Jakkoli problematická místa v zahradách nejsou nikdy určena k naší rezignaci co se týká pěstování rostlin. Však stačí jen jednoduché zamyšlení, kde všude v přírodě rostliny najdeme a na mysli nyní mám přírodu naši, tuzemskou, přírodu mírného klimatického pásu střední Evropy. Rostliny najdeme opravdu doslova všude, jedna se snaží tlačit na světlo světa přes druhou, některým se daří i ve tmě, jiným v bažinách, na skalách i v písku, některým vyloženě ve vodě, jedny vydrží i nejprudší větry, mrazy a povodně. Rostliny jsou prostě nesmrtelné, ale každá se hodí jinam. Navíc zde máme ještě jednu berličku, že totiž záhon pro pěstování rostlin vytvoříme kdekoli. A to doslova. A pak již záleží jen na výběru vhodných rostlinných druhů.Výběr rostlin prostě musíme vždy přizpůsobit místu, nikoli naopak, tak to nefunguje a pokud, pak jen v omezeném rozsahu. Vysaďte broskvoň do mrazové kotliny a máte problém, vysaďte rostliny, které potřebují stále vlhkou půdu, na místo, kde je třeba neustále zalévat a můžete s kropáči v rukou trénovat na olympiádu. Prostě přizpůsobení výběru rostlin stanovišti nás vyjde na méně peněz, času i námahy. Metoda pokus-omyl se vždy prodraží. A naopak lze říci, že problematická místa v zahradách, ať již v jakémkoli směru, jsou vlastně výzvou a příležitostí, jak zahradu ozvláštnit a to nejen rostlinami. Máte v zahradě podmáčený kout? Vybudujte zde alespoň malé zahradní jezírko a okolo něj vysaďte rostliny bahenní, do jezírka pak ty vodní. A najednou je na světě něco báječného, co zahradě chybělo, co zde zásadně zlepší mikroklima, co prostě zahradu „vyšvihne“, povýší, zlepší… Máte v zahradě sucho a k tomuto neštěstí ještě nevýživnou půdu? Staňte se skalničkářem! Uvidíte, jaké nádhery se díky kamenům, hlíně, písku a kamenné mulči dočkáte. Pak se již jen můžete vzdělávat v různých druzích lomikamenů, netřesků a dalších oblíbených skalniček.Při výběru rostlin jde vždy o jejich adaptaci na konkrétní podmínky, požadavky na pěstování a původ v přírodních podmínkách. Kvalitní sazenice pak získáme od zkušeného a poctivého zahradníka, který vám neprodá rostliny ve špatném stavu, napadené či jinak poškozené. Všude, kde nemá vítr žádné přirozené či umělé překážky, páchá více škod. Zcela přirozeně. Nemáme samozřejmě na mysli prudké vichřice a lokální tajfuny, které se vyskytují i u nás, ale běžné silnější větry. Největším problémem těchto větrů je totiž schopnost odebírat rostlinám a půdě vodu, vysušovat rostliny. A právě rostlinné druhy, které jsou adaptované na takové prostředí, mají listy velmi drobné a nebo naopak větší, ale kožovité, voskovité a nebo bohatě opatřené trychomy. Navíc je možné takové stanoviště ochránit živým plotem, který má kompaktní tvar, je hustý a má nižší nároky na vodu. Takový živý plot zmírní působení větru. Na větrná stanoviště se hodí mnohé horské druhy rostlin, například horská chrpa (Centaurea montana), vřesy a vřesovce, různé šalvěje (Salvia), dřišťály (Berberis), máčky (Eryngium), bělotrn (Echinops), dlužicha (Heuchera), čistec (Stachys byzantina), šanty (Nepeta), řebříček (Achillea), rmen (Anthemis), Pelyněk (Artemisia), mochna křovitá (Potentilla fruticosa) a růže svraskalá (Rosa rugosa). Podmáčená místa zahrad a části zahrad sousedící s bažinou či mokřadem, které pronikají právě až do zahrady. Stále všude slyšíme, že největším problémem naší krajiny co se týká schopnosti zadržovat vodu, byly meliorace a likvidace bažin a mokřadů, záplavových částí řek. Vězte tedy, že pokud takové místo v zahradě máte, je to nejen pro přírodu, ale i pro vás samé ohromná výhoda. Naopak vůbec nejsou žádoucí drenáže a odvádění vody, ale využití podmáčeného stanoviště pro pěstováním neobvyklých rostlinných druhů, kterým by se jinde nedařilo. Obvykle jde o stanoviště s vysokým sloupcem spodní vody a místa, kde půda špatně a pomalu prosakuje. Musíme si uvědomit, že právě mělčí okraje vodních ploch nabízí podobné podmínky. Navíc se podmáčená místa hemží i životem živočišným, inu vodu potřebujeme všichni. Ať již jde o druhy, které vodu potřebují k životu a nebo se prostě jen potřebují napít. Samozřejmě existuje i řešení s drenáží a nebo naopak vybudování vyvýšeného záhonu, případně lze špatně propustnou půdu vylehčit například štěrkem, pískem a organickým materiálem, jež dodá živiny, ale proč mokřad nevyužít právě pro pěstování rostlin, kterým vyhovuje?Na podmáčená stanoviště se hodí například blatouch bahenní (Caltha palustris), kosatce (Iris), vodní máta (Mentha aquatica), bahenní pomněnka (Myosotis palustris), tužebník (Filipendula), kyprej vrbice (Lythrum salicaria), vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), ostřice vyvýšená (Carex elata), čechrava (Astilbe), upolín (Trollius), vrbina tečkovaná (Lysimachia punctata), kejklířka (Mimulus), popelivka (Ligularia) či rodgersie (Rodgersia). Pro tyto rostliny nejsou zásadní jen nízké nároky na vláhu, ale také vůbec schopnost obstát na plném slunci. Ovšem právě slunná stanoviště preferuje tak ohromné množství rostlin, že jen stačí vyčlenit z jejich seznamu ty, které mají i nižší nároky na zálivku. Například lehké písčité půdy si pak nedovedou v létě zachovat dostatek vláhy, proto je třeba vybírat na taková stanoviště „bouráky“ s dužnatými tučnými listy zadržujícími mnoho zásobní vody, rostliny chlupaté, druhy s dlouhými a hlubokými kořeny. Je též třeba počítat s tím, že tyto půdy bývají i chudé na živiny, proto vyžadují zapravování organické hmoty a také je vhodné mulčování, které snižuje odpar vody z půdy. Na vyprahlá a slunná stanoviště se hodí například juky (Yucca), agastache (Agastache), len (Linum), divizny (Verbascum), artyčok (Cynara), levandule (Lavandula), mák (Papaver), devaterník (Helianthemum), dobromysl (Origanum), opuncie (Opuntia), pryšec myrtovitý (Euphorbia myrsinites), kouhoutek věncový (Lychnis coronaria), rozchodníkovec (Hylotelephium) a jiné. Stín, chlad a vlhko, to je asi výzva největší. Na takových stanovištích neroste ani travní hmota a převažují mechy, které ji postupně vytlačují. Volíme proto zásadně druhy rostlin, které pocházejí ze stinných, temnějších stanovišť našich lesů. Většinou tyto druhy potřebují dostatečně vlhkou půdu a pak již světlo a teplo oželí. Pokud pak na takové místo vysadíte například panašovaný kultivar takového druhu, počítejte s tím, že panašování postupně zmizí, kultivar prostě opět zezelená. A také s kvetením těchto rostlin to zřejmě nebude nijak slavné, i když i v tomto případě záleží na druhu. Samozřejmě můžeme na takové místo přivést i více světla, například bílým nátěrem stěny, prostřiháním stínícího stromu či keřů apod. Mezi rostliny vhodné pro tmavé a chladnější kouty patří například bohyšky (Hosta), kapradiny, konvalinka vonná (Convallaria majalis), orlíčky (Aquilegia), plicník (Pulmonaria), bergenie (Bergenia), prvosenky (Primula), sněženky (Galanthus), dymnivky (Corydalis), čemeřice (Helleborus), mákovec (Meconopsis), prstnatec (Dactylorhiza), skimie (Skimmia), brsleny (Euonymus) apod.