Výjimečnost skla dokázali ocenit už staroegyptští klenotníci, kteří umístili kus skla v samém středu vzácného šperku, který nosil faraon Tutanchamon. Sklo je podle některých zdrojů starší dokonce než celý Egypt, nejstarší říše na světě. Ovšem Egypt byl první zemí, která dokázala sklo vyrábět. Před 4500 lety se zde objevily nejstarší skleněné šperky. Sklo je velmi proměnlivá látka, schopná přijmout jakýkoli tvar a barvu. Dodnes tvoří nedílnou součást každého interiéru. Skleněné věci – ať menší či větší - vždy vytvářejí nezapomenutelnou atmosféru. Průhlednost totiž poskytuje jakýsi zvláštní význam: kryje, ale neskrývá, působí čistě a elegantně, a to plně odpovídá současným trendům bydlení. Místnost má být podle nich vzdušná, odlehčená a jednoduchá. Bez skla si dnes neumíme interiér vůbec představit. Výplně dvířek, kredencí, knihoven, ale i dveří, vitrín a dalších všelijakých skříněk a skleníků se používá již velice dlouho. Důvod byl především estetický i praktický: díky sklu může do interiéru vniknout světlo a teplo. Navíc věci umístěné za sklem bylo možné nejen obdivovat, stále byly na očích, ale zároveň se na ně neprášilo. Běh času roli skla v souvislosti s nábytkem ještě umocnil, stává se dokonce jedním z nejoblíbenějších materiálů při výrobě moderního nábytku. Přesto jeho užití není až tak jednoduché a jednoznačné. Sklo samo o sobě působí sice krásně, ale zároveň i trochu chladně. K potlačení tohoto efektu ho proto návrháři často kombinují s materiály, které navozují pocity tepla domova – například se dřevem, ratanem, proutím a podobně. Někdy je naopak zase třeba efekt chladu zvýraznit (třeba ve stylu techna), pak je účelné spojené skla s některým z kovů (nerez, aluminium). Existuje však i nábytek, který je vyrobený jen ze skla. Zatím se toto privilegium objevuje především u stolů a vitrín, na výstavách se objevují už i skleněná křesla. Konferenční stolky zcela jistě zaujímají ve skleněné řadě nábytku své oprávněné prvenství. Svou okázalost jsou schopny předvést i ve svých výjimečných tvarech kruhu, trojúhelníku, oválu, čtverce a podobně. Oblíbené jsou i modely variabilní, při kterých lze tvar měnit podle potřeby, zároveň lze jednotlivé plochy měnit a kombinovat. Sklo je materiál křehký, jak se již několikrát každý z nás přesvědčil. Při výrobě stolů, křesel a podobného nábytku se používá sklo speciálně upravené, jedná se o tzv. nábytkové sklo, které je velmi odolné. Zmíněná odolnost se získala tzv. kalením. (Sklo se ohřívá na vysokou teplotu – až 550 stupňů C a následně se prudce zchlazuje. Tím získává tvrdost a odolnost proti rozbití). Někdy se používá i lepené bezpečnostní sklo, tvořené z několika vrstev proložených průhlednou či barevnou fólií. Skleněné desky stolu mají toto tvrzené sklo opatřené fazetou, tloušťka se pohybuje mezi deseti až patnácti milimetry. U vitrín, knihoven a k výplním dvířek se využívá sklo tenčí, obvykle od dvou do pěti milimetrů. Pokud jde o údržbu skleněného nábytku, není náročná, protože skleněné povrchy bývají opatřeny povrchovou úpravou, chránící povrch před zřetelnými otisky rukou. Pokud jde o případné rozbití – hrubé násilí jistě nevydrží. Ale nemusíme se bát pořezání, protože tento typ skla se nerozbije do ostrých střepin, ale do drobných kuliček. Ať už půjdou interiérové trendy kterýmkoliv směrem, jedno je jisté- bez skla se zcela jistě neobejdou. Jak je vidět, budoucnost je skrz sklo jistá.
