Pařeniště je vhodné pro všechny nízké druhy zeleniny, ale i mnoho druhů okrasných květin. Vyrobit si jej můžeme velice snadno i ze starých oken. Pařeniště může také sloužit jako levnější a prostorově úspornější náhražka skleníku, nikoli však pro plodovou zeleninu, která roste do výšky. Nízké rostliny zde lze navíc pěstovat po celou sezónu, aniž by zabíraly místo ve skleníku. Půda se v pařeništi ohřeje mnohem rychleji (o to víc, pokud v teplém pařeništi vytápíme hnojem) a vysychá pomalu. V pařeništi dosahujeme o několik stupňů vyšších teplot, než jsou právě venku. Pařeniště zakládáme teplá (teplo vzniká rozkladem biomasy) či studená, u kterých je zdrojem tepla jen sluneční záření (ohřívá se prostor pod sklem). Jak vyrobit pařeniště ze starých okenZe starých oken odstraníme všechny části, které nepotřebujeme. Čili šrouby, kliky, panty. Rám poté natřeme. K vnějšímu okraji rámu připevníme kovové úchyty, abychom mohli okna odklápět. Poté vyrobíme obdélníkový rám bez dna, jehož přední část bude nižší než zadní. Samozřejmě musí svou velikostí odpovídat okennímu rámu. Rám natřeme (napustíme) třeba fermeží, čímž zabráníme hnití dřeva. Poté rám opatříme venkovním nátěrem - třeba fermežovou barvou. Okna můžeme na rám jen pokládat, nebo připevnit panty. Rám umístíme tak, aby na něj slunce dopadalo z jihu a rostliny uvnitř se tak ohřívaly. Jak vyrobit pařeniště pokryté fóliíZ předchozího odstavce je tedy jasné, že pařeniště se skládá z rámu a oken. A okna lze stejně jako rám vyrobit a opatřit třeba fólií, což je nejlevnější řešení, pokud nemáme k dispozici stará dřevěná okna. Normalizovaný rozměr rámů pařeniště je 150 x 100 cm, delší rozměr určuje šířku pařeniště. Zvenčí dosáhneme u tohoto rozměru snadno na kterékoli místo pařeniště. Rámy zhotovíme nejlépe z borového dřeva. Použijeme borové fošny silné 4 cm a široké alespoň 30 cm. Na jejich užších stranách je dobré vydlabat žlábky pro odtok vody. V rozích můžeme okna vyztužit ocelovými rohovníky. Pokud se rozhodneme pro prosklení, použijeme sklo silné alespoň 3 mm. Úplně však stačí průhledná PE fólie, má však horší izolační vlastnosti než sklo. Dochází tedy k větším ztrátám tepla. Rám je navíc lehký a může ho snadno nadzvednout vítr. Rámy napustíme třeba fermeží a natřeme fermežovou barvou. Použít lze též dražší plastové či dřevoplastové rámy, vydrží totiž věky a též si je pořídíte v podobě fošen. Materiál se opracovává úplně stejně snadno a stejnými nástroji jako dřevo. No a nakonec úplně nejlepší je postavit zděné pařeniště se základy založenými do nezámrzné hloubky. Použít můžeme i betonové tvarovky pro zdění do ztraceného bednění. Tuto konstrukci samozřejmě armujeme železnými pruty. Jak založit teplé pařeniště vyhřívané hnojemPařeniště lze založit již ve druhé polovině února, pokud není mráz, jinak se tato činnost přesouvá až do března (letos to byl paradoxně až začátek dubna). Zeminu v pařeništi výborně zahřeje koňský či ovčí hnůj. Ovšem tento hnůj musíme zapravit do hloubky až 60 cm. Proto vyhloubíme jámu, její dno pokryjeme padaným listím či nepropustnou fólií. Na to uložíme 3 až 5 cm silnou vrstvu zahradnické rašeliny či na podzim připraveného kompostu a teprve poté vrstvu koňského či ovčího hnoje. Hnůj necháme předtím ležet alespoň několik dní na hromadě. Hnůj v jámě stejnoměrně ušlapeme do síly vrstvy 35 cm. Poté pařeniště přikryjeme na 3 dny okny, znova hnůj ušlapeme a pokryjeme cca 2 cm silnou vrstvou listí. Lépe se tak udrží teplo. Poté aplikujeme cca 15 cm silnou vrstvu výsevné zeminy, ideálně staré kompostové smíšené se zahradnickou rašelinou v poměru 3:1. Do takto připraveného pařeniště můžeme vysévat. Pokud nemáme k dispozici koňský či ovčí hnůj, opatříme si slámu nebo slaměnou řezanku, případně plevy, suché listí, bramborovou nať či rostlinný odpad. Materiál smícháme s rašelinou (malé množství) a přidáme látky, které podporují paření: čerstvé pivovarské mláto, cukrovarské řízky, kakaové slupky, ricinový šrot, holubí trus, králičí hnůj. Takto vzniklou směs navlhčíme a uložíme stejně, jako by to byl koňský hnůj. Směs ovšem zasypeme dusíkatým vápnem (2 kg/m2) a poté pařeniště přikryjeme. Po týdnu by se mělo pařeniště oteplit a my do něj nasypeme výsevnou zeminu. Po dalších 3 dnech můžeme vysít osivo. Ideální je přihrnout pařeniště zvenčí listím, zemí, hnojem či mulčovací kůrou. Teplo pak uniká ze stran minimálně. Až do vzklíčení rostlin musíme nechat pařeniště zakryté. V noci jej navíc chráníme slaměnými či rákosovými rohožemi, případně větvemi jehličnanů. Od severu a východu je též vhodné umístit paraván. Z výše uvedených informací je patrné, že plně funkční pařeniště nebude nikdy zrovna vzhledným místem na zahradě. Ovšem splní svůj účel na 100 %. Co v pařeništi vypěstujemeV pařeništi můžeme už na konci února či během března (podle počasí) rychlit ředkvičky, rané saláty, jarní cibuli, otužilé byliny (roketa, naťová petržel), nebo předpěstováváme sazenice zeleniny a okrasných rostlin. Po sklizni ředkviček můžeme v pařeništi pěstovat okurky (pozor – nikoli salátové). Po jejich sklizni se sem opět hodí ředkvičky, salát, kedlubny, … Pařeniště umožní časnější jarní sklizeň a prodlouží sklizeň podzimní. Pozdní výsev nevadí třeba brokolici. Nezapomeňte, že zelenina pěstovaná pod sklem je jemnější a křehčí.Zdroj použitých fotografií: shutterstock