Než se dostaneme až k chytrým domům, začněme zmíněnou prevencí. Základem prevence je samozřejmě pojištění, ale pojišťovny podmiňují další opatření, bez kterých bychom na pojistné plnění nemuseli dosáhnout. Něco jiného je však prevence, čili soubor preventivních opatření, která bychom měli dodržovat, abychom zlodějům neposkytovali zbytečné příležitosti. Například dokořán otevřená garáž na Silvestra a odchod „na otočku“ do restaurace nemusí vůbec dopadnout dobře i v „lepších čtvrtích“. Prevencí je kontrola oken a dveří před odchodem z domu, neukrývání klíčů pod rohožkou a na podobně nesmyslných místech, neponechávání kastlíku plného pošty za dobu vaší nepřítomnosti (ať vám poštu vybírá soused, známý a nebo někdo z příbuzných), to jsou nezbytná opatření. Pomůže též automatické spouštění osvětlení a rolet v určitou dobu, když nejste doma, pokud samozřejmě můžete takové funkce nastavit. Nezbytné je také nechlubit se dovolenou, kde nemáte, a to především ani na sociálních sítích, neposílejte z dovolené průběžně fotografie, prostě buďte vůči sobě a svému majetku co nejvíce diskrétní. Krádeži tak sice přímo nezabráníte, ale můžete ji takzvaně „odklonit“. Již jen samotný přístup k domu a do domu je pro zloděje překážkou, tedy může a měl by být. Přístupová cesta je tím prvním, co musí zloděj řešit a nejlepší je, když mu vůbec není přístupná. Je tedy třeba alespoň nějak zajistit přístupové cesty k domu a do samotné domácnosti. Základem je kvalitní a dobře zabezpečená vjezdová brána, branka, garážové, vchodové a balkónové dveře, dveře z garáže do bytu a samozřejmě i okna. Ideální je, když zloděj prostě musí přelézt bránu či plot a pak narazí na bezpečnostní dveře, které má problém překonat. A právě u bezpečnostních dveří je třeba hledět na stupeň bezpečnostní třídy. Pro domácnosti přitom stačí dveře 3. a 4. třídy. K ochraně oken jsou dobrou brzdou pro zloděje předokenní rolety ve vodících lištách, pokud je pak zloděj překoná, může narazit na tvrzené či lepené sklo. Minimálně je třeba, aby byla na skle bezpečnostní fólie. U dveří též pomůže elektronický zámek, který využívá pro vstup nastavené číselné kódy. Kdo si může připlatit, může mít přístup zajištěn i na otisk prstu. Centrální jednotka EZS je umístěna na bezpečném místě a na ni jsou napojeny detektory sledující dění v hlídaných prostorech. Centrální jednotka vyhodnocuje nasbírané informace a poskytuje je majiteli domu v reálném čase např. formou SMS notifikací a nebo pomocí chytré aplikace. Může též údaje rovnou posílat na PCO, nejde však o levnou službu a polici můžeme na základě získaných zpráv kontaktovat sami.Nejčastější jsou detektory pohybu, rozbití skla a magnetické senzory otevření oken a dveří. Pokud detektory rozeznají ohrožení, centrální jednotka nás informuje. Cena elektronického zabezpečovacího systému je závislá na zvolené variantě a rozsahu instalace, tedy rozsahu požadované ochrany. Instalovat též můžeme detektory reagující na rozbití skla, páčení žaluzií a dveří apod. Ideální je co nejjednodušší elektronický zabezpečovací systém, který mohou snadno ovládat i děti a senioři, ušetří vám to peníze i starosti. A zcela nejideálnější je systém, který si lze poskládat jako stavebnici. Ne že byste si instalaci prováděli sami, ale ušetříte na ní, snadno si nějaké prvky necháte přidat a nebo naopak ubrat. A pokud je ovládání systému opravdu intuitivní, máme vyhráno.Podle velikosti domu a podle požadovaných funkcí vytvoří dodavatel bezpečnostního systému sestavu ovládacích segmentů, které umožňují zapínat střežení jednotlivých částí domu, vyslat tísňový signál a nebo dokonce ovládat spotřebiče. Možné je přitom kombinovat v sestavě bezdrátové a sběrnicové prvky, což eliminuje do budoucna jakékoli potřeby stavebních úprav při požadavku na rozšíření systému. Základem EZS je tedy komunikační ústředna a klávesnice, kterou systém ovládáme. Na ni je napojena sestava jednotlivých čidel, která jsou propojena. O poplachu pak dá vědět podle typu detektoru siréna a například SMS zpráva. A to není vše, škodu totiž mohou způsobit i živly, čili součástí zabezpečení by měly být i detektory živlů. Nejdůležitější jsou pak detektory požární, které dnes již bývají zcela běžnou součástí EZS. Patří mezi ně detektory kouře, případně detektory teploty. Ovšem kouřové detektory reagují bezprostředně, již v zárodku požáru. Na prasklé vodovodní potrubí, přeteklou vanu a nebo vyteklou pračku pak reaguje záplavový detektor. Snímače plynu pro změnu reagují na zemní plyn, propan-butan a nebo únik oxidu uhelnatého. Základ představují detektory zjišťující pohyb ve střeženém prostoru. Ty zahrnují kameru vybavenou bleskem a infračerveným přisvícením pro focení v noci. Získáme tak statické snímky, tedy sekvenci fotografií. Ty jsou uložené v interní paměti detektoru a bezdrátově přenášené do ústředny v komprimované podobě. Z ústředny jsou bezprostředně odesílány mimo objekt (nám či na PCO). Tyto pohybové detektory nahradí složitý a drahý kamerový systém. Pokud ale přece jen chceme skutečný kamerový systém (CCTV), rozhodujeme se mezi drátovými či bezdrátovými kamerami, jejich typy a schopnostmi. Kamery mohou být skryté, ale i viditelné, kdy mají moc odstrašit některé pachatele. Účinnost kamerového systému je dána hlavně vhodným výběrem správných komponent a jejich vhodnou instalací. Jde především o to, aby pořízené záběry měly co nejvyšší vypovídací hodnotu. Pomohou pak při identifikaci pachatele a lze je použít jako důkazy trestné činnosti. Především je třeba vzít v úvahu, že si kamerový systém většinou pořizujeme jako doplněk k zabezpečovacímu systému, jehož účelem je právě pořízení kvalitního, použitelného záznamu. Běžnou praxí jsou dnes bezdrátové alarmy a zabezpečovací systémy, pořídit proto lze i bezdrátové kamery. Bohužel však potřebujeme pro přenos kvalitního obrazu mnohem větší nároky na přenosovou rychlost než je tomu u bezdrátového ovládání. Není v tomto případě přenášen pouze krátký kód, jako je tomu u zabezpečovacích systémů.Pokud si pak nechcete pořizovat složitý a drahý kamerový systém s několika kamerami, ale bude vám postačovat pořizování bezpečnostních záznamů o dění v hlídaném okolí, pořiďte si autonomní kamerový systém. Ten dovede nahrávat video sekvence na vloženou SD kartu. Některé autonomní kamerové systémy mají dokonce záznamovou jednotku oddělenou, aby mohla být schována mimo dosah narušitele. Zásadní je při volbě kamerového systému výběr kamer. Před pořízením kamerového systému si proto pečlivě projděte jednotlivé popisy a seznamte se s parametry jednotlivých kamerových systémů. Levný kamerový systém může být lákavý, ale finální záznam může být nakonec nepoužitelný. U kamer je důležité jejich rozlišení, možnost nočního vidění, schopnost zaostřovat a měnit úhel pohledu. Jedna opravdu kvalitní kamera dovede nahradit až několik kamer běžných, pokud je dobře umístěna. Kromě kamer viditelných pak lze pořídit i kamery, v jejichž případě pachatel ani nepozná, oč jde. Nevšimne si jich.
