Ať už velká nebo kapesní, na dvorku nebo v zahrádkářské kolonii, i zahrada má své „pásma“, protíná jí několik mikroklimatických zón. Oblastí, které se svými podmínkami odchylují od průměru zbytku zahrady, a třeba i širšího území. Je dobré vědět, kde na zahradě máte tropy a kde arktickou pustinu.Ačkoliv se bavíme o titěrných ploškách s rozměry jednotlivých metrů čtverečních, možné rozdíly v teplotě, dostupnosti vláhy a třeba i živin tu mohou být docela razantní. Porozumět mikroklimatu vlastní zahrady je tak docela zásadní věc pro úspěch pěstitele, ať už řešíte zeleň pro krásu, sadovnickou úrodu anebo produkci zeleniny v záhoncích. S narůstající nadmořskou výškou pozemku se docela nepřekvapivě snižuje průměr teplot. Teplotní gradient ale můžete vysledovat i na zahradě usazené v příkrém svahu. U zahrad ve vyšších nadmořských výškách, řekněme v podhůří českých hor, jsou taky typické dynamické změny. Zatímco zima se většinou plazí do nížin postupně, v Podkrkonoší je z pozdního podzimu sněhová závěj přes noc. Brzdit takovou náhlost proměn počasí i klimatu můžete třeba skleníky, pařeništi a foliovníky.Vyšší nadmořská výška pozemku taky obvykle přináší výraznější expozici vlivům prostředí. Prostě více extrémů v průběhu roku. Svou roli může hrát relativní blízkost nějaké větší vodní plochy – nádrže nebo rybníku – anebo blízkost lesa, případně rozpáleného města a jeho teplotních ostrovů. To všechno „za plotem“ se promítá do toho, jak to bude vypadat u vás. U mikroklimatu na zahradě ale zrovna tak záleží i na maličkostech. Terénní propadliny, sníženiny, dolinky a prohlubně mohou posloužit jako sběrná místa studeného vzduchu během chladných nocí. V létě to může znamenat noční teplotu o 2-3 °C nižší, než mají záhonky jen o pár metrů dál. Někdy to ale může zajít daleko, a bude docházet k vytváření celých mrazových kapes, v nichž vám pomrznou květy nebo výsadba. Ten nižší průměr teplot v „ďolíku“ je pak jednou z odpovědí na to, proč tu výsev vzchází později, případně proč se tu nelíbí na chlad citlivějším rostlinkám. Jaro tu prostě začíná o týden dva později, než o pár metrů vedle. Je třeba s tím počítat. Studený vzduch se někdy shromažďuje za překážkami napříč svahem, jako jsou ploty nebo živé ploty.Vytvořením mezer v takové zábraně lze umožnit „odtok“ vzduchu a mírnit vytvoření mrazové kapsy. Vliv chladu se dá umenšit i silnější vrstvou mulče, která bude sloužit jako tepelná izolace. Zatímco mrazová kapsa je Sibiří vaší zahrady, zídka na jižním svahu může být Saharou. Na jižně orientovaných plochách je více světla a tepla, než v jiných částech zahrady. Efekt jižní strany se ještě zvýší přidáním plotu nebo zdi, které pohlcují teplo – a postupně jej pak uvolňují. Využít se toho skvěle dá při pěstování ovocnáčů, protože tady plody dozrávají nejlépe. Za studené a nedobře osvětlené jsou tradičně považovány plochy orientované na sever. Čím větší mají sklon, tím je to patrnější. Umenšit chlad a zlepšit tepelnou bilanci tu můžete drenáží, odvodněním. Severní svah ale není pro zahradníka vůbec špatný, když ví, jak s ním pracovat. Severní strana má totiž celoročně z hlediska mikroklimatu vyrovnanější průběh teplot, bez extrémů horka a chladu. Pokud přemýšlíte, kam zasadit fuchsie, čemeřice či japonské sasanky, tohle je to správné místo. Mikroklima zahrady ovlivňuje vítr. Nárazový i ten pomenší, ale vytrvalý. Silný vítr například omezuje „letový provoz“ opylovačů, a tím dochází ke snížení výnosu. Ochrana před větrem, ať už v podobě stromů, živých plotů, plotů nebo budov, tak má velký význam pro podporu růstu rostlin. Hodí se ale zmínit, že dobré bariéry vítr spíše zpomalují, než blokují.Jinak stavba/strom/konstrukce plotu dokáží ovlivnit sílu větru (která se promítne do růstových podmínek) až do třicetinásobku výšky bariéry. Nicméně každé pro má své proti. Byť je ochrana před větrem daná třeba stavbou výraznější, čím blíž k ní rostliny rostou, výhodu tu může stírat zastínění.A ještě k větru – pozor na výsadbu mezi budovami (třeba jen mezi rodinným domkem a vedle stojící garáží). Koridor utváří podmínky pro utvoření vzdušného tunelu s turbulentním prouděním. A to nesou rostliny obzvlášť nelibě. Do těchto pozic je lepší sadit květiny, které jsou na vítr zvyklé.Jinak turbulentní proudění je extra nepříjemné pro rostliny zavěšené, nebo vystavené v truhlících. To, že k nim může vítr ze všech stran, čechrá jim listy zespodu a může podchladit jejich kořínky, může být problém. Ani stín se nevyplatí podceňovat. Tam, kam sahá stín od stromů, živých plotů a zdí, totiž existují podmínky ne nepodobné lesním. To v praxi znamená, že se tu bude nejspíš líbit kyhankám či mahoniím. Rostliny mají raději stinná místa zprostředkovaná zdmi, než stromy a živými ploty. Protože zeď nemá kořeny, a tak z půdy nevytahuje vodu.To, že se je tu substrát vlhčí, je ale třeba vzít do úvahy. Zrovna kvetoucí trvalky tahle místa rády nemají. Z hlediska běžného provozu se pak vyplatí vzít do úvahy, že cestičky, terasy a další zpevněné plochy se mohou ve stinných místech stát poměrně rychle nevzhlednými a kluzkými. Teploty, stín a větrnost doplňuje ještě vodní režim. Jak se dá odtušit, nízko položené plochy, zejména v blízkosti příkopů, potoků nebo rybníků, mohou mít hladinu podzemní vody položenou vysoko a často se může až blížit povrchu. Pokud do takové partie zasadíte bažinaté rostlinstvo, neproděláte. Je to i docela dobré místo pro otevřenou tůňku (ale nikoliv pro nádržku, kterou může hladina podzemní vody zvednout).Častější je ale scénář, kdy na takovém podmáčeném místě v létě hladina vody klesne, ale jinak po většinu jara a podzimu i v zimě zůstává mokrá. S takovým místem se pracuje špatně, kombinace vlhké a prosychající půdy způsobuje, že se tu udrží jen omezený okruh rostlin. Nevadí například dřínu a bezům. Řešením tu může být odvodnění – s ne zrovna garantovaným výsledkem. Takže praktičtější mohou být vyvýšené spíše záhony.Sucho je taky docela určující veličinou. Hodí se vědět, že přibližně metr od zdí staveb a domů panuje – pokud sem tedy neústí výlevka okapu - srážkový stín. Tady je třeba hodně a často zalévat. S domy u zahrady je vůbec problém, protože při jejich výstavbě došlo k přeorání podloží a narušení přirozeného hydrologického režimu lokality, kterou pak zastoupila uměle nasypaná drenáž. To, kde při stavbě skončil jíl z výkopu, se hodí vědět i proto, že mohl na ploše zahrady vytvořit sektor s nepropustnou půdou. Tady může docházet k podmáčení, anebo k sesuvům (po jílové vrstvě umí svrchní profil půdy sklouznout).Do úvahy je třeba vzít i existující dřeviny. Stromy mohou rozprostřít své kořeny až do trojnásobku průměru své koruny. Hustá koruna zachycuje déšť a zvyšuje odpar, takže v půdě pod stromy může panovat i po dešti relativní sucho.Všechny tyto drobnosti ovlivňují mikroklima zahrady a je lepší je předem odhadnout a pracovat s nimi, než se je na sílu nějak snažit měnit. Obecně samozřejmě můžeme překopávat celou zahradu, ale je lepší sadit trvalky, traviny, keře i dřeviny s respektem k jejich nárokům a tomu, co naše zahrada nabízí. Je to ta snazší cesta, jak utlumit vliv teplotního stresu, omezeného přístupu ke světlu nebo třeba nadměrné vlhkosti.A je tu ještě jedna podstatná věc, důležitá pro budoucnost. Mikroklima zahrady je přitom prodloužením makroklimatu, toho velkého klimatu podnebných pásem. Pokud se Evropa bude trápit suchem za letní vlnou veder, budou i prosluněné jižní plošky vaší zahrady připomínat vyprahlou poušť. Příhodnou prací s rozvržením zahrady, reakcí na její mikroklimatické rozložení, ale můžete docela úspěšně proti nějakým klimatickým změnám bojovat. Na sluncem prohřáté plochy můžete vysadit ozdobné pouštní trávy místo toho, abyste se na nich za každou cenu snažili udržet a uzalévat něco, co se tu nemá šanci udržet.Tím, že budete sadit jednotlivé druhy rostlin tam, kde mají a budou mít příhodnější podmínky, udržíte zahradu nádhernou a kvetoucí, i když vám podnebí zrovna přát nebude.Zdroj: TreeHugger.com, rmets.org, RHS.org, GrowJourney.com, GardeningKnowHow.com, FingerGardeningcom, ČeskéStavby.cz
