Když jde o sklizeň, na sucho se tak nějak všeobecně nadává. V případě popraskaných plodů rajčat je v tom ale sucho tentokrát nevinně. Tedy, skoro nevinně. Rajčata se jizví prasklinami a trhlinami nikoliv kvůli suchu, ale naopak kvůli období dostatku vody, jež po suchu následuje.Jak to vidí rajčata? Už se připravily na suchou etapu, svou energii investovaly do zpevnění své pokožky a dozrávání vnitřního obsahu, nikoliv do tvorby pletiv. A pak najednou přijde zase voda – ať už s deštěm nebo konví - a všechno je pro ně jinak. Pochopitelně, že vodu navíc ve všudypřítomném suchu neodmítnou. Jen ji nemají kam dát. Kapacita pro ukládání/absorpci vláhy v plodech je omezená, jejich pomalé dorůstání a pevná pokožka jsou rázem na překážku. Voda je roztahuje. Proto praskají. Ne kvůli suchu, ale kvůli vláze.Uzalévat v létě rajčata tak, aby krásně nesla a nepopraskala, je docela kumšt. Je totiž třeba vyvažovat jejich kapacitu a spotřebu podle počasí. Rajčata si k úspěšnému (a nepopraskanému) růstu plodů žádají vytrvalý průběžný přísun vody. Jímž kompenzujeme suché dny, aniž bychom rostliny přetížily. Praskání plodů rajčat je problém, ke kterému nejčastěji sami přispíváme. Tím, že nastavíme režim nepravidelné zálivky, že zaléváme co do objemu vody pořád stejně bez ohledu na počasí, že zaléváme nárazově, že po suchém období rajčata přelijeme.A jak je to s prasklými plody rajčat dál? Máme je tedy nemilosrdně vyhodit? Hezky zrovna nevypadají, ale zbavovat se jich nutně nemusíte. Záleží na typu praskliny a tom, kdy jste ji objevili.Vezmeme to postupně: každá prasklina či povrchové narušení plodu je otevřenými dveřmi pro plísně, bakterie, houby, octomilky. Je to špatně pro kvalitu výpěstku, a čím déle je ta otevřená rána zpřístupněná okolí, tím horší to pak může být i pro konzumenta. Na druhé straně, pokud tam včera ještě ta prasklina nebyla… takový plod můžete utrhnout, ránu srovnat nožem a použít. Na výrobu kečupu, domácí salsy, do salátů a sendvičů. Prostě podle chuti, protože se rozklad a hniloba ještě naplno nerozjely.Určitě to ale není kvalita, kterou byste mohli zavařovat a nakládat vcelku. K dobrému výsledku by to nevedlo. Takže rajče s čerstvou prasklinou klidně sníst můžete. Když je tam prasklina už delší dobu, plod měkne a hnědne, je jeho jediná budoucnost na kompostu. Obecně se totiž na plodech rajčat v důsledku nerovnoměrného příjmu zálivky utváří dva typy prasklin. Buď koncentrické (kruhové, kolem stopky), anebo různé nepravidelně podélné, na povrchu pokožky plodu.Ty druhé se v některých případech podaří rajčeti zacelit. Na povrchu pak vzniká nevábný šev, ale ani ten není překážkou v konzumaci. Byť na nakládání to už nebude. Ty koncentrické, u stopky, jsou horší. Protože všechny živiny i vláha, které se ukládají (či absorbuje) v plodech, jsou přefiltrovány přes tuto „infekční“ nahnilou část.Zatímco povrchová prasklina na části pokožky plodu naruší jen své nejbližší okolí (a může se zhojit), koncentrická prasklina „pokazí“ zevnitř celé rajče. Rajčata s takovými kruhovými prasklinami u stopky jsou jen dalším adeptem pro pobyt v kompostu. A co dělat s plody rajčat, která najdeme čerstvě popraskaná – a mrzí nás to, protože jim k dozrání a sklizni už moc nechybělo? Takové je nejlepší otrhat, a nechat dojít do konzumní kvality doma za oknem.Protože kdyby byly dál připojené na rostlinu, dál by do sebe absorbovaly vláhu, jejich prasklina by se zvětšovala a dál by lákaly hmyz a patogeny. Navíc se plísně a houby mohou přenášet z kazících se plodů na ty, kterým se popraskání zatím daří odolávat.Dobré zprávy? I to čerstvě popraskané rajče z vaší zahrádky bude velmi pravděpodobně chutnat mnohem lépe, než jakékoliv jiné rajče zakoupené v supermarketu. Ty totiž chutí připomínají rozmáčenou lepenku. Jak to? Může za to šlechtění a genetika. Rajčata prodávaná v supermarketu zhusta patří k výpěstkům ze skleníků. Sbírají se ještě zelená – aby snesly převoz – a dozrávají až ve skladu. K jejich mdlé chuti přispívá i šlechtitelský omyl, k němuž došlo zhruba před sedmdesáti lety.Pěstitelé tehdy přišli s „úžasnou“ odrůdou, která kromě vysoké odolnosti proti škůdcům investovala spoustu energie do tvorby karotenu a lykopenu. Užitečných rostlinných barviv, po němž se plody rajčat lákavě začervenaly. A tato sytě červená šla pochopitelně lépe na odbyt.Háček byl v tom, že se při tom deaktivoval gen, který byl odpovědný za produkci cukrů v plodech. Plody rajčat získávají asi 80 procent „sladkosti“ z rostliny, poslední pětina se utváří až v plodech. A o tuto pětinu pak ty odolnější rajčata ze supermarketů přišla, a ve skladech pod žárovkami si ji už nedotvoří.Zdroj: TreeHugger.com