„Naštípat, nechat vyschnout a spálit. Co jiného!“ To řeknou jedni, ale co když netopíte dřevem? „Pak se bude hodit na sezónní ohýnky, opékání a grilování, takzvaná barbecue.“ „Dřevo je na nic, nejlepší je dřevěné uhlí,“ připomene se oponent. „Ale to si musíme koupit, určitě se dá grilovat i na dřevě, o to více, že je proschlé a zadarmo,“ reaguje spořivec. Ano, samozřejmě dá. Ovšem dřevo z dřevin pokácených v našich zahradách se dá využít mnoha různými způsoby. A vůbec k tomu nemusíme potřebovat sirky a podpalovač, ohniště, kamna, nebo kotel. Navíc dosáhneme zahrady bez odpadu. Vůbec přitom nemusí každá dřevina pokácením ukončit svou životní pouť. Stačí, když je schopna znova obrazit od kořenů. Být, či nebýt, zabít, nebo nechat žít, kácet, nebo raději ne? Kácení dřeviny je třeba vždy dobře promyslet a opravdu smysluplně odůvodnit. Skutečně je strom až tak starý, nemocný, nebo dokonce nebezpečný? Opravdu už neplodí, nebo děláme nějakou zásadní pěstitelskou chybu? Dokonce i staré a hodně suché stromy, ovšem ještě živé, je často lepší jen odlehčit v koruně a nechat torzo, které má svým stářím nejen kouzlo, ale které bude fungovat jako broukoviště. Nevím, kde se vzala až taková komerční obliba hmyzích domečků, ale přirozená broukoviště rozhodně patří na zahrady více. I v přírodě se dřeviny postupně rozkládají, čímž poskytují zázemí mnoha druhům živých organismů. A opravdu často stačí jen průklest dlouho neošetřované dřeviny. Zima a předjaří jsou dokonce hlavním obdobím pro řez (průklest) většiny stromů a keřů. S výjimkou těch, které na jaře kvetou, a které by si již nedovedly vytvořit nové pupeny. I sadaři v tuto dobu provádějí prosvětlovací a tvarovací řezy, pokud zrovna nemrzne. Od února můžeme za bezmrazého počasí prořezávat jádroviny a bobuloviny, peckoviny se prořezávají později – před květem, a pokud je třeba sáhnout do ořešáku, musíme si vyloženě počkat na teplé počasí. Nejméně se prořezávají staré a krajové odrůdy ovocných dřevin, tam se většinou omezujeme jen na řezání suchých a nemocných větví, případně větví, které se kříží, nebo rostou do koruny. Pokaždé nám však po prořezávkách (podzimních, zimních, předjarních, jarních i letních) zbudou větve a pak řešíme, co s nimi. Slovo kopicování (nebo též pařezení) nám sice neodpoví na otázku, co se dřevem, o to lépe však odpoví na otázku, jak danou dřevinu v zahradě i přes její pokácení zachovat. Jde o to, že konkrétní dřevinu sice pokácíme nízko nad zemí, pařez však necháme a dřevina obrazí od kořenů a zachová si habitus, který je pro konkrétní druh typický. Schopnost regenerace stromu můžeme využít například u habrů a lip, jeřábů, lísek, mirabelek, ale i ořešáků. Často tak vzniknou vícekmenné tvary. Z okrasných keřů to dovedou třeba šeříky. 1. Využití jako palivové dřevo, musíme ho ale nechat dostatečně proschnout.2. Využití při uzení a grilování, z ovocných dřevin je obzvláště vhodná například jabloň, z okrasných (resp. běžných) buk a akát. Využijeme i větve.3. Kmeny a silné větve můžeme nechat nařezat na prkna a fošny a později (po proschnutí) využít pro truhlářské účely. 4. Kmeny a silné větve lze také rovnou použít k výrobě rustikálního zahradního nábytku, vlastně stačí i jen řetězová pila a trocha šikovnosti, případně pár hřebíků. Lavička a lavice se dají udělat jednoduše pouze ze špalku, dokonce je to možné i z jediného kusu pořádně silného kmene. Okolo ohniště vlastně můžeme rozmístit jako posezení i pouhé špalky a je hotovo.5. Vyrobit lze také originální zahradní dřevěné dlaždice, palisády a obruby záhonů, stejně jako prvky pochozích cest a pěšin. Tyto dřevěné prvky vydrží dost slouhou dobu a časem je lze po mnoha letech vyměnit po kácení dalšího stromu za nové. 6. Z pokácených dřevin můžeme vyrobit i dětské herní atrakce v zahradě, počínaje lemem pískoviště až po složitější prvky. 7. Z dutých špalků lze vyrobit třeba ptačí budky, ale obecně je lepší stromy s dutinami v zahradě alespoň v nezbytné míře nechat. Ptáci si hnízdiště najdou a vytvoří sami. 8. Stojící či ležící zbytky trouchnivějících dřevin fungují jako broukoviště, na zimu jimi neopovrhnou třeba ani ještěrky a jiní živočichové. Z trouchnivějícího dřeva můžeme vytvořit třeba i okraj trvalkového či bylinkového záhonu, případně plotu. 9. Pařezy a jiné trouchnivějící zbytky dřevin můžeme využít také k pěstování dřevokazných hub. Postupně dřevo zlikvidují. Stačí do dřeva navrtat otvory, do kterých vtlačíme sadbu. Dřevo s nasazenými houbami je třeba držet na stinném a nevysychajícím místě. Pěstovat takto můžeme i houby jedlé, například hlívy, penízovky, shiitake a lesklokorku. 10. Dřevo také můžeme vyskládat na dno nově zakládaných vyvýšených záhonů, kde se materiál bude postupně rozkládat. Dalšímu řešení se říká tzv. německé kopy, kde mísíme hrubší organický materiál s listím. Postupně se rozkládá. 11. Z větví můžeme také vytvářet různé konstrukce pro pěstování rostlin, okrasných popínavých i zeleniny (rajčata, papriky, lilek). A například z čerstvě uříznutých větví vrby lze vytvořit stinné schovávačky pro děti, stačí zapíchnout do země a zalévat. Zakoření, olistí se a postupně vytvoří stín. Vlastně vznikne jakýsi živý zahradní stan. 12. Slabší rovné větve jsou skvělé na okraje záhonů, můžeme z nich však vytvořit i oplocení. A z těch pružných plůtky či lemy záhonů vyplétané. Vhodně silné větve si pak můžeme nechat na konstrukce typu teepee, případně různé podpěry. Využít je lze i při tvorbách různých dekorací. 13. Z větví vytvoříme i konstrukci kompostu, resp. kompostéry, přičemž nebudou zahradu na rozdíl od plastu hyzdit.14. Tenčí větve můžeme také naštěpkovat, nebo nadrtit a využít v zahradě jako vysypávku - mulč. Materiál můžeme nasypat okolo různých druhů rostlin, ale i na pěšiny. Samozřejmě však lze i štěpkou a dřevní drtí topit, pokud materiál proschne. Dokonce se štěpka hodí i při pěstování dřevokazných hub, třeba hlívy (zrnitá sadba). Využít lze i piliny a hobliny ze zpracování dřeva, třeba jako mulč zajišťující na zimu tepelnou izolaci trvalkám. Smísit lze tento materiální s dřevní drtí a štěpkou. 15. Vhodné druhy dřevin můžeme samozřejmě využít i pro dřevořezby, respektive při tvorbě různých uměleckých předmětů. Zdroj: Autorský text – Petr Pojar, ČESKÉSTAVBY.cz, izahradkar.cz, zahradkarskaporadna.cz
