Právě podzim je obdobím, kdy hnojíme záhony organickými hnojivy, která zapravujeme do půdy. Oblíbené je kromě exkrementů zvířat také zelené hnojení. Má však smysl právě takto upravovat i půdu okolo ovocných stromů, respektive pod stromy? A co víc, kypřit a hnojit do hloubky a nebo jen povrchově? Ona totiž odpověď na tuto otázku není snadná. Roli dokonce hrají i názory generací a to nejen zahrádkářů, ale i zahradníků a ovocnářů. A vůbec péče o ovocné dřeviny je dosti alchymií. Na jednu stranu se předávají zkušenosti a informace z generace na generaci, na druhou stranu jsou zde nové výzkumy, vědecké práce, ale i pokusy pěstitelů, experimenty. A když již půdu upravovat, snadno by vnikl mezigenerační a mezisousedský spor, třeba u piva, zda rýt na půl rýče a nebo na celý, zda raději použít rycí vidle, ale i zda nerýt (nekypřit) vůbec. Odborníci však hovoří jasně, kultivace půdy pod stromy má svůj smysl, zlepšuje prosperitu dřevin a ovlivňuje výnos. Je však třeba zvolit v konkrétních případech vhodný způsob. Roli přitom hraje i stáří a velikost dřevin, kvalita půdy, čili její úrodnost (podíl humusu) a propustnost a také klima v dané lokalitě. A ještě jednu věc odborníci doporučují, upustit od hlubokého rytí. Důvod je jednoduchý, mnoho kořenů dřevin je mělčeji pod povrchem, proto by mohly být hlubším rytím poškozeny. Ze stejného důvodu jsou pak pro účely rytí vhodnější rycí vidle, jelikož půdu načechrají stejně jako rýč, ale kořínky nepoškodí, nebo alespoň ne tolik. Pokud navíc chceme zeminu obrátit, cítíme kořeny jako překážku a lze se tomu šetrně přizpůsobit. Jako maximální hloubku rytí volíme 4 až 6 cm a hlubší rytí (nejvýše 10 cm) volíme v případě zapravování zeleného hnojení do půdy. A to se samozřejmě provádí až po sklizni ovoce. Travní porost pod ovocnými stromy je v zahradách a sadech zahrádkářů častým řešením, ovšem právě tak bráníme stromům v lepším přísunu živin, vody i vzduchu. Travní porost a plevele navíc živiny z půdy odčerpávají. Proto se alespoň ponechávají bezplevelné plochy půdy pod stromy, i když zde nechceme pravidelně rýt a zapravovat do půdy hnojiva. Hovoříme o bezplevelných pásech v případě stromů vysazovaných v řadě a nebo kruzích (takzvaných mísách). A určitě je třeba tento takzvaný „černý úhor“ vytvořit mechanicky, herbicidy by mohly dřevinám uškodit a navíc, přece nechcete jíst pesticidy „napumpované“ ovoce. Důležité je též mísy stále udržovat v načechraném stavu, aby se na povrchu nevytvořila tvrdá krusta, která by bránila přísunu vody a vzduchu ke kořenům a tím i živin. Existují však i další způsoby úpravy ploch pod stromy. Jednou z nich je mulč a stačí mulčovat například posekaným travním porostem. Použít však lze třeba i slámu a nebo oblíbenou mulčovací kůru. Mulč navíc udrží déle vláhu, je však třeba, aby byla vzdušná a navíc musíme mulč pravidelně doplňovat. Materiál se postupně rozkládá. Ovšem kvůli škůdcům je dobré mulč na podzim odstranit a nebo zarýt a na jaře zase obnovit. Pokud se přece jen rozhodnete pro travní porost a nebo pro takzvané krycí plodiny, je to vhodné pouze u hlouběji kořenících a vzrůstnějších druhů a odrůd. Volíme kvalitní travní směs a pravidelně ji pod stromy hnojíme i sekáme. Navíc pak vždy lze posekanou travní hmotu využít jako mulč.Krycí plodiny také chrání dřeviny nad sebou před růstem plevelů, jež by stromům odebíraly živiny i vodu. Vhodné jsou však plodiny, které na podzim využijeme jako zelené hnojení, čili je půdy pod stromy zapravíme. Pro tyto účely se hodí například vikev, hořčice, pohanka a svazenka, jetele, lichořeřišnice a další druhy. Samostatnou kapitolou je aksamitník (afrikán), který chrání půdu před mnohými škůdci, především hlísticemi. Afrikány jsou určitě dobrým řešením.
