Co je vlastně takzvaný brownfield? Nemovitost (větší území, areál, pozemek, objekt), která je v zanedbaném stavu, nebyla dlouho využívána a může být i kontaminovaná. Většinou jde o již nevyužívané pozůstatky průmyslové, zemědělské, rezidenční, vojenské a jiné aktivity. Může jít o jednotlivé budovy, komplexy budov, areály s budovami, nebo jen plochy bez budov, nevyužité dopravní stavby a skladové prostory, prázdné administrativní budovy a kulturní centra, nevyužitá nákupní centra, ale i obytné budovy. Prostě vše, co není užíváno. Brownfield přitom není možné využívat vhodným způsobem, dokud se neprovede jeho regenerace (rekultivace). Jako ekvivalentní výraz pro slovo “brownfield“ (angl. hnědé pole) používá Ministerstvo pro místní rozvoj ČR název “deprimující zóna“. Používá se též odvozený pojem “blackfield“ (angl. černé pole). Jde o označení pro lokality s extrémně vysokými kontaminacemi půdy, podzemních a povrchových vod i dalších složek životního prostředí, které jsou zásadní překážkou pro další využití těchto lokalit. Obecně tedy jde v případě BROWNFIELDU o nemovitost, která je nedostatečně využívaná, zanedbaná a případně i kontaminovaná, a kterou nelze vhodně a efektivně využívat, aniž by proběhl proces její regenerace. Jako příklad brownfieldu o ohromné ploše můžeme uvést například Vojtěšské hutě v Kladně. Existence brownfieldů má na jejich okolí často negativní dopad. Oblast může být pro lidi dokonce i velmi nebezpečná. A to nejen z hlediska možné kontaminace území, ale i špatného stavebně-technického stavu budov a jiných staveb. V oblastech s brownfieldy se projevují i negativní sociálně demografické jevy (zvýšená nezaměstnanost, kriminalita…) a snižuje se ekonomický potenciál okolí brownfieldů (snížené ceny nemovitostí, přesun podnikatelských aktivit). Veškeré možné dopady brownfieldů sice obvykle nenastávají všechny současně, postupně se však mohou projevovat kumulovaně – navzájem se sčítají až násobí. Je zde však ještě jedna souvislost, totiž že v některých brownfieldech stojí technicky a kulturně cenné budovy včetně svého unikátního technologického vybavení. Proto není vždy možná plošná demolice nebo asanace bez předchozího průzkumu. Každý brownfield vyžaduje při své regeneraci (revitalizaci) individuální přístup, aby šlo o řešení kvalitní, funkční a přitom citlivé k historickému odkazu. V každém případě teorie udržitelného rozvoje upřednostňují revitalizace brownfieldů před výstavbami takzvaně na zelené louce (angl. greenfield). Plyne to z nové Athénská charty z roku 2003, která vnímá území jako nejcennější nenahraditelné zdroje. Dalším specifikem brownfieldů je rostlinstvo a samozřejmě především dřeviny. Často je lokalita nevyužívaná tak dlouho, že jde již o vzrostlé stromy, a že se zde vlastně začal vytvářet les či jakýsi park z náletových dřevin, ovšem neudržovaný. Při rekultivaci brownfieldů a pro jejich další využití je obvykle třeba tyto náletové dřeviny zlikvidovat či alespoň vodně redukovat. A to samé platí pro jakékoli plochy, kde má proběhnout nová výstavba a jiné úpravy. Samozřejmě se musí i tato těžba a průklesty řídit platnou legislativou. Podle zákona číslo 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny se smí kácení stromů provádět mimo lesní pozemky v takzvaném období vegetačního klidu. Tedy obvykle od začátku října do konce března. Jsou zde však výjimky, pokud je některý strom v zahradě či na veřejném prostranství poškozený natolik, že je téměř nemožné jej zachránit, pokud je vychýlen ze své osy a ohrožuje okolí, uhnívá či trpí vážnou nemocí, je třeba jej pokácet a poté se zbavit i pařezu, který by často jen zbytečně překážel. Stromy je také často třeba pokácet, pokud nás “přerostou“, respektive možnosti naší zahrady, ale i jiných prostor, začnou ohrožovat například střešní krytinu domu apod.. Kácet lze i stromy, pokud chceme změnit podobu a ráz zahrady, parku a sadu, a pokud nekácíme jen vzrostlé stromy okrasné, ale i již dosluhující stromy ovocné, které trpí chorobami a neplodí, nebo jsou jejich plody horší jakosti. I k tomu ale potřebujeme povolení a práce musí být prováděné až na výjimky ideálně v době vegetačního klidu. Podle 8. odstavce zákona číslo 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny je ideální kácet stromy v zimě, kdy již stromy spí (odpočívají) a jejich pokácení je vůči nim samým nejšetrnější (usmrcujeme život). Mimo období vegetačního klidu (začátek října až konec března) se smí kácet jen ty stromy, které bezprostředně ohrožují majetek nebo lidské životy a zdraví. Platí také, že stromy, které mají v obvodu svého kmene více jak 80 cm, můžeme pokácet pouze na základě povolení orgánu ochrany přírody. Každá obec a město stanoví obecními vyhláškami, na koho je třeba se obrátit. Ve městech je to nejčastěji kompetentní Odbor ochrany životního prostředí magistrátu daného města, v obcích zase příslušný obecní úřad. V konkrétních případech je i možné strom pokácet a tuto skutečnost oznámit až dodatečně, je však třeba vědět, kdy si to smíme dovolit. I stromy a keře na našem pozemku, které jsou naším majetkem, nemůžeme svévolně pokácet, kdykoli se nám zachce. Mnohé obce přitom mají stromy na svém území dokonce podrobně zdokumentované včetně fotodokumentace – a to právě i ty vaše. Snadno vám proto dokáží, že na konkrétním místě strom stál, a že jste jej pokáceli neoprávněně, bez jejich souhlasu.Platí také, že bez povolení nelze kácet stromy a keře patřící do významného krajinného prvku (historické zahrady a parky, aleje, mokřady, meze, remízky, …), a které stojí v chráněném území, případně jsou dokonce označené jako památné. Bez povolení můžeme kácet pouze stromy, které mají ve výšce 130 cm nad zemí obvod menší jak 80 cm. Bez povolení lze také kácet keře, jestliže celková výměra porostu nepřesahuje 40 m2. Pozor však, tato pravidla platí pouze pro fyzické osoby, nikoli pro osoby právnické. Bez povolení lze také kácet stromy a keře, jejichž “stav zřejmě a bezprostředně ohrožuje život či zdraví nebo může způsobit hmotnou škodu značného rozsahu“ (stromy poškozené větrem nebo bouřkou – bleskem, povodní, poničené škůdci až do té míry, že hrozí vyvrácení či lámání větví). Je ale nutné jejich pokácení oznámit do 15 dnů místně příslušnému orgánu ochrany přírody. Žádost o povolení k pokácení dřeviny rostoucí mimo les musí vždy podat majitel (vlastník) pozemku, nebo i jeho nájemce, pokud doloží písemný souhlas majitele pozemku s notářsky ověřeným podpisem. Žádost musí mít uvedeno jméno a adresu žadatele, výpis z Katastru nemovitostí (ten dokládá vlastnictví či nájemní vztah), popis dřevin určených k pokácení (druh, počet, výměru porostu a obvod kmene ve výšce 130 cm nad zemí), zdůvodnění žádosti a v konkrétních případech i situační nákres dřevin v katastrální mapě. Jestliže máte na svém pozemku dokonce vzácné stromy či krajinotvorné dřeviny zajímavého vzhledu a růstu, bude nutné přiložit k žádosti dendrologický posudek. Ten vám vyhotoví specializované firmy, které se kácením stromů zabývají (posudek může vypracovat i takzvaný “rostlinolékař“). Nakonec je třeba počítat i s tím, že orgán ochrany přírody může své povolení podmínit “přiměřenou náhradou“, tedy náhradní výsadbou stromů nebo keřů, čímž jsou kompenzovány ekologické škody, které vznikly právě kácením. Důležité je také další zpracování pokáceného stromu. Okrasné listnaté i jehličnaté dřeviny lze použít jako palivové dřevo, ale i jako surovinu určenou k výrobě produktů ze dřeva. Dřevo ovocných dřevin je zase vhodné k uzení v domácích udírnách, ovšem to například i pro tento účel velmi oblíbené dřevo bukové. Obvykle je též třeba vytrhat či odfrézovat pařezy po pokácených dřevinách. Takzvané černé (nepovolené) kácení dřevin se opravdu nevyplácí. Podle § 87 a 88 zákona č. 114/92 Sb. o ochraně přírody a krajiny vám může být udělena pokuta až 5.000 - pokud nesplníte ohlašovací povinnost či neprovedete stanovenou náhradní výsadbu, až 10.000 korun - pokud bez povolení pokácíte dřevinu rostoucí mimo les a až 50.000 korun - pokud zničíte památný strom či bez povolení pokácíte či závažně poškodíte skupinu stromů. Pro podnikající právnické i fyzické osoby pak platí při pokácení dřeviny či skupiny dřevin, nesplnění ohlašovací povinnosti či náhradní výsadby pokuta ve výši až 500.000 korun. Pokud necháte nežádoucí dřeviny pokácet od odborníků, zajistí vám nejen jejich zpracování a likvidaci (např. štěpkování) odpadu, nýbrž i frézování pařezů, které by jinak mohly překážet, případně jejich vytrhání, pokud by podzemní části dřevin později překážely při terénních úpravách.Pro zmenšení objemu bioodpadu se používá např. štěpkovač na podvalníku, a to v případě dřevní hmoty do průměru větví či kmínků 150 mm (jde tedy i o štěpkování po průklestech). Tento bioodpad je skladnější a takto vzniklou štěpku lze využít pro mulčování výsadeb přímo na místě. Její využití je nejčastější ve veřejné zeleni. Často je navíc třeba kácet vzrostlé stromy postupně, shora dolů. Zamezí se tak především riziku poškození majetku. Postupné kácení se provádí buďto jako výškové práce horolezeckou metodou, nebo z pracovní vysokozdvižné plošiny.Odborné firmy provádí i průklesty podél pozemních komunikací, podél hranic pozemků, vodních toků a na dalších místech. Dřevní hmota může být na místě štěpkována a dále využita.