Vytápění dřevem je cenově výhodné, může představovat jen šestinu výdajů oproti vytápění elektřinou a to je vlastně odhad ještě z doby před energetickou krizí a enormním růstem cen elektřiny. Ano, zpracování dřeva je pracné a kupovat suché naštípané, nařezané a nasekané dřevo představuje z dřevěných paliv nejdražší řešení. V opačném případě pak potřebujeme stroje a nástroje na zpracování dřeva. Pouze s ruční dvoumužnou pilou, sekerou a kalačem se dřevem již dnes nikdo nezabývá. Řetězová pila, cirkulárka a štípačka jsou však investicemi na velmi dlouhou dobu, které se vrátí v porovnání s jinými způsoby vytápění hodně rychle. A pokud zakalkulujeme svou práci, je právě tím, na čem šetříme nejvíce. Je to vlastně stejné, jako když třeba provádíte svépomocí rekonstrukci a odhadnete si, kolik by stály práce zadané firmám. Právě spočítaný rozdíl je váš výdělek. Hranice tlení dřeva je 25 % vlhkosti, proto je jako maximální vlhkost dřeva vhodného k topení obvykle uváděno 20 %, ovšem dřevozplynujícímu kotli se až tak vlhké dřevo nebude líbit (ideálních je max. 15 %). Abychom dřevo pořádně vysušili, je třeba pokácené stromy nařezat alespoň na metry délky a naštípat. Bez naštípání dřevo schne mnohem pomaleji. Vlastně platí, že čím rychleji umožníme dřevu schnout, tím snáze zastavíme riziko hniloby. Ideální je pro štípání dřeva výkonná elektrická štípačka, pokud ji nemáte, budete potřebovat kvalitní kalač, sekeru a klínky. Pro sušení naštípaného dřeva je ideální vzdušný a shora zastřešený dřevník. Existují i alternativní řešení, vždy je ale třeba, aby mezi poslední (vrchní) vrstvou dřeva a zastřešením (třeba i pouhou plachtou) byla odvětrávací mezera. Dřevník umisťujeme na slunné místo, nejlépe na jih či východ, nedoporučuje se západní orientace, jelikož vítr u nás fouká obvykle právě ze západu a déšť proto padá na uložená a naštípaná polena z boku. Sušení dřeva to zpomaluje. Stejně tak je sušení dřeva pomalejší, pokud nemáme zastřešený dřevník. Nejrychleji prosychají naštípaná polínka délky 25 (čtvrtina metru) až 33 cm (třetina metru), ovšem v případě naštípaných metrových polen je délka sušení dosti podobná. A navíc záleží i na druhu dřeva, době kácení a délce uložení pokácených stromů, než vám je dopraví. Pokud je pak pokácen strom, který usychal ve stoje, což je poslední roky častý úkaz (a nejen kvůli kůrovci), stačí dřevo naštípat a uložit, může již být téměř suché, bohužel ale také ne zrovna kvalitní. A tomu by měla odpovídat velmi nízká cena. Naštípané dřevo ukládáme do dřevníku zásadně kůrou dolů a první vrstva musí být podložena, dřevo musí větrat i zdola, aby od podlahy či terénu nehnilo. Kůrou dolů proto, že kůra brání vysychání a navíc snadno hnije. Také počítejte s tím, že dřevo suší hlavně vítr a to i v zimě. Slunce již nemá na schnutí dřeva příliš velký vliv. A pozor, buk a břízu je třeba naštípat a dát sušit hned po pokácení. Tyto dřeviny jsou rychle napadány mikroorganismy, které blokují vysychání dřeva. Dřevo proto začne trouchnivět a dokonale nevyschne nikdy. Co se týká vlhkosti prodávaného dřeva a doby kácení, nejsušší je dřevo kácené v zimě, nejvlhčí dřevo kácené na jaře, kdy dřeviny pumpují vzhůru směrem k listům a jehličí vodu jako o život. Když třeba na jaře pokácíte břízu, z pařezu začne hned vytékat voda. Doslova proudem. Suché dřevo je vlastně ošklivé. Vůbec nevypadá tak hezky jako dřevo čerstvé a nedosušené. Na řezu má mnoho prasklin, jeho barva je našedlá, vybledlá, nikoli až žlutavá a bez trhlin, jako je tomu u dřeva příliš mokrého. Ideální dřevo prostě není krásně žluté a bez trhlin, naopak, čím horší vzhled a více prasklin a vůbec vad (tedy s výjimkou stop hniloby), tím lépe. Je známo, že vlhké palivové dříví špatně hoří a způsobuje zvýšenou tvorbu sazí a dehtu ve spalinových cestách. Navíc produkuje i více kyselých zplodin. Prostě zanáší topidlo, kouřovody i komín. Zopakujme si: dřevo určené pro kvalitní spalování by nemělo mít více než 20 % vlhkosti (hmotnostních procent). Čím menší je podíl vody ve dřevě, tím větší množství energie se při spalování uvolní do vytápěného prostoru, resp. topného systému. Jestliže má čerstvě pokácené dřevo vlhkost cca 40–60 % a je uloženo pod venkovním přístřeškem zhruba 2 roky, vysuší se až na cca 20 % vlhkosti. Pro dřevozplynující kotle máte naprostou jistotu dobře proschlého dřeva po třech letech. Nejjednodušší je zjištění, zda je dřevo suché, pomocí igelitového pytlíku. Kus polínka nechte přes noc v dobře uzavřeném igelitovém sáčku v místnosti o pokojové teplotě. Pokud se sáček zevnitř orosí, dřevo je ještě příliš vlhké.Jednoduché domácí zjištění vlhkosti vyžaduje mikrovlnku. Ze dřeva si naštípete malé třísky, do mikrovlnky je vyskládáte, jako byste chystali miniaturní vatru a troubu zapnete. Předtím ale třísky samozřejmě zvážíte. Stačí běžná kuchyňská digitální váha. U sušení v mikrovlnce musíme stále být, přičemž ji nezapínáme na maximální výkon. Jakmile by dřevo mělo začít doutnat, je nutné mikrovlnnou troubu vypnout. Začneme cítit štiplavý zápach, nikoli vůni dřeva. Znamená to, že se začala uvolňovat prchavá hořlavina, a že sušení dřeva bylo ukončeno. Poté dřevo opět zvážíme a jednoduše si spočítáme procentuální rozdíl hmotnosti. 15 %? Skvělé! 20? Může stačit. 30 %? Problém, ještě nechat zhruba půl roku až rok sušit... Vlhkost palivového dřeva je vedle tvrdosti a výhřevnosti zásadní fyzikální vlastnost. Ovlivňuje cenu dřeva i kvalitu hoření. A třeba v Norsku dávají vysoké pokuty za prodej dřeva vlhčího jak 25 %. Čerstvě pokácené dřevo má obvykle vlhkost mezi 40 až 60 % a výhřevnost oproti suchému dřevu přibližně poloviční. Každá dřevina přitom schne jinak dlouho. Čím je dřevo lépe vysušené, tím je jeho výhřevnost vyšší. To jen opět pro rekapitulaci. V běžných kamnech a kotlích mokré dřevo spálíte, ale třeba pro dřevozplynující kotel je to fatální. Neohřejete se. Většina energie padne na vysušení dřeva a vlhké plyny nehoří vůbec.Na měření vlhkosti dřeva se prodávají speciální měřáky – vlhkoměry. A vůbec nejsou drahé. Používají se tak, že poleno rozsekneme na polovinu a vlhkoměr zasuneme co nejvíce do středu dřeva na rozštípnuté straně (informace z okraje by nemusela být správná). Následně si jednoduše přečtete hodnotu vlhkosti na digitálním displeji. Důležité je množství dřeva, jaké je třeba do kamen naskládat. Právě na množství je závislá i rychlost hoření dřeva. Záleží však i na tom, jak dřevo vyskládáme. A jak je zapálíme. Při skládání dřeva do kamen se doporučuje začít skládat opačně, než se to běžně dělá, totiž odzdola nahoru skládáme stále menší kusy dřeva. Topeniště přitom plníme důsledně, vrstvu po vrstvě. Úplně nahoře budou menší podpalovače, tedy třísky, které zapálíme a dřevo necháme odhořívat shora. Až dole zbudou jen žhavé uhlíky, kamna naložíme již jen velkými kusy dřeva a opět topeniště důkladně naplníme. Důležité je také vždy vyplňovat mezery mezi dřevem menšími kousky, tedy tenčími. Vznikne tak jakási kompaktní sestava. Ohniště tedy při zapalování zapalujeme shora. Vyhřívaný prostor se zahřeje rychle a hoření trvá déle, čímž i šetříme množství spalovaného dřeva. Dřevo se jakožto palivo skládá z hořlaviny (uhlík a vodík) a balastu (voda a popelovina). Hořlavina je nositelem energie a balast naopak nepřináší žádný energetický zisk. Se snižujícím se obsahem vody a popeloviny se zvyšuje kvalita palivového dřeva. Dřevo má obsah popeloviny menší jak 1 %, jde však o cenné hnojivo, kterého získáme za jednu topnou sezónu dost velké množství. Právě při kvalitním spalování dostatečně suchého dřeva vzniká minimum dřevěného popela a to navíc takového, že dřevěný popel je sám o sobě skvělým hnojivem. Stačí jej přes zimu přisypávat na záhony, případně přidávat do kompostu, ale i květináčů s pokojovkami. Samozřejmě manipulujeme pouze s popelem vychladlým, který již nemůže ublížit rostlinám, ani nemůže nic zapálit. Dřevní popel má 100% přírodní složení a poskytuje půdě (tedy rostlinám) důležité základní živiny (např. draslík, vápník a hořčík). Tvrdost dřeva vyjadřuje schopnost konkrétního druhu dřeviny odolávat vtlačení tělesa do struktury dřeva. Hodnota se udává v kg/cm2, případně v Mpa (0,1MPa = 1 kg/cm2). Podle tvrdosti dělíme dřevo do několika tříd (velmi měkké, měkké, středně tvrdé, tvrdé, velmi tvrdé, neobyčejně tvrdé).Tvrdost dřeva se zároveň vždy porovnává s vlhkostí konkrétní dřeviny. I ta totiž tvrdost ovlivňuje. Konkrétní hodnota tvrdosti dřeva se tedy vztahuje např. k jeho 20 % vlhkosti.1. třída tvrdosti (velmi měkká dřeva), 0-350 kg/cm2: smrk, borovice, jedle, topol, vrba, lípa2. třída tvrdosti (měkká dřeva), 351-500 kg/cm2: modřín, bříza, olše, jíva3. třída tvrdosti (středně tvrdá dřeva), 501-650 kg/cm2: kaštan, platan, líska4. třída tvrdosti (tvrdá dřeva), 651-1000 kg/cm2: dub, ořešák, javor, třešeň, jabloň, jasan, buk, hrušeň, švestka, akát, habr5. třída tvrdosti (velmi tvrdá dřeva), 1001-1500 kg/cm2: dřín, dub pýřitý, zimostráz6. třída tvrdosti (neobyčejně tvrdá dřeva), více jak 1501 kg/cm2: eben cejlonský a jiné exotické dřevinyZdroj: chalupari-zahradkari.cz, optimtop.cz, tzb-info.cz, rovnejdrevo.cz, avydon.cz, Wikipedia, ČESKÉSTAVBY.cz
