Právě v září se jiřinky (Dahlia) dostávají do plného květu a je to skutečná záplava neobvyklé krásy, často až jakoby poskládané z papíru. Podle květomluvy nám květina jiřina říká „pýcha zastiňuje tvou krásu“ a jiřinka proměnlivá „popřej mi více trvalé lásky“. Při obdarovávání rostlin právě jiřinami proto pozor, abyste jimi neřekli něco, co nechcete. Jiřinky pochází z Mexika (oblast rozšíření je však v Americe až po Kolumbii), kde byly Aztéky vnímány jako symbol boha Slunce. Do Evropy se dostaly dokonce až v 18. století (do madridské botanické zahrady), ale jejich obliba je od té doby nesmírná. Již má prababička prostě musela mít záhon s jiřinami, které pak pravidelně řezala a zdobila jimi hroby, ale i svou kuchyň. Zajímavý je též vývoj jména Jiřina. Rostlina totiž byla pojmenována latinsky po švédském botanikovi Andreasu Dahlovi, ve stejném období však tuto květinu zkoumal také německý profesor Wildenow, který jí dal po svém příteli Georgi (Jiří) jméno Georgina (Jiřina). A to se uchytilo v národním názvosloví, proto říkáme v češtině jiřina. A od té doby vznikly stovky kultivarů a dnes jsou dokonce děleny do deseti skupin podle tvaru květů. Proto se můžeme setkat vedle jednoduchých jiřin také s anemonkami, pomponkami, jiřinkami pivoňkovými, kulovitými a nebo kaktusovými. A pozor, zdaleka nejde jen o pyšné krásky boha Slunce, Aztékové využívali jejich hlízy v kuchyni a léčitelství. Používaly se například jako afrodisiakum. Právě jiřinám nabízí středoevropské klima ideální podmínky k pěstování, v našich zahradách se proto zabydleli nevídaně. Stanoviště je třeba volit slunné, ale též chráněné před větry. Obzvláště u vyšších kultivarů je ochrana před větry důležitá, rostliny by se lámaly. Ve stinných částech zahrady nám sice jiřiny porostou, ale nebudou kvést a nebo jen málo. Sluníčko tedy není jejich rozmarem, ale nezbytností. Jiřiny milují lehké, propustné a výživné půdy, nejraději pak vápenité. Je proto třeba vápnit. V těžkých a přemokřených půdách hlízy jiřin často hnijí. Ovšem zálivku vyžadují jiřiny hojnou, pozor musíme dávat pouze na přemokření. Při zakládání záhonu je proto důležitá důkladná drenáž. Pokud pak budeme správně hnojit, vydrží nám na jednom stanovišti klidně i 20 let. Pokud chceme jiřiny vysazovat, je ideální přelom dubna a května. Je totiž důležité, aby rašící rostliny nezastihly poslední mrazíky. Sázíme ideálně lehce narašené hlízy do hloubky nejvýše 5 centimetrů. Vzdálenost mezi hlízami je ovlivněna odrůdou, nižší kultivary vyžadují mezery (spon) 30 cm, vyšší kultivary i 80 cm a později oporu, aby se rostliny nelámaly. Tyčky je nejlepší zatloukat do země již při výsadbě, abychom později nepoškodili hlízy. Jiřinky můžeme s úspěchem pěstovat i v mobilních nádobách, přičemž je ale třeba vybírat druhy dorůstající výšky maximálně 0,5 metru. Květináč volíme hluboký nejlépe 30 cm a stejného průměru. Je pak důležité, aby nám hlízy v květináči nevysychaly, proto zaléváme často, ovšem na dně nádoby musí být drenáž. Květináč s rostlinou můžeme navíc obalit dekorativním obalem, který zmírní vysychání substrátu. Klíčová je pro jiřiny péče před zimou, nejsou totiž odolné vůči mrazu. Musíme proto hlízy vyrýt ze země v době, kdy trochu namrznou nadzemní části rostlin, lépe však ještě dříve. Stonky seřízneme na 10 cm a torza rostlin opatrně osušíme. Hlízy pak skladujeme v chladném a suchém prostředí, vložíme je proto do nádoby se suchým pískem a pilinami. A pozor, teploty nesmí na místě uskladnění klesnout ani na 0 oC. V době uskladňování jiřin je též vhodné záhon důkladně pohnojit organickým hnojivem, na jaře pak sáhneme k dohnojení NPK (dusík, fosfor, draslík). Jiřiny lze množit semeny, dělením hlíz i řízky. Semeny se množí jednoduše kvetoucí jiřiny a noví kříženci při šlechtění. Semínka se vysévají do truhlíku a nebo po dvou až třech semenech do sadbovačů. Vyklíčí nám při teplotě 18 až 20 °C a dále musíme mladé sazeničky pěstovat při teplotě 15 až 18 °C.Pro množení řízky se hlízy matečných rostlin zakládají v únoru do živného kompostu a postupně zvyšujeme teplotu na 20 až 25 oC kvůli obrašení výhonů. Zároveň udržujeme vysokou vzdušnou vlhkost. Odlamujeme pak výhony se 3 páry listů a to i s patkou, načež je necháme zakořenit. Uložíme je do skleníku a prosypeme kompostem. Řízky odlamujeme až po vyrašení a vysazujeme stanoviště a nebo do mobilních nádob. Obvykle je to na začátku května. Vzdálenost mezi řízky volíme 0,5 až 1 cm a hloubku takovou, aby byl kořenový krček 10 cm pod povrchem.