Skutečně je důležité vědět, jak tyto malé klenoty, které čítají v mnohých sbírkách i astronomických hodnot (i když běžný pěstitel na takové kousky nedosáhne), správně zazimovat, jak je připravit na zimu. Klíčový je u bonsají malý kořenový bal, který je právě v zimě velice choulostivý, díky kterému však stromky dorůstají tak malých rozměrů. V zimě by miniaturní kořenový bal snadno promrzl. Proto je třeba letněné bonsaje na zimu uložit na vhodné místo a také samozřejmě odhadnout správnou dobu pro zazimování. Obzvláště poslední tuzemské zimy nejsou pro bonsaje zrovna příznivé, jelikož kombinace nočních mrazíků a teplých dní jim vůbec neprospívá. Zcela ideální jsou pro bonsaje teploty, které se pohybují okolo nuly a případné mírné a pomalé změny teplot, nikoli jejich prudké střídání, ať již směrem nahoru či dolů. Bonsaje proto musíme jak před prudkým zimním sluncem, tak před nočními mrazy. A ideální je právě zvolit místo, kde mají stabilní teplotu okolo nuly. Vybrat můžeme stinný kout, kde nesvítí slunce a nefouká, ovšem to stále neřeší případné mrazy. Rostliny je proto třeba zasypat listím a pokrýt chvojím. Navíc je možné venku nechat jen některé bonsaje, například jehličnany (smrky, borovice, modříny a tisy), které mrazu odolávají dobře, ovšem musí i u nich zajistit izolaci miniaturních kořenových systémů. Opadavé dřeviny pak mohou dokonce přezimovat a pokud se nám teplota pohybuje stabilně okolo nuly právě v temném sklepě, vůbec jim zde neublížíme. Prostě se prospí a na jaře je zase přesuneme na světlo. Zato neopadavá jehličnany (ale i listnáče) potřebují světlo i v zimě. Jehličnany tedy můžeme uložit například do nevytápěného skleníku, zahrnout zdola listím a chvojím a zde je nechat přečkat zimu až do jara. Důležité však je, aby byl skleník stíněn a za teplých dní zde bonsajím nehrozilo přehřátí. V takovém případě volíme studenou, nevytápěnou místnost, ovšem s oknem, zeleň vyžaduje fotosyntézu i v zimě a bez světla by stromky uhynuly. Prostory, kde bonsaje zazimováváme, musí být větrané, aby nám nehrozilo šíření plísňových chorob. Pozor tedy na nevětrané, vlhké sklepy. Řešením mohou být i nevytápěné, uzavřené průjezdy starých chalup. Se zazimováváním je jinak možné počkat až na první větší mrazíky, jeden či dva dny v takovém počasí bonsajím neublíží. Každý rok je jiný, proto musíme sledovat aktuální počasí, bez předpovědí a teploměru se prostě neobejdeme. Pokud je sníh, pomáháme jím například bonsajím ve skleníku, je vynikajícím izolantem a navíc zajistí svým táním zálivku. Ta sice nemusí být v zimě tolik častá, ale uschnout bonsaje nesmí. Dlouhodobým suchem by stromky vyloženě trpěly. Co však nemusíme provádět (a dokonce je to nežádoucí), to je zimní hnojení. Klidně si počkejme až na jaro, stromky to ocení, nyní odpočívají a to i stálezelené druhy. V zásadě platí, že bonsaje v zimě spíše uschnou než zmrznou. A právě vynikající formou závlahy je sníh. Závlaha tajícím sněhem je postupná a vždy přiměřená, stačí jej do skleníku ke stromkům přihazovat. Navíc sníh zároveň tepelně izoluje (chrání) právě choulostivý kořenový bal. A pokud necháte některé bonsaje přes zimu vyloženě venku, je pro ně sníh zcela ideální. A pokud je ho málo, vezmeme šornu (hrablo na sníh), shrabeme z větší plocha alespoň sněhový poprašek a bonsajím pomůžeme. Pozor pouze na sníh z veřejných ploch, kde se solí, v takovém případě bychom stromkům akorát ublížili. Spolehněme se pouze na naši zahradu.Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com
