Borůvka chocholičnatá (Vaccinium corymbosum) je známa pod zlidovělými jmény borůvka zahradní, kanadská, velkoplodá a hroznovitá. Pochází ze Severní Ameriky a dorůstá výšky 1,5 až 2 metry. I ona však vyžaduje oproti jinému drobnému ovoci v zahradách odlišné podmínky, především půdu. A právě příprava půdy je pro pěstování této trvalky klíčová. Vyžaduje totiž pH půdy v rozmezí 3,8 až 4,5 (některé zdroje uvádějí 4,2 až 5,2 a optimum 4,5 až 4,8). V každém případě však jde o půdu kyselou. A že je pěstování a konzumace plodů borůvek přínosem. Především pak pro lidské zdraví. Borůvky totiž působí na lidské tělo jako antioxidant, podporují funkce mozku a srdce a působí i proti některým formám rakoviny. Pomohou též příliš namáhanému zraku, zpomalují nástup Alzheimerovy choroby, fungují jako přírodní antibiotikum a jsou učiněným zázrakem pro diabetiky. Plody borůvek přitom udržíme dlouhou dobu v chladu (v mrazáku), aniž by ztrácely na své hodnotě, což je ohromná přednost tohoto drobného ovoce. U některých odrůd (např. Duke) se dokonce aroma a chuť rozvíjí právě až po zchlazení. Podobné účinky na lidské zdraví jako borůvky má černý rybíz a maliny. Ještě nedávno se mělo za to, že je třeba připravit kyselý substrát až do hloubky jednoho metru, šlo vlastně o to vykopat jámu o velikosti (objemu) kubíkové krychle a tu naplnit okyselenou hmotou. Ovšem borůvky nekoření až tak hluboko, proto sice zůstává nadále půdorys 1*1 metr, ale potřebná hloubka je mnohem menší (30 až 35 cm, nejvýše 60 cm, ale je to zbytečné). Nejlevnější možností je úprava stávající půdy, ovšem chce to čas. Nejméně namáhavým způsobem je zarýpávání síry, která se pomocí bakterii mění na kyselinu sírovou a pH půdy postupně klesá. Trvá to však minimálně půl roku. Navíc není vůbec jednoduché stanovit optimální množství zarýpané síry (roli hraje propustnost, jíl, humóznost, ale i vlhkost). A pokud bude pH příliš nízké, budou popáleny listy borůvek, pokud naopak příliš vysoké, objeví se na listech chlorózy. Proto se od tohoto postupu mnozí odklánějí a raději původní zeminu vykopou a využijí jinde v zahradě. Následuje příprava rašelinového lože ve vykopané jámě. Použít lze takzvanou bílou (baltskou) rašelinu, u níž nebylo upraveno pH. Na dno výkopu je dobré položit drenáž a ideální je pěstovat borůvky v řadě, čili začínáme výkopem jakési strouhy. Tu naplníme bílou rašelinou a navrch zahrneme po výsadbě borůvek (sazenice vysazujeme cca metr od sebe) mulčí ze štěpky a nejlépe pak z borové kůry. Kůra z borovic se běžně prodává, ovšem v lese ji lze i snadno nasbírat a doma pak nadrtit. Eliminuje výpar vody z rašeliny a zároveň svým pomalým rozkladem podporuje požadované pH, přičemž zachytává část případných solí v zálivce. Přisypat lze i lesní hrabanku z jehličí a pokud vytvoříme borůvkový záhon v popředí jehličnanů, máme vyhráno. Opad jehlic je v tomto případě vyloženě žádoucí. Je též na zváženou, zda si substrát nenamíchat, „receptů“ existuje celá řada. Co se týká hnojení, prodávají se vyloženě hnojiva určená pro kyselomilné (vápnostřežné) rostliny (např. Osmocotte) a ve vegetačním období je též vhodné přihnojovat síranem amonným. Osmocote uvolňuje do půdy živiny v závislosti na teplotě substrátu, přičemž právě mulč z dřevní štěpky chrání substrát s hnojivem i před větším zahříváním a tím rychlejším uvolňováním živin. Určitě nejsou vhodná granulovaná dusíkatá hnojiva typu Cererit a NPK. Zalévat je ideální dešťovkou, u které bychom však měli upravovat pH pod hodnotu 6. A pozor, zaléváme jen občas, rašelina v kombinaci se zamulčováním udrží vodu dost dlouho. Denní zálivku proto určitě nelze doporučit. Vynikající je také aplikace Lignohumátu na list.A pozor, borůvky bez významnějšího poškození snesou spíše sucho. Podmáčení jim vyloženě vadí. Je proto dobré při každé úvaze o zálivce odhrnout štěpku a zabořit prst hlouběji do substrátu. Je-li substrát vlhký, byla by zálivka zbytečná a dokonce nežádoucí. V případě kanadských borůvek, které byly vyšlechtěny do mnoha odrůd, je velice vhodné pěstovat vedle sebe více odrůd. Alespoň pak dvě. Lépe se bude rostlinám vedle sebe dařit, jelikož se částečně vzájemně opylují (jejich samosprašnost tkví i ve schopnosti opylovávat svým pylem sousedy) a nasazují pak více plodů, které jsou větší. Vybrat přitom lze odrůdy, které zrají ve stejnou dobu, což zajistí naráz vysoký výnos a nebo naopak postupně zrající odrůdy (menší výnos po delší dobu). Sklizeň si tak můžeme prodloužit až na 4 měsíce.Nejranější odrůda Duke zraje již na konci června a Elliott naopak až během září, proto není doporučován do vyšších nadmořských výšek, kde je v tu dobu již dosti chladno. Plody odrůdy Elliott nejsou po namrznutí dobré. Co se týká kvetení a opylování, je pak skutečně jedno, jaké odrůdy vybereme, jelikož všechny kvetou naráz, ovšem mají odlišnou dobu vývoje a zrání plodů. Při výběru sazenic kanadských borůvek dbáme na to, aby rostliny byly již plně v růstu a měly mladé výhony. Pokud totiž rostliny již plodí v kontejneru, ovšem nemají žádné přírůstky, nemusely by je tvořit ani po výsadbě na záhon. Vzpamatovávat se pak mohou klidně i 2 roky. Vitální borůvky přitom plodí mnohem lépe, když odstraňujeme pravidelně staré dřevo. Starší jak pětileté výhony nesmíme nechávat. Vždy také platí, že nové výhony vyrostlé v tomto roce, budou plodit až v roce příštím. Borůvky dokonce výborně snáší i radikální řez doslova „na pařez“. Pokud to učiníme na jaře, sice nebudeme mít v daném roce žádnou úrodu, o to lepší však bude v roce příštím a dalších několik let. Jestliže pak kanadským borůvkám zajistíme opravdu dobré podmínky, dokážou plodit cca 4 kg plodů ročně. Ovšem mezi jednotlivými odrůdami není rozdíl pouze v tom, kolik kg dovedou plodit, jak velké mají plody a jakého tvaru, jaké výšky dorůstají a kdy plody dozrávají. Klíčová je též odolnost vůči mrazům a také horším půdním podmínkám. A právě na tyto dvě vlastnosti je třeba se při nakupování také ptát. Zajímat by nás také měla cukernatost plodů ,někdo prostě rád kyselejší a někdo sladší. Některé odrůdy navíc mohou vyžadovat oporu.Citlivost vůči zimním mrazům je pak vázána především na ranost sklizně, rané odrůdy totiž přechází do období vegetačního klidu (dormance) dříve, zatímco ty pozdní vyzrávají později. A to i ve dřevě. Vhodnější jsou do oblastí s mírnějšími zimami a teplejším podzimem. A pozor, pokud po zimě keře rostou jen velice málo, musíme je nechat probudit a začít růst, až pak můžeme naplno hnojit. Předtím lze pouze velice opatrně přihnojovat. Pokud nebudete trvat na řezu svých borůvek a maximální úrodě, vytvoříte si z nich při vzdálenosti sazenic 1 metr časem nádherný živý plod, který plodí chutné ovoce. Tyto keře jsou totiž i velice dekorativní. Plotu dosáhneme při kombinaci odrůd vysokého cca 1,5 metru a obdivovat na něm budeme jak zvonkovité květy, tak zrající a zralé plody. A na podzim pak do nádherných odstínů (od žluté až po červenou) zbarvené listy před opadem. Z nemocí jsou nejnebezpečnější chlorózy, které se objevují na rostlinách v prostředí s příliš vysokým pH. Nejrychlejší pomocí je v tomto případě hnojení a přidávání síry. Ze strany škůdců jsou v největším ohrožení kořeny borůvek. Existuje celá paleta škůdců (od hryzců až po různý hmyz), které kořeny borůvek zajímají. A co se týká plodů, ty prostě neochráníte před ptáky, leda tak sítěmi a nebo pomocí kočky. Jenže… jedni ptactvo hájí, druzí upřednostňují borůvky a jiné plody a ptactvo je pro ně škodnou. Ať se každý rozhodne sám podle svého vědomí a svědomí.