Řeč je o tuze užitečné rostlince, křížencem mezi brukví řepákem a brukví zelnou. Plodině, která byla Evropanům po 4000 let velmi blízká – dílem proto, že nic moc chutnějšího a výživnějšího k dostání nebylo - a teď se na ni trochu neprávem zapomnělo. Touto zašlou hvězdou malých záhonků i velkých polí je tuřín. Proč by si zasloužil návrat a zařazení zpět do našich jídelníčků? Protože kromě příhodně neutrální chuti a univerzálnosti v přípravě na téměř jakýkoliv způsob je i zdravý. Srovnání s bramborami - které se postaraly o jeho ústup ze slávy - se tu nevyhneme. Ty jsou totiž výživnější. Ve sto gramech nesou okolo 76 kalorií, zatímco tuřín „jen“ pouhých 38. Pokud ale řešíte dietu a úpravu stravy, je to spíš výhoda. Stejně tak to, že brambory tuřín válcují v obsahu sacharidů (16 gramů), není úplně dobrá zpráva pro bramborami se stravující diabetiky. Tuřín by jim prospěl víc. Umí zasytit tak, že nepřiberete a necítíte se přeplnění, zpomalení - ale ani hladoví. Tuřín je snadno stravitelný, prospívá zažívacímu traktu vlákninou (až 2,3 gramů ve stogramové porci), nedráždí. Pokud chcete svému střevům dopřát trochu oddech, anebo se zbavit žaludečních vředů, je tuřín rozumná odpověď. Jestli chcete ze stravy vysadit potenciální alergeny a nejste si jistí, co pak budete jíst, s tuřínem chybu určitě neuděláte. Tuřín je sympatický i tím, že je „bezezbytková“ plodina. Konzumovat totiž můžete bulvy, ale i listí. Na bramborové nati si takhle nepochutnáte… A to nejlepší? Při konzumaci brambor sotva můžete říct, že do sebe dostáváte vitamíny. Pojídáním tuřínu, té jedné stogramové porce, do sebe dostanete polovinu doporučené denní dávky vitaminu C. Velmi slušně si pak stojí i v karotenu, vápníku, hořčíku a fosforu. Připravit se z něj dá ledacos. Může být přílohou i hlavním chodem, polévkou i omáčkou. Pečený, vařený, dušený i smažený, syrový i kvašený. Perfektní je v tom, že dokáže funkčně a smysluplně vyplnit prostor na domácím jídelníčku, kde se – zatím dost stereotypně – točí v přílohách jen brambora, knedlík, rýže a postní luštěnina. Ten den, kdy místo kalorické trojky příloh vsadíte na odlehčený tuřín, vám ve finále může prodloužit život o nějaký ten rok. Zkrátka a dobře, je to užitečná rostlinka s potenciálem. Takže by si možná zasloužila dostat znovu šanci… Jak na to? Vyberte vhodné místo: Tuříny jsou nenáročné na podmínky, ale preferují slunné a chráněné polohy. Vyberte místo s dostatkem slunečního světla.Příprava půdy: Tuříny snáší neúživnou půdu a lehce kyselý substrát. Ujistěte se, že půda je propustná a dobře odvodněná.Výsev semen: Můžete se rozhodnout pro přímý výsev semen nebo zakoupit předpěstovanou sadbu. Pokud se rozhodnete pro výsev semen, sázejte je řídce do řádků ve vzdálenosti 35-40 cm od sebe a zahrabejte je do dvoucentimetrové hloubky.Správná zálivka: Ujistěte se, že klíčky tuřínu nevyschnou. Udržujte půdu vlhkou, ale nezaplavujte ji příliš.Prořezávání a prořezávání: Až se objeví rostlinky s dostatečným počtem pravých lístků (přibližně 5), můžete je lehce prořezávat a vyjednotit.Mulčování: Tuříny jsou rostliny, které dobře reagují na růst ve slámovém mulči. Mulčování pomáhá potlačovat růst plevelů a udržovat půdu vlhkou.Péče o rostliny: Tuříny jsou relativně nenáročné na péči. Pravidelně zalévejte, pokud nedostávají dostatek srážek. Nezapomeňte také sledovat případné škůdce a choroby.Sklizeň: Tuříny dorostou do zralosti za 6-7 měsíců, v závislosti na podmínkách. Sklízejte je, když jsou plody dostatečně vyvinuté a skládejte je do vhodného skladovacího prostoru. Tuříny lze skladovat až 6 měsíců.Následujte tyto kroky a vychutnejte si svou úrodu tuřínu. Jsou to vděčné rostliny, které snášejí různé podmínky a nabízejí chutné plody. Podrobně vše vysvětlujeme níže: Nic těžkého to není. Tuříny jsou nenáročné na vnější podmínky (snad jen to sucho snáší nelibě), tolerují chlad, neúživnou mělčí půdu i lehce kyselý substrát. Jsou to typické druhotraťovky. Pěstovat je lze buď z přímého výsevu semen, anebo z předpěstované sadby. V tom druhém případě by se vyplatilo začít chystat domácí výsev už v únoru. Ale dost záleží i na tom, jaké máte s tuřínem plány. Pokud ho budete pěstovat na průběžnou konzumaci, měl by jít do země mezi březnem a dubnem. Jestli máte v plánu si bulvy naskladnit na zimu, klidně se sadbou počkejte až na květen. Do finiše sklizně tuřín doroste – v závislosti na okolních podmínkách – za 6-7 měsíců. Pozitivní je, že s jeho (pod)zimní sklizní nemusíte pospíchat. Vydrží v zemi, a vyrývat ho můžete klidně až v prosinci (pokud tedy teploty nejdou na - 10°C). Pokud to budete zkoušet s výsevem semen, jen řídce, do řádků 35-40 cm od sebe a nehlubokých dvoucentimetrových záhrabů. Klíčky nesmí zaschnout, ale když to nepromeškáme, jde to už hladce. Vzešlé rostlinky s pravými lístky (když už jich mají aspoň pět) pak lehce pro-jednotíme. Pak už to roste samo, a kromě vyrovnané zálivky (bulvy tuřínů jsou z 90 % tvořeny vodou) si o nic dalšího neříkají. Pokud vás štve boj s plevelem, tuříny patří k rostlinám, které vděčně přijmou růst ve slámovém mulči.Je to prostě vděčná rostlinka se vším všudy. A vzhledem k tomu, že moc nevíme, co na nás počasí letos uchystá? Tuříny nemají tolik škůdců, zvládnou chlad i teplo, dají se uzalévat i za horka… ze tří kilogramů osiva zaplníte hektar, a získáte 45 tun úrody. Efektivně skladovat se dají 6 měsíců. Je to rostlinka do nepohody. Místo módního pěstování rozmazlených batátů se opravdu vyplatí vsadit na tuříny. Byly tady s námi už od pradávna, a chutnají pořád stejně dobře.Zdroj: Radomír Dohnal, ČESKÉSTAVBY.cz