Co to vlastně znamená Halloween? Je to původně keltský svátek, který se však dříve jmenoval Samhain. Během dalších let, kdy se k moci dostala katolická církev a papež Bonifác IV. se chtěl zbavit všech pohanských zvyků, vytvořil nový svátek – svátek Všech svatých. Lidé to však vyřešili po svém a prostě slavili svátky oba. V následujících letech se svátky tak prolnuly, že se slavil jeden, a to Den všech blahoslavených (All Hallows Day). Slavit se začíná - podle keltského roku - poslední noc v měsíci říjnu západem slunce až po východ slunce 1. listopadu. Pro mnohé je to nejmagičtější noc v roce. Do okna nebo přede dveře se dávala lucerna vydlabaná z řepy, dýně nebo tykve, ve které hořely žhavé uhlíky, později svíčka. Tato lucerna měla chránit před zlými duchy a vítat zemřelé předky. Lidé věřili, že duchové zemřelých se vracejí, aby je strašili a přinášeli jim smutek. Proto se lidé převlékali do masek duchů, aby ty skutečné zlé duchy vyhnali na kraj města. Tyto rituály měly předejít tragickým událostem, jako je úhyn dobytka, jedovaté mléko nebo smrt v rodině. V současné době, především v Americe, se tento svátek těší veliké oblibě. Možná právě proto, že v tento je den vše povoleno. Děti se převlékají do strašidelných masek a těší se, jak budou obcházet dům po domu s krátkou větou „TRICK OR TREAT“ (trik nebo dobrotu) a koledovat sladkosti a ovoce. Pokud si majitel domu vybere trik, děti musí předvést něco bláznivého. Tento svátek dokáže alespoň na jeden den v roce popustit uzdu nejenom dětské fantazii. Vždyť i dospělí si tento svátek patřičně užívají. Domy jsou vyzdobeny plápolajícími svíčkami, strašidelnými kulisami a dýněmi, které jsou tradičně vydlabány tak, že tvoří obličej. Uvnitř je umístěna svíčka, takže celá dýně nádherně svítí, na někoho však působí trochu strašidelně. Dýně však nemusíme vždy dlabat. Můžeme z nich vyrobit nejrůznější aranžmá v košíkách anebo dýně jen tak rozmístit po domě či před něj. Kouzlo zelených, žlutých a oranžových dýní vnese do podzimních dní pestrost. S příchodem podzimních dní se na pultech našich květinářství objevují chryzantémy, věnce z nejrůznějších ozdob, jako jsou barevné voskované květy, šišky a chvoje. To jsou ozdoby, které přinášíme na hroby svých blízkých, kteří už nejsou mezi námi. Symbolem života jsou svíčky, proto je za své zemřelé zapalujeme. Tato tradice se u nás zapsala jako Dušičky, den, kdy vzpomínáme na naše zesnulé. 1. listopadu se slaví den Všech svatých a následující den 2. listopadu Památka zemřelých. Na někoho Dušičky působí značně depresivně, jsou jen připomínkou bolestných dní odchodu někoho blízkého. Avšak pojďme si připomenout jejich historii. Jak jsme se již zmínili, Dušičky jsou vzpomínky na zemřelé, kteří jsou ve fázi „očišťování“. Církev toto očišťování nazývá jako konečný očistec. Den, kdy se slaví všichni svatí, je stanoven na 1. listopadu, následující den je určen jako vzpomínka na všechny zemřelé. Veřejně se poprvé slavilo po roce 998 n. l. v benediktinském klášteře ve Francii, od 11. do 13. století v dalších zemích a 14. století se památka zesnulých rozšířila i do Říma. V Aragonii se v tento den slavily 3 mše svaté za zemřelé. Tento zvyk papež Benedikt XIV. potvrdil a rozšířil pro kněží v Portugalsku, Španělsku a Latinské Americe. Až v roce 1915 byl tento svátek rozšířen pro celou církev.