Méně radosti nám pak mravenci dělají svou dobytkářskou zálibou. Jde o farmáře, kteří s oblibou chovají stáda mšic, ochraňují je a berou si od nich odměnou sladkou šťávu, medovici. Mravenčím chovancům se říká trofobionti a mravenci je většinou chovají právě pro sladké výměšky, které mohou tvořit až 50% mravenčí potravy. Nejčastějšími mravenčími trofobionty v našich zeměpisných šířkách jsou právě mšice, ale i larvy některých druhů motýlů, červci a mery. A mšice jsou vlastně hlavním důvodem, proč mnozí zahrádkáři s mravenci bojují. Není ale třeba mravence za každou cenu hubit, můžeme se pokusit tyto jinak užitečné tvory donutit k přestěhování. A že je možných donucovacích prostředků k dispozici široká paleta. Můžeme například zkusit mravence odpudit aromatickými rostlinami (mátou, bazalkou, levandulí a jinými), můžeme na místa, kde se vyskytují, sypat skořici či majoránku, majoránku zde navíc můžeme vysadit, nesnáší také jako překážku obyčejný prášek do pečiva, oboustranně lepící pásku a rozdrcenou křídu. Mravence odpudí i kávová sedlina a všimněte si, že se nevyskytují v místech, kde roste česnek a řebčík. Je též možné mravenčí kolonii nalákat do lákavého obydlí, které pak jednoduše přeneseme i s mravenci co nejdál ze své zahrady a nebo na jiné místo zahrady, kde nám nebudou tolik vadit.Další články o mravencích (ale i mšicích) v zahradě a domácnostech:Trápí vás na zahradě mravenci?Nevíte si rady s mravenci v bytě?Jak ze zahrady vypudit mravence a je to vůbec třeba?Jak bojovat se mšicemi Pokud jste přesto vůči mravencům v náladě válečné, lze použít různé chemické prostředky, které obvykle fungují na bázi lákavého pokrmu obsahujícího jed. Ten si zanesou do kolonie a postupně vymřou. Prostředky mohou být aplikovány v podobě prášku, roztoku a nebo gelu. Okamžitý efekt pak má rozptylovaný aerosol, zasáhneme tak ale jen část populace a kolonie rychle doplní své stavy. Použít lze i lepové pasti, i ty však mají efekt jen omezený. Než se ale rozhodnete nasadit vůči mravencům těžké chemické zbraně, je dobré se o nich něco dozvědět, tito tvorové jsou totiž ve své podstatě neuvěřitelní, úžasní. Běžně potkáme dělnice, které se v průměru dožívají až sedmi let (u mravence lesního až 10 let). Dobře ukrytá královna se dožije až patnácti let (u mravence lesního až dvaceti let, za tu dobu přivede na svět až 150 milionů potomků) a samečkové mají život nejkratší, umírají ihned po páření. Dělnice jsou vlastně neplodné samičky, které v kolonii vykonávají veškeré potřebné práce. Jejich zastoupení je v mravenčí kolonii nejpočetnější. Mravencovití (Formicidae) jsou jednou z nejúspěšnějších skupin (čeledí) hmyzu v živočišné říši. Jejich úspěšnost je přikládána sociálnímu způsobu života a specializaci. Jde o sociální hmyz, jsou dokonce známé případy, kdy příbuzné kolonie vytvářejí superkolonie dosahující délky několika tisíc kilometrů (Linepithema humile). Někdy jsou též kolonie mravenců pro svůj vysoký stupeň organizace nad úrovní jedince označovány jako superorganismus. Velmi často spolu však mravenčí kolonie také válčí. První zástupci této hmyzí skupiny se na planetě objevili nejpozději na začátku pozdní křídy před cca 100 miliony let. Dokazují to především nálezy v barmském jantaru, které jsou staré cca 99 milionů let. Některé odhady však hovoří až o 168 milionech let. Kromě chovu a ochrany trofobiontů jsou též známé mravenčí pěstírny. Mravenci si totiž pěstují některé druhy hub, kterými se živí. Například mravenčí královna mravenců rodu Atta si zřizuje hned v první komnatě svého nového království pěstírnu hub. Mravenci si navíc pro sebe ušlechtilé druhy hub předávají z generace na generaci a poté je sbírají tak, aby obsah pěstírny nepoškodili. Krmí jimi přitom larvy i dospělé jedince. Mravenci houby prolévají a vybírají z nich nálety neušlechtilých hub. Dokonce pěstované houby preventivně potírají sekrety, které brání bakteriálním infekcím, obdělávají substrát apod. S plevelnými houbami pak mravenci bojují chemií. Jedním z nejúpornějších plevelů mravenčích zahrádek mravenců rodu Atta je houba Escovopsis, kvůli které dělnice pěstují ve speciálních kapsách vyhloubených v chitinovém krunýři bakterie rodu Psudonokardia. Tyto bakterie jsou zdrojem silného antibiotika, jímž dělnice plevelné houby ničí. Nabízí se jistá podobnost s lidskou činnosti, ale mravenci se dostali mnohem dál než lidé. Je zajímavé, že v případě mravenci vyráběných antibiotik nedochází k jejich zastarávání, jako je tomu u těch, která vyrábějí lidé. Mravenci používají miliony let stejné antibiotikum, které přesto neztrácí na svém účinku. Zajímavý je též život a životní cyklus mravenců, kteří žijí v koloniích ve zbudovaných hnízdech, jimž se obvykle říká mraveniště. Ze začátku může tato kolonie mít jen pár jedinců, postupně se z ní však může stát až několika miliónová civilizace s přísnou strukturou. Mravenci mohou vytvářet rovnou několik kast, základními kastami jsou královna, samec a dělnice, velké dělnice s vyvinutými kusadly jsou pak nazývány vojáky. Každá kolonie má nejčastěji alespoň jednu královnu a několik dělnic. Mravenci jsou drobný blanokřídlý hmyz s velikostí od několika milimetrů až do několika centimetrů. Tělo mravenců tvoří jasně oddělené části (hlava, hruď a zadeček), navíc může být kryté chloupky. Hlava má jeden pár tykadel, složené facetované oči (někdy jen jednoduchá temenní očka) a různě uzpůsobená kusadla. Životní cyklus mravence začíná od vajíčka, z něj se vylíhne larva, která se po určité době zakuklí, načež se z kukly vylíhne dospělý jedinec. Mravenci se vyskytují téměř po celé planetě. Preferují prostředí teplé a vlhké, vyloženě se však vyhýbají zamokřeným místům. Obtížně snášejí sucho a chlad. Svá hnízda si mravenci budují pod zemí, v dutinách stromů, ale někteří dokonce i mezi listy stromů. Perličkou je, že podle odhadů vědců se hmotnost všech mravenců na planetě přibližně rovná hmotnosti všech lidí. Nejdůležitějším komunikačním prvkem jsou mravenčí pachy, někteří mravenci vyžívají také chuť (dávají ostatním jedincům ochutnat, co našli) a zvuk - jakýsi cvrkot, který bývá někdy vnímán přímo, jindy pouze z otřesů půdy. Zajímavé je též, jak mravenci nachází nejkratší cestu do mraveniště. První mravenec najde zdroj potravy, najde k němu libovolnou cestu, vrátí se do mraveniště a cestou vytváří pachovou stopu. Mravenec se přitom vždy vrací nejkratší cestou, jelikož se orientuje podle Slunce. Mravenci pak následují prvního a použijí sice různé možné trasy, přičemž je však nejkratší pachová stopa nejatraktivnější. Některé druhy mravenců žijí v koloniích, které mají jednu královnu, zatímco u jiných druhů najdeme královen více. Na našem území přitom existuje cca 104 druhů mravenců (údaj z roku 2008, ve světě téměř 12500). V našich domácnostech, kde vidíme mravence nejméně rádi, a kde s nimi bojuje zaručeně každý, můžeme potkat následující druhy:Ochetellus glaberSolenopsis sppTapinoma melanocephalum (mravenec duch)Tapinoma sessileTetramorium caespitum (mravenec drnový)Monomorium pharaonis (mravenec faraon, nejčastější a nejobtížnější mravenec u nás, přenáší choroby a je doslova všudypřítomný)Camponotus app (mravenec dřevokaz) Formica rufa (mravenec lesní)Monomorium pharaonis (mravenec faraon)Linepithema humile (mravenec argentinský)Lasius fuliginosus (mravenec černolesklý)Lasius niger (mravenec obecný)Lasius flavus (mravenec žlutý)Tetramorium caespitum (mravenec drnový)Messor structor (mravenec zrnojed)Polyergus rufescens (mravenec otrokářský)Camponotus herculeanus (mravenec obrovský)Camponotus ligniperda (mravenec dřevokaz)Všechny druhy mravenců v naší přírodě najdete ZDE.Zdroj: wikipedia.org, webgarden.cz, lesycr.cz, priroda.cz, rentokil.com, hobby-magazin.cz, ekolist.cz
