Důvodů, proč lidé v našich končinách zahradničí, bude asi tolik, jako je zahradníků. Každý si totiž najde nejspíš nějaké to vlastní ospravedlnění, které mu nejvíc sedí. Pochopitelně můžeme balancovat na hraně obecné prospěšnosti: zahradničíme proto, že je to dobré pro naše zdraví. Pálíme tím nadbytečné kalorie, jsme na čerstvém vzduchu, hýbeme se, sluníčko nám dodává vitamin D. Děláme to kvůli kontaktu s přírodou, zvelebujeme své okolí, dodáváme mu estetiku. Činíme tak proto, abychom trochu pomohli vlastními výpěstky domácímu rozpočtu nebo kvůli udržení kontaktu s jinými zahradníky. Koneckonců je to veselá parta podivínů. Zahradničení pro nás může být formou uklidňující meditace, způsob jak se vyrovnávat se stresem, inspirací. Ať už tohle své hobby zdůvodníme jakkoliv, neodpářeme mu fakt, že nás to prostě zatraceně baví. Jinak bychom to přeci nedělali, ne? Jenže právě tenhle aspekt entuziasmu a nadšení si rozhodně zaslouží podrobnější pohled. Zahradničení je totiž uceleným souborem rozmanitých činností, a byť je třeba provádět je důsledně všechny, zdaleka ne všechny zahradníci považují za kdovíjak naplňující. Dá se rozvážení koleček s kompostem, a jeho rozhazování mezi budoucí záhonky označit za zábavné? Skutečně milujete ono opakované a nekonečné pletí? Jste nadšení z toho, když se první děložní lístky klubou na svět ze semínka, ale péče o úrodu už vás tolik nebere? A to je právě to: stejně jako je silně individuální zdůvodnění toho, proč vlastně zahradničí, je velmi rozdílné i jejich hodnocení toho, co si vlastně na zahradničení užívají nejvíc. Od práce strojů k práci rukouVnést do toho trochu světla poznání se pokusila anketa zahradnických spolků z Británie (kde je všemožné pěstování a pěstění tak trochu národní tradicí, skoro jako u nás). A výsledky jsou podnětné už proto, že 73 % všech dotázaných zahradníků připouští, že některé činnosti prostě mají více v oblibě, než jiné. Které to u nich jsou? Z pětačtyřiceti různých popsaných aktivit vznikl zajímavá sonda do světa zahradníků, žebříček nejpreferovanějších a nejuspokojivějších činností. Na jehož nejnižších stupních se drží aktivity, které souvisí se zahradními pracemi spíše jen okrajově a mají spíše technický charakter. Spadá sem natírání a opravování plotů, instalace zavlažovacího systému, pokládání nášlapných kamenů a vysypávání cestiček a chodníčků. Před 30. příčkou přichází vlna trávníkářů. Zahradníků, kteří si libují ve vertikutaci trávníků, v jejich výsevu, zalévání. Další početnou skupinou, jejichž činnosti se v žebříčku hodnocených aktivit pohybují kolem 25. příčky, jsou zkrášlovači. Terásky, zídky, obklady jsou věci, při kterých se rádi realizují, a radost jim dělá také osazení nového zahradního nábytku. Za nimi pak následují ti, co mají rádi, když to kolem nich vrčí. Zbožňují takové zahradní aktivity, které je možné provádět s nějakým motorovým nářadím. Zarovnávat trávník sekačkou do milimetrového sestřihu? Vymetat motorovou žačkou plevel z koutů podél plotu? Naporcovat něco pilou anebo zarovnat živý plot elektrickými nůžkami? To je pro ně to pravé! Kutilové, trávníkáři, zkrášlovači i hračičkáři nicméně zůstávají v popisovaném žebříčku menšinami. Drtivá většina dotázaných totiž zjevně preferuje aktivity tiché, prováděné tak nějak fyzicky nemotorovým nářadím a vlastníma rukama. Chcete-li v přímém kontaktu s půdou a vegetací. Na 14. místě tak stojí hrabání, sklízení a pytlování nebo kompostování spadaného listí na podzim. Poté zastřihávání růží a formování růstu květin sestřihem nůžkami a na 12. pozici pak přihnojování. Nejrůznější přikrmování rostlin a vylepšování substrátu. Následuje výsev semen a na desáté příčce pak stojí přesazování rostlin z květináčů a pěstebních boxů. Sklízeň hotové úrody, ono slavné finále námahy zahradníků, stojí na 9. příčce. Je zvláštní, že větší radost zahradníkům místo košíku naplněného výpěstky dělá – alespoň podle ankety - moment, kdy se konečně vypořádají s plevely. Pochopitelně, že za vzorně vypletým záhonkem zůstává kromě bolavých zad jistá satisfakce. Ještě raději ale zahradníci mají prořezávání stromků. Na druhém místě, z hlediska uspokojivosti a oblíbenosti, stojí zalévání. A největší popularity pak ve zmíněném žebříčku dosahuje vysazování cibulek a celých rostlin. Otázkou samozřejmě zůstává, jakou má takový žebříček výpovědní hodnotu. Na jeho tvorbě se podílelo necelých 1800 zahradníků z Británie, takže v Česku může být pořadí odlišné.Nepochybně zajímavé je, že na předních příčkách se objevují aktivity, které jsou ryze manuální, často fyzicky dost náročné, špinavé a poměrně vyčerpávající. Jež ale s sebou nesou vizuálně patrné výsledky a pocit uspokojení z dobře vykonané práce. Možná tohle je to, co nám tolik chybí a co nám zahradničení v našich životech kompenzuje. Anket a studií, hodnotících psychologické rozpoložení zahradníků, je k dohledání víc než dost. Zahradničení je totiž docela populární diagnóza. Průměrný zahradník prý myslí a přemýšlí nad problematikou vlastní zahrady zhruba 11 minut denně, a za rok je schopen vzít si až 4 dny volna z práce proto, že potřebuje na zahradě něco udělat. Zahradníci jsou lidé, kteří jsou schopni i v nejpokročilejším věku vstřebávat nové informace. Okolo 57 % z nich se nebojí průběžně dohledávat novinky a studovat podrobnosti o pěstovaných rostlinách z nejrůznějších zdrojů. A přes 68 % z nich věnuje přes zimu alespoň pár chvil tomu, aby si připravili „plán na jaro“ a to, jak bude jejich zahrada za rok vypadat.Zhruba 46 % zahradníků připouští, že kdyby se museli své zahrady nebo aktivit na ní vzdát, měli by problém s udržením své psychické pohody. A okolo 70 % zahradníků připouští, že se svého hobby vzdát nemohou, ani kdyby chtěli, protože je zahrada potřebuje. Je to prostě něco, co dává jejich životu smysl. A to je možná ten nejlepší důvod, proč lidé tak rádi zahradničí. kdybychom v systému měli nějakou paprčku nebo čudlík, který by to technicky umožnil, mohl bych třeba nějakou takovou podobě strukturovanou anketu připravit. Asi teda ne na 45 polí, ale třeba jen na dvacet činností. A možná by to pak mohlo stát jako sólo článek. Jen návrh.
