Ještě donedávna platilo, že na podzim se už nic velkého rozjíždět nemá. Natož pak vrtat do země. Jenže časy se mění, a s nimi i přístup k úpravám zahrady. Není to o nedočkavosti, ale překvapivě právě o tom rozumném rozplánování. Podzim je totiž ten nejlepší čas, kdy můžete přeorat celou zahradu, přesouvat celé záhonky a vytvářet nové plošky a seskupení - a poškodíte přitom jen minimum rostlin. Pokud s tím začnete včas, zvládnete ještě přesadit stromy a keře na nová místa. Přes zimu si to všechno hezky sedne, a na jaro už uvidíte první výsledky své podzimní práce. To, že po sklizni nastává klid, už dnes neplatí. Podzim je tou částí roku, kdy reorganizujete a upravujete všechno tak, aby to do jara bylo hotové, a vy nepřišli o další sezónu. Jedna z těch nových „velkých“ věcí, které se chystají už na podzim, jsou „malé“ trávníky. Co to je? Zkrátka trávníky, které už nepokrývají svým pažitem celou plochu zahrady od plotu k plotu. Ale spíš jen koberce a širší pásy, které dotváří kompozici zahrady. K čemu je to dobré? Zachovává to estetiku trávníků, ponechává to místo, kde můžete chodit bosí nebo lenošit. Je to věc, která nechává notorické trávníkáře uspokojené – dá se to sekat sekačkou, hnojit, provzdušňovat, dosévat a kropit do omrzení. Ale výměrou je to sotva desetinové, než ten někdejší trávník. Je to tedy mnohem úspornější (ekonomičtější) a k přírodě vstřícnější (ekologičtější) řešení. Letošní podzim dokazuje, že velké trávníky jsou přežitým rozmarem. Miniaturní trávníky je zachovávají jako vzhledný relikt, a doplňují je méně náročnými formami vytrvalé půdo-pokryvné zeleně. S těmi zmenšeninami ještě nekončíme. Je tu totiž další novinka, která patrně bude nabývat na významu. Soudě podle aktuálních trendů prodejů totiž „frčí“ zakrslé stromky a ozdobné variety všech možných zakrslých „nana“ keřů. Lidé se – ke své škodě – zdráhají pořizovat si na zahradu velké stromy. Padá z nich listí; je třeba je prořezávat; může se z nich odlomit větev a poškodit zaparkované auto.U kapesních stromů to ale nehrozí. Mít sadu bonsajů, to je jako mít na zápraží celý les. Stromky menší dvou metrů výšky, v koších a boxech s nimiž se dá volně manipulovat, se teď stávají hitem. Těžko říct, co z toho plyne. V plánech budoucích zahrad se teď ale setkáváme převážně s dřevinami nenáročnými na prostor. I to je trend, který lze odpozorovat letos a zjevně se přelije do roku 2024. Dle něj je třeba, aby ten venkovní prostor kolem domu – záměrně tomu teď neříkáme zahrada – přinášel i nějaký užitek navíc. Aby se dům stal produkční farmou. Berte to s nadsázkou a nelekejte se, těch lidí, kteří si zámečkem ve stylu podnikatelského baroku budují kurník, určitě moc nebude. Ta „produkce“ může mít velmi rozmanitou podobu.Například může zahrnovat zástup okrasně vyrovnaných keřů černého rybízu nebo angreštů. Slouží navenek jako obyčejný živý plot, mají ale tu „produkční“ funkci. Podobně farmářské je i s pěstováním hub. Byť je zahrada sama o sobě okrasná a o „špinavý“ záhonek byste na ní nezavadili, rostou tu ze štěpů naočkované houby – hlívy a žampiony – které z domu dělají farmu. Fíkovníky, kanadské borůvky? Je to krásné, zdobí to – a přitom je z toho nějaký užitek navíc. Z většiny těch dosud popsaných trendů je patrné, že se do nich pořád ještě trochu propisuje pandemie covid-19. Ta touha po kontaktu s uklidňující zelení se ale postupně přetavila v domácky ospalou pohodičku. Zahrada nemá být místem, kde si namůžete záda anebo trávíte hodiny sestříháváním živého plotu. Má být místem relaxu, odpočinku. Pokud tedy plánujete, kam na zahradě napnete hamaku a kde bude stát slunečník, děláte to dobře. Už teď na podzim je zřejmé, že se zahradní nábytek stane důležitější součástí exteriéru. Plocha, která je věnována venkovnímu posezení (v poměru k rozloze zahrady), docela razantně narůstá. A už to není jen o posezení, ale i stolu. Ne jen o místu pro grilování, ale hezky s celou venkovní „letní“ kuchyni. Zahrada jako prostor, kde trávíte čas aktivním odpočinkem, to zní jako odvážná novinka. Uvidíme, jestli se skutečně ujme. Zní to dost dramaticky, ale o nic jiného než o efekt tu nejde. Podzimní posezení na zahradě by mohly/měly doprovázet mihotavé záblesky plamenů. Které ale nevychází z nějakého sprostého ohniště, ale velmi elegantní „ohnivé jámy“. Buď obestavěné vyzděným kamenem, anebo – ve formě toho designového hitu – plynovými hořáky hnaný věčný plamen, prostupující ven uprostřed desky stolu.Vypadá to fantasticky, má to své kouzlo, příjemně to hřeje. Není to tak nemotorné jako teplomety a teplovzdušné hořáky. Tradicionalisté si nejspíš asi klasické ohniště neodřeknou, ale ten umělý oheň má proti němu tu velkou výhodu, že nečmoudí a nenarušuje vyhlášky o rozdělávání ohňů a pálení. A je to další ukázka toho, jak si prostor zahrady osobuje vybavení určené ke stylovému odpočinku. Sezóna ptačích krmítek je na spadnutí. Letos ale móda velí, aby se ta pomoc ptactvu obešla bez zbytečného cirkusu a měla co nejminimalističtější „přírodní“ vyznění. Když tedy krmítka a násypníky, tak jen z jednoduchých materiálů. Ideálně ze dřeva. Žádné pestrobarevné zámky z plastů anebo přebarvené kýče. Tím barevným klenotem, který má krmítka rozzářit a projasnit, má být peří poskakujících ptáků. A ne ta šaráda umělých výplodů, zakoupených na internetu. Letos se také hodně mluví o tom, že podzim a zima nejsou „jen“ o ptácích. Kdo chce být in, staví ježkovník. Domek, v němž stráví zimu ospalý bodlinatý chomáček. Postavit ježkovník přitom není o nic těžší, než vytvořit krmítko. A je to přitom stejně užitečné. Ježek je zkrátka nová sýkorka.Zdroj: domecekprojezka.cz, GardenTrends.co.uk, NatureHills.com, GardenDesign.com