchyňské náčiní. Jaký má toto počínání význam? Předně, jde o spotřebu saponátů a vody. Pokud čistíme nádobí ve dřezu „na průtok“, vyplýtváme zbytečně spoustu vody a neustále se nám odplavuje i saponát. A bohužel jen v televizní reklamě vydrží nádoba jaru neustále plná. V uzavřené nádobě můžeme odmašťovací účinek saponátu koncentrovat na všechno potřebné špinavé nádobí. Neplýtváme. Význam dřezu s vlažnou nebo teplou vodou je také nasnadě. Tady se vyčištěné nádobí definitivně zbaví stop chemických čističů a saponátů, které by si jinak (podobně jako se často stává u nádobí z myčky) odnášelo s sebou do odkapávače. Svým způsobem tak čistíme špinavé nádobí hned dvakrát. Umývání nádobí je každopádně rituál, který si musíte přizpůsobit vlastní potřebě. To, že nekombinujete špinavý hrnec a omývání v čisté vodě ve dřezu nutně neznamená, že je s vámi něco v nepořádku. Skoro suché mytíNa daný přístup totiž ještě existuje řada variací. Někdo nedá dopustit na tzv. suché mytí. V tomto případě totiž máte horkou vodu se saponátem v menším hrnci stranou, a jen do něj namáčíte houbu nebo hadřík. Touto cestou je také možné umýt celý dřez špinavého nádobí, aniž byste skutečně plýtvali vodou. A někomu přijde toto řešení skutečně praktičtější. A pokud jde o omezení spotřeby saponátů, můžete s ní zamávat s pomocí „domácí chemie“. Zní to sice jako rada od Babičky Boženy Němcové, ale s jedlou sodou se dá opravdu vydrhnout a vybělit téměř cokoliv, stejně jako s octem je možné dezinfikovat prakticky jakýkoliv povrch. Na své si také přijdou ti, kteří si odkládají stranou staré šatstvo k dalšímu zužitkování. Je to totiž ideální zdroj k výrobě utěrek, hadříků a stěrek. A když je pak vysušíte a vyhodíte, nemusí vás to tolik mrzet. Prodloužili jste jejich životnost. Zakoupené houbičky sice mají něco do sebe, ale prakticky od prvního použití se v jejich pórech koncentrují a množí bakterie, které vaše nádobí čistší neudělají.Nezapomeňte si také „rozvrhnout prostor“. Nechcete přeci zbytečně kapat po podlaze, nebo přecházet s jednou umytým nádobím celou kuchyní. Pokud máte přichystaný dvoudílný odkapávač, nezapomeňte si jej předem vyložit utěrkou. Definitivní zbytky mastnoty se tak nebudou koncentrovat na plastovém povrchu, a vytvářet nepříjemný slizký šlem. Triky z roku 1910Dvě stejné skleničky, které do sebe při mytí ve dřezu „zapadly“, a nelze je oddělit? Kladivo není řešení. Napusťte svrchní skleničku studenou vodu, a uvidíte.Čištění kožených bot, když nemáte krém? Zkuste je přetřít druhou stranu banánové slupky, a poté vyleštit hadříkem. Podobně funguje i olejová voda s kapkou citrónu.Kombinace olivového oleje a citronové šťávy vám také dopomůže k vytvoření univerzálního leštidla na dřevěný nábytek. Jen toho citronu raději méně.Jak vyčistit láhve? Ať už pro dekorativní účely, nebo pro opětovné naplnění: zkuste do nich nasypat trochu písku (nebo jemného štěrku), kápněte trochu octa, vody a protřepejte. Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com
