V zimě, obzvláště v té bílé a mrazivé, nás každá kvetoucí rostlina mile překvapí, zahřeje. A právě kvetoucí pokojové rostliny v interiérech a zimních zahradách nám v zimě udělají největší radost. Jaké to jsou?Vánoční hvězdaZamilovanou klasikou je vánoční hvězda – ovšem pozor – to nádherné červené (ale i jinak zbarvené), co tvoří v půdorysném pohledu krásnou hvězdici, to nejsou květy, ale listy. Čili vánoční hvězda (Euphorbia pulcherrima či jinak též poinsettia) je mezi pokojové květiny kvetoucí v zimě zařazena neprávem. Ovšem my ji zde chceme mít, jelikož nás svou krásou těší stejně jako květy jiných rostlin, a to právě o Vánocích, respektive v první polovině zimy.Vánoční hvězda je známá především pro své červené a zelené listy, které ji přímo předurčují k vánoční výzdobě (kombinace červené a zelené je pro vánoční výzdobu typická). Tyto keříky či stromky dosahují v místě svého původu výšky 0,6 až 4 metry, u nás jsou však nejznámější mnohem menší rostliny. Listy mají dlouhé 7 až 16 cm a mají drobné, nenápadné květy. A pozor, vůbec nemusí být vrchní listy pouze červené, i když ty jsou nejžádanější a proto většina z nás zná tuto rostlinu právě v tomto zbarvení. Červeně zbarvené horní listové růžice mohou být i oranžové, světle zelené, smetanové, růžové, bílé a nebo mramorované. Na první pohled budí dojem okvětních lístků, ale skutečně jde o listy. Vánoční hvězda je rostlinou krátkodenní a pokud chceme změnit její barvu, vyžaduje nejprve tmu, ovšem poté potřebuje pro dosažení jasné barvy zase dostatek světla. A pokud je řeč o květech – kvítky má naopak drobné, nenápadné, ale potěší též. Vánoční kaktusVánoční kaktus (Schlumbergera) též kvete v našich interiérech ke konci podzimu a v první polovině zimy. Má původ v deštných pralesech tropické Brazílie. Postupně byl křížen a výsledkem je mnoho současných kultivarů s květy různých barev. U nás jsou nejrozšířenějšími kultivary Andenken an Rudolf Zenneck s květy karmínově červené barvy, červený kultivar Königers Weihnachtsfreude, fialově červený kultivar Le Vesuv, bílé kultivary Wintermärchen a Delicatum a oranžový kultivar Frankenstolz. Například moderní hybridy skupiny Reginae nasazují květy, aniž bychom rostlinám umožnili podzimní klidové období a jsou celoročně prodávané jako nakvetlé. Vánočních kaktusů je známo jen asi pět původních druhů, z nichž nejznámější je Zygocactus truncatus nebo také Epiphyllum truncatum. Vánoční kaktus tvoří ve své domovině nejčastěji převislé, nakvetlé keříky, složené z mnoha kratších, navazujících a větvících se článků, které jsou listovitě zploštělé, nebo více sukulentní. Na koncích stonků se též někdy tvoří adventivní kořeny. Bazální články tloustnou a dřevnatí, květy jsou stranově souměrné a jsou pro ně typické dvě série okvětních lístků za sebou. Tyčinky a blizna tvoří sloupek a vyčnívají z květu. V podmínkách našich interiérů jde o středně velkou pokojovou rostlinu, která si však zachovává své původní vlastnosti, její vzhled je ale ovlivněn šlechtěním, kterým si rostlina prošla. Vánočnímu kaktusu vyhovuje světlé stanoviště, nesnáší ale přímé sluneční záření. Čili nejlepší je pro něj polostín. V pralesích je doba osvitu velmi krátká kvůli husté, bujné vegetaci a proto je i vánoční kaktus rostlinou krátkodenní. Potřebuje k životu dobu osvitu menší jak dvanáct hodin, proto se též probouzí a začíná kvést až když se nám na podzim dny krátí. AzalkaAzalky kvetou od listopadu do dubna na světlém či nejlépe polostinném stanovišti. Vyžadují teplotu okolo 18 oC, při vyšší teplotě sice přežijí, ale rychle odkvetou a nebo shodí poupata. Jednu rostlinu můžeme úspěšně pěstovat i více let. Azalky překvapí neobyčejnou krásou svých květů a proto patří k nejoblíbenějším pokojovkám. Pokojová azalka je nejčastěji označována jako „indická azalka“ (Rhododendron simsii) a nelze ji na rozdíl od azalek japonských pěstovat celoročně ve venkovním prostředí. Ovšem sezónní letnění se jí velmi zalíbí. Azalky se k nám dostaly v 19. století jako vyšlechtěné hybridy a do dnešních dnů bylo vypěstováno více jak 1000 kultivarů v barvách květů bílých, růžových, lososových, červených, fialových a v kombinacích barev. Květy má azalka jednoduché, poloplné i plné s jednoduchým či zvlněným okrajem. A jediným nedostatkem azalky je téměř naprostá absence vůně, a to i v plném květu. BramboříkI brambořík (Cyclamen persicum) nemá rád teplo, ovšem miluje dostatek světla. Umístěte jej ideálně do nevytápěné či alespoň nepřetápěné místnosti a zalévejte jej jen velmi opatrně. Krásně pak pokvete alespoň několik týdnů. Současné bramboříky jsou kříženci druhu rostoucího původně v hornatých oblastech. Z povrchu substrátu vykukuje hlíza, ze které vyrůstají srdcovité listy tmavozelené až načervenalé barvy. Květy směřují nahoru a jemně se otevírají. Vypadá to, jako by na stoncích odpočívali motýli. Květy bramboříku mohou být bílé, červené, růžové a fialově červené. Bramboříku se mnoho lidí po odkvětu zbavuje, ale lze jej pěstovat i více let a pokud jej pěstujeme správně, pak opakovaně kvete. Africká fialkaAfrické fialce se též lidově říká Pavlínka, což vyplývá z latinského názvu Saintpaulia. Africká fialka kvete celoročně, a jejích odrůd a barevných variací je skutečně mnoho. Květy má jednobarevné i vícebarevné, jednoduché i plné a některé odrůdy mají barevné i listy. Africká fialka má ráda celoročně světlé stanoviště, nejraději má parapety oken směřujících na východ a teplotu okolo 20 oC, nejméně pak 10 oC. Rostlinu zaléváme jen opatrně a vždy pod listy, nikoli do podmisky. Zaléváme pouze měkkou vodou. Pozor si musíme dát na přímé sluneční záření, jelikož by spálilo listy africké fialky. Letnit tyto rostliny nemusíme, protože dobře vydrží v bytě celoročně. Rostlina též nesnese přemokření. HvězdníkHvězdník je též znám pod názvy Amarylis, Hippeastrum a zornice. Jde o cibulovitou rostlinu, která je známa nádhernými a velikými květy ve tvaru zvonů. Květy mají barvy od bílé až po temně červené, nové odrůdy jsou vícebarevné, přičemž se liší barva jícnu květu. Na jednom stvolu najdeme tři až šest květů, a to od prosince do března. A správný název pro rostlinu kvetoucí v pozdní zimě je právě Hippeastrum. Cibule se vysazuje na konci léta, přičemž jednu třetinu až polovinu necháme nad povrchem substrátu. Hvězdník často koupíte ve stádiu poupěte. Za teploty 15 oC a postupně zvyšované zálivky naraší listy a vytvoří se květní stvol. Za vyšší teploty vykvete dříve, ale pokvete kratší dobu. Po narašení rostlinu umístíme na světlé místo s teplotou okolo dvaceti stupňů a zaléváme tak, abychom zbytečně nesmáčeli cibuli. Po odkvětu je třeba seříznout květní stvol a poté rostlinu přeneseme ven – letníme ji. Po půlce léta se omezí zálivka a nechají zatáhnout listy. Cibule se pak vyjme, nechá oschnout a drží se suchá cca 2 měsíce na chladném místě. Hvězdník si tak odpočine před novou výsadbou. KolopejkaKolopejka (Kalanchoe – Blossfeldiana) je krásný, kompaktní sukulent s květy výrazných barev. Kvete červeně, oranžově, růžově a žlutě. Rostlina není náročná, stačí jí teplota více jak 15 oC po celý rok a světlé stanoviště. Pokud nemá dostatek světla, vytáhne se, nevypadá pěkně a její květy se řádně nevybarví. Květy má jednoduché či plné a kvete velice dlouho. Dá se dokonce použít i jako květina řezaná, vhodná do váz a květinových aranží. Kolopejka dobře snáší řez a výborně se množí řízky. I po odkvětu lze kolopejku pěstovat dál – sestřihneme odkvetlé výhony a zaléváme vždy, kdy povrch zeminy oschne. Od jara až do pozdního léta přihnojujeme rostlinu každé dva týdny. Další v zimě kvetoucí pokojovkyI tořivky (Streptocarpus) kvetou v druhé polovině zimy, musí však mít dostatek světla. V zimě vykvetou i některé begónie růžovými a červenými květy. Typické jsou navíc i okrasnými listy – tmavě červenými na rubu a s bílými skvrnami na líci listů. V zimě kvete i Gloxinie (Sinningia). Její hlízu je třeba po odkvětu vyjmout ze země a nechat odpočinout, přičemž ji znovu vysadíme až na konci léta. Sinningia začne postupně nakvétat velkými, jednoduchými a nebo plnými květy v barevných kombinacích. Pěkné jsou v zimě též hrnkové gerbery, orchideje, mini růžičky, kamélie a třeba tlustice. Zdroj: www.ČESKÉSTAVBY.cz, www.shutterstock.com
