Tahle nejspíš evolucí podmíněná odchylka je ohromnou výhodou všude tam, kde někoho potřebujete praštit pěstí nebo probodnout oštěpem. Ale v našem poklidném středoevropském prostředí se přežila s koncem středověku. Přežila, ale nevymizela. Kdo ví, třeba se to ještě někdy bude hodit. Nicméně do té doby nejspíš zůstanou leváci těmi utlačovanými a opomíjenými, kteří se musí o své štěstí a pohodu zasadit největší měrou sami. Jejich boj za nezávislost ve vlastní domácnosti začíná už ve fázi projektování obydlí. Musí totiž najít architekta, který se kromě stavebních norem orientuje i v opačné lateralitě. Kde začít? Třeba hned u vstupu do domu. Na které straně dveří bude klika, kde budou do rámu zasazeny panty? A hlavně, bude za nimi dostatek místa pro otevření? A logicky, když vstupní dveře do předsíně otevřete, kde asi bude botník a věšák? Protože ona levostranná logika je pro přirozenost žití dost podstatná. Schody vedoucí do patra? A na které straně asi tak bude zábradlí? Ještě větší tragédií pak mohou způsobit schody točené do spirály. Ale do té špatné spirály. Podrobnému (převrácenému) plánování je pak vystaven plán každé místnosti. Pracovní stůl správně nasměrovaný k oknu? Zajisté, ale určitě by se hodilo, aby na něj světlo dopadalo zprava. Aby si levák zdroj světla při psaní nebo čtení přirozeně nestínil. Upravili jste dveře a sladili rozmístění nábytku s okny? Protože na jakou stranu postele bude mít levák položenou hlavu, a přitom mohl přirozeně vstát? Zvlášť takový pokojíček v podkrovce může mít při špatné dispozici postele na svědomí nejednu bouli na čele. Manželská postel a pozice nočního stolku? Leváci preferují levou stranu. A kam se budou otevírat okna? Co třeba zásuvky, zástrčky na elektřinu? Opět je to maličkost, která ale nepotěší. Když si třeba chcete zastřihnout vous strojkem v koupelně, nechcete se u toho zamotávat do „na špatné straně“ visícího kabelu. A když už jsme v koupelně: kolikrát se potřebujete opařit, než vám dojde, že se kohoutky netočí tím směrem, jakým nejspíš potřebujete? Na spoustu věcí si lze zvyknout, ledacos se dá naučit. Někde ale pravoruký svět leváky opravdu bolí. Třeba v kuchyni, ve které se každý kuchař nebo kuchařka pohybuje s jistotou a podvědomě. A tím spíš tu leváci mohou narazit. Běžné dimenze kuchyňské linky totiž počínají dřezem, za kterou pokračuje pracovní přípravná deska a končí se sporákem. Leváci by ale raději, aby to bylo naopak. Naštěstí pokud nemá vaše kuchyňská linka rovný profil, ale je lomená, dá se to většinou snést. A zase to bude o zástrčkách, o tom, kde bude stát koš. Problémy jsou také s uchycením madel a pantů na skříňkách. Jistým zádrhelem je i pozice dřezu, respektive odkapávače. Levák totiž potřebuje totiž manipulační prostor, a nechce rukou smetat na zem umyté nádobí. Ono vyladění, ergonomie celého kuchyňského provozu, je zásadní. Suroviny i pracovní místo potřebujeme mít na dosah ruky, a nejsme rádi, když se musíme nepřirozeně přesouvat z kouta do kouta. Leváci nejsou nemotorové, ale prostor vytvořený praváky hraje proti nim. Efektivním smírčím řešením pro pravo/levoruké domácnosti pak může být zřízení kuchyňského ostrůvku, ke kterému každý může přistupovat ze své ideální strany. Tedy co ještě, kromě článků o levácích napsaných praváky? Hrnečky s obrázkem, které neuvidí, protože je drží z druhé strany. Neprůhledné odměrky, které mají číselnou stupnici jen na jedné (pravé) straně. Pravoruké otvírače konzerv; technicky propracované ale pro jejich použití nemožné vývrtky. Knoflíky na špatné straně kalhot a pásky, které to mají jinak. Řazení v autě. Kytary, které jsou k ničemu. Spousta malých a nenápadných ústrků, které se vrší jeden na druhý.Leváci toho při rozlévání horké vody z varné konvice moc neuvidí, ryska s objemem je na opačné straně. Život je pro ně plný překvapení. Vlastně, na frak dostává i jejich krasopis: protože hned nevidí, co napsali. A ruka při psaní začne bolet, protože se opírá o tvrdou desku. Pořadače, bloky, pravostranné zápisníky? Designová myš k počítači, stříhání nehtů a nůžky vůbec? Horor! Nemají to vůbec lehké.A pokud jste se někdy stali obětí diskuze o tom, jestli má být prkénko na toaletě sklopené či nikoliv, jistě pochopíte, jak příjemné asi je pro leváka v pravoruké domácnosti řešit absurdní záležitosti, jako zda dóza s mýdlem bude stát na pravé nebo na levé straně umyvadla, a kde bude kelímek se zubními kartáčky. Spoustu věcí může vyřešit pořízení ne-ergonomického, tedy spíše univerzálního a pro družení ruky nikterak neupraveného náčiní. Kladivo pro leváky je vážně zbytečnost. Na druhé straně, výsuvný metr pro levoruké se vážně hodit. S nábytkem a bytovými doplňky problém také většinou není. Ano, u skříňového nábytku se jako neutrální řešení jeví zásuvky s plnovýsuvy a u horních skříněk tzv. klopny, které se otevírají nahoru. V pořádku jsou i vestavěné šatní skříně, na jejichž pojezdových drážkách mohou dveře vyrazit libovolným směrem. K debatě o nábytku je spíš jeho uspořádání v prostoru, aby ve světě levostranného vnímání nečněly nebezpečně do prostoru. Co se vyplatí si pohlídat? Třeba to, kde bude za rodinným stolem levák sedět. Aby svou dominantní rukou u jídla „netlačil“ do spolustolovníků.Na levorukosti jsou zásadním způsobem biti zahradníci a domácí kutilové: malá pilka, zahradnické nůžky nebo třeba soustruh, motorová pila, flexa, je pro leváky zásadní komplikace. Naštěstí jsou tyhle exempláře, ergonomicky speciálně upravené, k sehnání. Takže vždycky víte, jakým dárkem leváka potěšit. Utlačované leváky si prostě musíme hýčkat, a pokud s nimi sdílíte domácnost, je třeba jim vycházet vstříc. Srdce mají na pravém místě, a ránu vám vždycky mohou dát z nečekané strany.Zdroj použitých fotografií: Pixabay