Samozřejmě je vždy nejlepší přirozený zahrádkářský instinkt a zdravý selský rozum. Někteří z nás blížící se mrazíky dovedou i docela přesně uhodnout, jiní dají na předpověď počasí. V každém případě platí, že jakmile se blíží mrazíky, je lepší všechnu zbývající zeleninu a ovoce sklidit a uskladnit. Jsou ale i výjimky, třeba růžičkovou kapustu, pastinák, zimní pórek a kadeřávek můžeme sklízet i v zimě, ale například zmrzlá rajčata a papriky se jíst vyloženě nesmí. Pokud nejsou konkrétní rostlinné druhy a jejich plody vůči mrazu nějakým způsobem odolné, voda v rostlinách za mrazu zamrzne a ostré krystaly ledu proráží buněčné stěny. Ve chvíli, kdy led v rostlinách začne tát, zmrzlé buňky se začnou hroutit, následkem čehož je zelenina jaksi kašovitá a rychle hnije. Obzvláště pro zeleninu s vysokým obsahem vody je proto mráz fatální. Může se i stát, že rostlina za mrazu uhnije, ale plody zůstanou na první pohled v pořádku. I tyto plody však nevydrží dlouho a musíme je okamžitě sklidit a zpracovat. Rostlina jim již nedodává vodu ani živiny a plody také velmi rychle uhnijí. Také se může stát, že část plodů bude již nekonzumovatelná, část však zůstane vhodná k okamžitému zpracování. Některým rostlinám a jejich plodům stačí ke zničení i jen slabý mráz, jiné poškodí až silnější mrazy. Vždy jde především o obsah vody a také schopnost rostlin mráz přečkat. Stálezelené druhy okrasných dřevin, které u nás přežívají zimy, by o tom mohly vyprávět. Zato taková rajčata, papriky včetně chilli papriček a lilky nesnesou ani lehčí mrazíky. Složitější je to u dýní, kdy některé druhy snáší mrazíky dobře, jiné ne. To však neznamená, že bychom je mohli pěstovat za mrazu, po prvních mrazících musíme sklidit i ty odolnější. O okurkách, cuketách a melounech nemá smysl psát, jelikož jde o druhy natolik teplomilné, že s trvalým poklesem teplot pod 15 oC ukončují svou vegetaci. Někdy je to doslova ze dne na den, když je pokles teplot příliš prudký. Jak jsme výše naznačili, pokud je po mrazíku konkrétní zelenina ještě pevná a nenajdeme na ní kašovitá místa s mrazem narušenou buněčnou strukturou, můžeme plody sklidit, ale musíme je rychle zpracovat. Dosti odolná je mrkev, petržel a celer, jelikož jsou jedlé části této kořenové zeleniny z větší části chráněné zeminou (tepelným izolantem), ani tuto zeleninu však nemůžeme pěstovat až do zimy. Snese pouze kratší mrazíky. A celer listový a naťový může na doplatit i na menší mrazíky hned. Hned po mrazu je nejlepší zeleninu sklidit a dát ji do tepla, kde roztaje. Poté jednoduše zjistíme na pohled a dotek, zda vydržela, jestli musí na kompost, případně zda stačí nejvíce pomrzlé části jen vykrájet. Jakmile bychom se sklizením zeleniny nějaký den čekali, zřejmě již budeme muset vyhodit na kompost veškerou. Hledáme výrazné změny barvy a kašovitost rostlinné hmoty. Pokud bude zelenina jen lehce změkčená, může být ještě v pořádku, přesto bychom raději doporučili i takovou zeleninu vyhodit, případně alespoň tepelně upravit. Hranice mezi zmrznutím a začínajícími hnilobnými procesy je tenoučká. A pozor, co se týká mrazu, nemusí jít jen o pozdní podzim či zimu. Pomalu tající letní vrstva ledových krup dovede napáchat stejné škody. Jsou však i druhy zeleniny, které dobře snáší mráz, a které proto můžeme sklízet i v zimě. Dokonce platí, že když zvolíme v zahradě správnou skladbu zeleniny, máme co sklízet od jara do zimy a dokonce až do příštího roku. Řeč je především o zimním pórku, kadeřávku, růžičkové kapustě a pastináku. Kadeřávek čili kadeřavá kapusta dokonce vydrží i velmi silné mrazy a dokonce chutná nejlépe po přejití mrazem. Ve zmrzlém stavu jsou však jeho listy křehké, musíme proto dávat pozor, abychom je nepolámali a nepomačkali. Opatrně je přeneseme v košíku či bedýnce do tepla a necháme ohřát v pokojové teplotě. Při sklizni se vyplatí odřezávat jen vrcholky stonků a košťály nechat na záhonu. Díky tomu se totiž dočkáme ještě druhé sklizně. Brzy na jaře košťály obrazí a jejich křehké, čerstvé výhony, jsou vynikající. Stinnou stránkou je, že listy kadeřávku trpí zimním sluncem. Nejraději mají, když na ně napadne sníh, který funguje jako tepelný izolant. V opačném případě je lepší zakrytí bílou netkanou textilií, případně alespoň větvičkami chvojí. Mladé výhony kadeřávku jsou na jaře nenahraditelným zdrojem vitamínů a minerálů právě v době jarní únavy a potřeby zimní detoxikace našeho organizmu. Prodávají se zeleno a červenolisté odrůdy kadeřávků s různými tvary listů. I růžičková kapusta vlastně patří mezi nejcennější zeleninu v zimě. Vydrží i silné mrazy a její růžičky proto můžeme postupně odebírat po celou zimu. Některé odrůdy dokonce snesou bez použití tepelné izolace i mrazy okolo -15 °C. Nově vyšlechtěna byla také růžičková kapusta s růžičkami fialové barvy. Tedy podobně jako známe tradiční zelené a červené zelí, i v případě růžičkové kapusty již je k dispozici i fialová varianta. U pórku musíme dát dobrý pozor, jaký jsme vysadili. Takzvaný zimní pórek, tedy odrůdy vhodné k zimování v záhonech, je lepší nechat venku, kde vydrží mnohem déle než sklizený třeba ve sklepě či v lednici. A čerstvý pórek ze zahrady v lednu? Učiněný skvost kuchyně. U pórku je však třeba se postarat o tepelnou izolaci před silnými mrazy. Především půda nesmí zmrznout příliš rychle a příliš hluboko. Pomůže proto nastýlka z listí či slámy, případně ještě přihrnutí zeminy k rostlinám, kdy zahrneme celou bělavou konzumní část pórku s výjimkou listů. Pórek pak budeme mít pod vrstvičkou listí či slámy po ruce po celou zimu. Kdo tuto zeleninu miluje, neměl by váhat. Pastinák, který se velmi podobá kořenové petrželi, vydrží na záhonech také celou zimu. Na konci února však musíme kořeny vyrýt. Pastinák je totiž dvouletá rostlina a brzy na jaře by začal tvořit květní stvoly, načež by byly podzemní orgány znehodnocené. Pastinák se v Evropě pěstuje již 3000 let a před příchodem brambor do Evropy je nahrazoval v podobě vařených příloh. Dělaly se z něj též polévky, kaše, dusil se spolu s masem a používal se i jako léčivá rostlina (revma, plynatost, neurózy a močopudné účinky). Zajímavý je vysoký obsah bílkovin v této zelenině, až třikrát větší obsah cukrů, než kolik ho nabízí mrkev a nejvyšší obsah vitamínu C ze všech kořenových zelenin. Připočteme-li vysoký obsah draslíku, vápníku, fosforu a aromatických silic, položíme si jednoduchou otázku. Proč tuto rostlinu většinou nepěstujeme? O to víc, že na rozdíl od chuťově jemnější petržele, nabízí i více jak dvojnásobné výnosy? Pastinák je u nás vůbec zeleninovým benjamínkem, což dokazují i pouhé 2 povolené odrůdy. Takzvaný Dlouhý bílý a novější odrůda Bielas (povolena v roce 2002), kterou lze pěstovat i v těžších a vlhčích půdách. Nejlepší je pěstování pastináku na hrůbcích, kde tvoří nejvíce kořenové hmoty.Zdroj: zahradkarskaporadna.cz, ireceptar.cz, idnes.cz, Wikipedia, ČESKÉSTAVBY.cz, encyklopedie.biooo.cz
