Domovinou jedle korejské (Abies koreana) je Jižní Korea, konkrétně provincie Čedžu (lokalita okolo hory Halla-san na ostrově Čedžu), provincie Jižní Čolla (hora Deogyusan), provincie Severní Čolla (hora Jirisan), provincie Severní Kjongsang a provincie Jižní Kjongsang a národní park Gaya Mountain (rozprostírá se přes provincie Severní a Jižní Kjongsang). V národním parku se strom vyskytuje endemicky a ve zmíněných oblastech najdeme cca 40 druhů jedle korejské. Jedle korejská (Abies koreana) je stálezelený jehličnatý strom, který roste spíše pomalu (15 až 30 cm za rok). V horních partiích jihokorejských hor se pak vyskytuje spíše v podobě keřů, jinak dovede dorůst výšky 9 až 18 metrů a její kmen může dosáhnout průměru 1 až 2 metry, ovšem za ideálních podmínek, v našich zahradách můžeme očekávat výšku max. 4 metry a to ještě v závislosti na zvoleném kultivaru. Vyšlechtěny byly i trpasličí odrůdy vhodné na skalky. Koruna jedle korejské je široce kuželovitá, hustě větvená a v pozdějším věku má tupý vrchol. Borku má nejprve hladkou, purpurovou a s pryskyřičnými puchýři, později rozbrázděnou, plátovitou a šedou. Vnitřní borka je červenohnědá. Letorosty jedle korejské jsou rýhované, mírně ochlupené, šedožlutočervené a později mírně purpurové. Pupeny jsou vejčité, hnědočervené a s bělavou pryskyřicí, v průměru mají 8 až 12 mm. Jehlice jsou dlouhé 1 až 2,5 cm, široké 2 až 2,5 mm a vysoké 0,5 mm, jsou tedy zploštělé, jak je to u jedlí typické. Z horní strany jsou jehlice tmavě zelené, ze spodní strany mají dva bílé stomatární proužky a na koncích jsou vroubkované. Větve jsou jehlicemi opatřeny velmi hustě, přičemž jehlice směřují směrem ven a vzhůru. Velkou zajímavostí jedle korejské jsou pak šištice. Samčí šištice jsou kulovitě vejčité a najdeme na nich barvy červenou, žlutou, zelenou, fialovou a hnědou. Jsou dlouhé cca 10 mm a široké cca 7 mm. Samičí šištice jsou pak dlouhé cca 5 až 7 cm a široké 2,5 až 4 cm, jsou široce zaoblené, nejprve modrošedé a dozráváním ztmavnou až do barvy tmavě fialové s bílými pryskyřičnými skvrnami a s tupým vrcholem. Semenné šupiny jsou ledvinovité, široké 15 až 20 mm a ze šišky vyčnívají šupiny podpůrné. Semena na semenných šupinách jsou vejčitá, dlouhá cca 7 mm a opatřená červenohnědým křidélkem. Kvetení jedle korejské se dočkáme v květnu a semínka dozrávají v říjnu až listopadu. Jedle korejská patří mezi stromy vysokohorské, roste v nadmořských výškách 1000 až 1900 m.n.m., vystačí si s chudými horskými půdami, tedy půdami chudými na humus a nejlépe se jí daří v mírně chladném klimatu s letními monzuny. Půdu preferuje vlhkou a dobře odvodňovanou a pH mírně kyselé až neutrální. Preferuje slunná stanoviště a je mrazuvzdorná až do -28 °C. Navíc je velmi snášenlivá vůči znečištění ovzduší, což je vzhledem k původu paradox a snáší dobře i silnější větry, ovšem až v dospělosti.Ve své domovině tvoří buďto porosty monokulturní a nebo roste v ostrovních podmínkách spolu s břízou Ermanovou (Betula ermanii), tisem japonským (Taxus cuspidata), slivoní Maximowiczovou (Prunus maximowiczii), slivoní Sargentovou (Prunus sargentii), dřínem japonským (Cornus kousa), a nebo s podrostem v podobě bambusu Sasa quelpartensis. Na pevnině pak roste spolu se smrkem ajanským (Picea jezoensis), borovicí korejskou (Pinus koraiensis), borovicí hustokvětou (Pinus densiflora), dubem mongolským (Quercus mongolica varieta mandshurica), svídou pochybnou (Cornus controversa) a některými dalšími z keřů, nejčastěji z rodu pěnišník (Rhododendron). Bohužel je smutnou pravdou, že jedle korejská je ve své domovině považována za ohroženou a blíží se stavu kriticky ohrožená. Její populace klesá v důsledku změn klimatu (globálního oteplování), mimo jiné jde o vztah mezi teplotami a vodou. Navíc je populace tohoto stromu velmi roztříštěna, což situaci ještě zhoršuje. Ztěžuje to totiž přenos genů mezi různými populacemi jedle korejské, zhoršuje se proto kvalita potomstva z hlediska genetiky a schopnost se přizpůsobit změnám. Navíc stavy této dřeviny snižuje rychle rostoucí bambus Sasa quelpaertensis a cizí invazní druhy borovic. Semena a semenáčky jsou přitom napadány houbou Racodium therryanum. A aby toho nebylo málo, při budování lyžařského areálu okolo hory Deogyusan v Jižní Čolle zde bylo zničeno až 40% populace této jedle, přestože je chráněna. Současné snahy se upírají ke zvýšení přírodní regenerace jedle korejské ze semen. Jedle korejská přitom není vzhledem ke svému pomalému růstu ani vhodná jako zdroj dřeva a naopak si touto svou vlastností vydobyla místo v okrasných výsadbách. A hodí se i do malých zahrad. Výšky více jak 4 metry dorůstá jen v optimálních podmínkách. Jedle korejská se stala v okrasných jehličnatých výsadbách doslova fenoménem dnešní doby, což ji zřejmě nakonec i zachrání, i když v podobě šlechtěných kultivarů. Dosahuje neuvěřitelně kompaktního vzrůstu a některé kultivary tvoří výrazné vzpřímené modrofialové šišky. A právě těmito šiškami bývají obzvláště starší stromy doslova obaleny. Tato jedle skutečně patří mezi nejpůsobivější jehličnany v zahradách. Při nákupu sazeniček je třeba se vždy informovat na vlastnosti konkrétního kultivaru a jeho nároky na pěstování. Nejvhodnější dobou pro výsadbu prostokořených sazenic je období krátce před rašením a nebo v době rašení. Kontejnerované stromky však lze vysazovat celoročně. Mladé stromky je třeba ochránit pletivem před okusem zvěří a nebo postříkat repelentem. Dobré je též přistínění mladého stromku a na zimu zakrytí bílou netkanou textilií a zamulčování humusem. Půdu potřebuje tato jedle ve vaší zahradě dostatečně výživnou a přiměřeně vlhkou. Výsadbu neprovádíme na nechráněných a větrných stanovištích, při velkých mrazech může stromek v našich podmínkách vymrzat. V dospělosti však jedle korejská vyžaduje slunné stanoviště a dostatek volného prostoru okolo sebe. Pokud bychom tento jehličnan chtěli naopak vysazovat do skupin, vybíráme druhy různých tvarů a zbarvení, nesázíme jen na jeden kultivar. Koupit si lze dokonce i zakrslé kultivary vhodné na skalky. Vlastně naprosto klíčový je právě výběr vhodných kultivarů. Silberlocke – velmi hustá a kompaktní jedle s prohnutými jehlicemi, jehlice mají zdola barvu stříbrnou a shora zelenou a jelikož jsou natočené, jedle doslova září oběma barvami, překvalí též nachovými šišticemiCompact Dwarf – tato zakrslá jedle dosahuje ploššího a kompaktnějšího vzrůstu, nádherných šišek (šištic) se od ní však nedočkámeGoldener Traum (zlatý sen) – zakrslá jedle se zlatavými jehlicemiSilberkugel – zakrslá jedle kulovitého vzhledu a s jehlicemi shora tmavě zelenými a na rubu stříbrnýmiStarker´s Dwarf – zakrslá jedle přitisklá k zemi a velmi hustá, šištice tvoří velmi brzyCis – zakrslá miniaturní jedle, keřovitá forma, která za rok poporoste o pouhých 2,5 cmZdroj: wikipedia.org, ČESKÉSTAVBY.cz